Pro Ural za Ural, část 4.
Text: Pavel Kučera | Foto: autor | Zveřejněno: 12.5.2014 | Zobrazeno: 11 989x
Tak jsme už zase na cestě. Posíláme tradiční fotku z hranice mezi Asií a Evropou. Je to vždy zvláštní pocit, stát na tomto symbolickém místě. Ocelově šedé mraky nad hornickým městem ráno nic dobrého nevěštily a po odjezdu z rozcestníku se to ukázalo. Začalo pršet, potom lít a potom už na nás někdo ze shora vylíval jeden kbelík vody za druhým. Mezitím vždy chvíli pauza, abychom si to poté znovu v plné síle užili.
6. května 2014Kilometry ubíhají. Asi musíme vzít trošku zpět kritiku palivové mapy našich motorů, aspoň částečně. Dnes jsme tankovali u jedné ruské firmy působící i u nás. Motory se zklidnily, neozývá se detonační spalování, jdou za plynem do kopců jak nikdy a jen si tiše vrní. Bohužel v Rusku to tak je. Nikdy nevíte, co tankujete. Tohle byl opravdu A95.
Spotřeba se pohybuje u všech motocyklů kolem 7 l/100 km. Večer měníme obložení na zadním kole motocyklu, mechanici z Irbitu nám je dali včera večer. Brzdy jsou seřízeny, uvidíme, kolik vydrží toto. Pomalu nám mizí vzorek na zadních pneumatikách motocyklů, crossová Petroshina (Uralshina se již nevyrábí) je pouhou kopií.
Dnes jsme kolmo přejížděli Uralský hřbet nejsevernější nyní sjízdnou cestou (asfaltová silnice). Všude leží zbytky sněhu, ze všech stran teče voda, nelze ani sjet z cesty. Tábořiště hledáme dost složitě, kamkoliv se hneme je bahno a voda. Dnes máme v akci zdarma vodní lůžka, aspoň prověříme podlážky našich stanů.
Přejezd hřbetu byl krásný, strmé zatáčky (na zdejší poměry), dlouhé přejezdy údolí dolů a hned nahoru, kolem husté lesy a pocit nekonečna. A samozřejmě ruské silnice, během několika metrů se změní v tankodrom, který vám vyrazí řídítka z ruky. A zdejší paradox.
Mimo města udržované cesty, ve městě peklo, kamiony utápí svá kola v dírách, všichni kličkují. Rozdíl začíná a končí přesně značkou začátek/konec města.
Mimo města udržované cesty, ve městě peklo, kamiony utápí svá kola v dírách, všichni kličkují. Rozdíl začíná a končí přesně značkou začátek/konec města.
Tak ahoj Urale, my se vrátíme!
7. května 2014
Ráno nás ze stanů vyhnalo slunce. Pobalili jsme a po drobných problémech jsme sajdkáry dostali z červeného lepivého bahna zpět na silnici. Celý den nás provázel ledový protivítr, máme na sobě vše, co hřeje, ale nestačí to, je tady zima jak v Rusku.
Dnes proběhl neplánovaný test tlumičů Sachs na všech kolech všech motocyklů. Rozbitá silnice nás provázela celý den, sajdkáry přejížděly z jedné strany silnice na druhou, stejně si nás ale občas nějaká díra našla. Všechno je v pořádku. Tlumiče Sachs drží a skvěle fungují a snášejí i opakované nárazy do dorazů.
Krajina se pozvolna mění, přibývají pole a louky, ubývá lesů. Kolem cesty se dokonce ukázaly první květiny, že by jaro? Asi ne, večer nás zasypala při večeři pod širým nebem sprcha ledových krystalů. Občas přejíždíme mosty přes rozlité řeky. Voda se táhne široko daleko.
Dnes jsme také vyzkoušeli, co se stane, když dojde benzin v nádrži (v kanystru byl nachystaný). Po dolití motocykl nešel ihned nastartovat, bylo nutné dlouho točit startérem, což hrozilo vybitím baterie. Nechtěli jsme riskovat, proto jsme zvolili nedůstojné roztažení jiným strojem. Motor chytl na 20ti metrech.
Máme najeto 1.400 km. Je cítit, že si motory už zvykly na neustále se střídající kvalitu benzínu, prostě to občas hůře jede.
