Mongolská Zamyšlení

Po příletu v hotelu Zaluchuud, ve vlaku z Irkutska do Moskvy - tady se ale musela extra platit, cena oscilovala mezi 70-100RBL. A pak byla teplá sprcha až v Polsku v osvědčeném motorestu Abro v Nowinka za Suwalkami. Ale to už jsme byli skoro doma. A co bylo všude jinde? Nejvíce nás zklamal hotel v Ulaanbaataru, když jsme se vrátili z celého okruhu Mongolskem. Byl napojený na centralní teplárnu v UB a ta byla na týden odstavená, ať žije centralismus. U Khorkhoryn Els jsme byli v gerovem kempu. Moc jsme se po čtyřech dnech spaní pod širákem v poušti těšili na umytí. Teplá voda tekla, ale jen čůrkem. Nebylo divu, v poušti ji tahali čerpadlem z hlubokého vrtu. Pak jsme přežili v poušti další čtyři noci v poušti včetně jedné s písečnou bouří. Jak jsme se myli? Nijak, otřeli jsme se vlhkými ubrousky pro miminka.
V Dariganga, kde jsou jezera na rozhranní pouště a stepi jsme se těšili do kempu na sprchu. Každý večer v poušti jsem plánoval, že do sprchy vlezu v motorkovém oblečení s helmou a batohem. Kemp jsme podle průvodce našli asi 1.5km od města na jih kousek od jednoho z posvátných jezer. No kemp, rozpadlé dřevěné stavby a dva gery. Dávno je, co svatá hora nad jezerem viděla poslední slávu tohoto místa. Ukázali nám hezké a čisté postele v