8. května 2014
Dnes nás probudilo vrzání napůl padlých stromů nad našimi stany, takže vítr neustal. Tradiční teplá snídaně a vyrazili jsme na louku filmovat výjezd tankové divize mezi bolševníky. Nájezd na cestu a ihned se do nás opřel ledový protivítr, zase. Mrzneme a přitom praží slunce.
Při zastávce těsně před umrznutím zjišťujeme, že se na jednom motocyklu zadní crossová Petroshina rozklížila (je to kopie Uralshiny 4.20 x 19, pneumatiky byly podezřelé již když jsme je kupovali. Posloužily, teď se jich zbavíme, tohle nemá cenu vozit domů. Standa bravurně přezouvá, pomocí značkové pumpy Ural z výbavy modelů Ranger ji nafoukáme. Mezitím nahráváme do vstřikovacích jednotek nejnovější verzi palivové mapy. Je potřeba ji vyzkoušet v provozu, zákazníci na ni již čekají. Nebudu napínat, je to obrovská změna, více sdělíme po zítřejším celodenním testu.
Na obchvatu Kirova nás odchytávají na postu DPS (dopravní kontrolní služba). Zase to vysvětlování, značky nemáme, technické průkazy nemáme. Jako vstřícný krok ukazuji policistům nákladní list - motocykly, 4 ks - to musí stačit. Přichází ten hodný, ptá se odkud, kam, kolik to stojí, je spokojen, můžeme jet.
Jaro je už asi tady, místní zemědělci vyjeli do polí, silnice je pokryta červenou hlínou, což ovšem kvalitním ruským sajdkárám Ural nevadí, máme 3 kola. Vlevo pod námi je do nekonečna se táhnoucí vodou zalitá krajina, tam žádné cesty nevedou. Vracíme se 50 km ze slepé cesty, prý dále projedou jen traktory, možná. Tankujeme a otáčíme, pouhých 100 km zajížďka...
Stmívá se, kolem cesty jen bažiny a nikde nikdo, občas se míjíme s kamionem. Sjíždíme do první díry do lesa, která není metr pod vodu, před námi je malá mýtinka. Tady přenocujeme. Skupina funguje skvěle, každý už ví, co je třeba, za chvíli hoří oheň a voní večeře. Další den je za námi.
9. května 2014
Naše ráno bylo pracovní. Po včerejší zkušenosti jsme se rozhodli terénních pneumatik zbavit a namontovali jsme silniční Duro 4.00 x 19. Naše přesuny nyní budou převážně po silnici a trošku terénu tato pneumatika taky zvládne.
Oteplilo se, takže v pohodě vyrážíme na cestu. To ještě nevíme, že nás čeká přes 200 km po totálně zničené silnici. Zjišťujeme, že jediná správná taktika je držet si rychlost 80 km/h a díry zkusit přeletět, případně se jim v posledním okamžiku vyhnout. Někdy to nevyjde... Jezdíme v protisměru, po pravé i levé krajnici, prostě kde to jde. Tohle je opravdu test hliníkových ráfků a hydraulických tlumičů na kolech. Vše drží.
Míjíme rozlehlé borovicové lesy, štíhlé kmeny se tyčí do obrovské výšky, vše roste z písčitého podloží. Samozřejmě se střídají s bažinami, z nichž ční černé zbytky kmenů břízy. Fouká silná vítr, zase proti nám a hlavně z boku. Krajina se probudila, je zvláštní vidět ten rychlý přechod ze zimy do jara. Vše se začíná zelenat a vysoušet. Silnice se pod námi vlní nahoru a dolů, mírné zatáčky střídají nekonečné roviny.
Přejíždíme majestátní tok řeky Volhy. Trošku se opláchneme a hned míříme dál podél jejího toku. Zítra nás čeká výměna oleje, zkusíme to provést co nejekologičtěji. Petrohrad se už blíží.
10. května 2014
Ráno proběhla další údržba, měnili jsme oleje. Olejový filtr je nově šroubovací v novém předním víku s logem IMZ. Obsluha je daleko jednodušší a snadnější. Poté jsme ještě seřídili ventily, vše v pořádku.
V Rybinsku znovu křížíme Volhu, nelze k ní nezajet. Fotíme a filmujeme pár záběrů přímo na břehu. Projíždíme kolem nádraží, po cestě míjíme spoustu obchodů s oleji, náhradními díly pro nákladní auta a pneuservisy. Kupujeme mazací lis, je třeba ještě promazat klouby kardanu uzávěrky, pěkně jsme je na Uralu propláchli. Při pravidelné údržbě dokonale fungují, kdo ji zanedbá, musí je měnit. Kolem projíždí nekonečný vlak s vagóny s ropou.
Proplétáme se na severozápad kolem Rybinské vodní nádrže. Na večeři bude čerstvá uzená ryba, to si nelze odpustit. Projíždíme další velké město a za ním kempujeme na krásné louce u lesa. Rychle ještě měníme v rámci pravidelné údržby oleje ve vyhřátých zadních převodech, ráno byly studené. Stmívá se, zapalujeme oheň.
A co říci k palivové mapě? Zde jsou názory jednotlivých řidičů:
Řidič č. 1: Ve středních a vysokých otáčkách skvělé, studený start nedokážeme posoudit, už je tepleji.
Řidič č. 2: Nová mapa funguje skvěle, motor se změnil v elektromotor. Výrazné zlepšení ve spodních i horních otáčkách.
Řidič č. 3: Výrazné zlepšení v nízkých otáčkách, motor nestřílí do výfuků, táhne, nestřílí do sání.
Řidič č. 4: Změna radikální, motor se již po krátkém zahřátí rozjíždí daleko plynuleji z volnoběhu, i ve vyšších otáčkách dále plynule přidává. Je možné jej vytáčet i podtáčet, pořád plynule reaguje.
Co řidič, to jiný názor. Obecně pod námi Uraly letí jako vítr, spotřeba naložených strojů je pravidelná = 6,5 l / 100 km.
Na vývoji palivové mapy se bude dále pracovat a zákazníkům bude na pravidelných záručních prohlídkách zdarma aktualizována.
11. května 2014
Ráno zase změna, chlad, vlhko a drobné mrholení. Balíme a vyrážíme směr Petěrburg. Po pár kilometrech se spouští vytrvalý déšť. Motocykly nás ženou vpřed, jedou čím dál, tím lépe.
Poté absolvujeme adrenalinovou jízdu, do Petrohradu směřuje stojící kolona aut, z jednoho pruhu jsou vytvořeny 3, všichni předjíždějí všude, s chutí se přidáváme. Chce to pevné nervy a dobrý odhad, proti nám jedou kamiony a autobusy, případně podjíždíme kolonu zprava po bahnité krajnici. Vychází nám to. Na postu DPS (policie) nás už čekají přátelé z Moto klubu Ural Rusko. Petrohradem důstojně projíždíme ve středním pruhu až k hotelu.
Motocykly jsou odstaveny na stojánce za hotelem, drobná hygiena a jsme zváni do Ural klubu. Mezitím nám přátelé demontují ohnuté vypínací páčky spojky na dvou motocyklech (důvod špatného řazení). Čeká nás opravdu přátelské přivítání. Již dorazily opravené páčky a dle tradice klubu jsou zality chutným 70% nápojem a je povinností každého se napít, aby oprava dlouho vydržela a fungovala až domů. Beze zbytku plníme. Nikolaj, prezident klubu, nám jen prozrazuje, že je v něm pelyněk. Na závěr návštěvy dostáváme odznak člena klubu, děkujeme.
Shodujeme se, že je potřeba konečně seřídit táhla plynu, tam bude možná celý problém přechodu z volnoběhu a údajné "díry". Pomocí firemního softwaru to snad zvládneme během pobytu v hotelu.
Je právě 04:15 místního času, všichni už spí. Do uší mi zní tahle píseň, znáte ji z našich setkání?
Když se snáší noc na střechy Petěrburgu,
padá na mě žal,
zatoulaný pes nevzal si ani kůrku,
kterou jsem mu dal.
Lásku moji kníže Igor si bere,
nad sklenkou vodky
hraju si s revolverem,
havran usedá na střechy Petěrburgu,
čert aby to spral...
Petrohrad nás přijal s otevřenou náručí.
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz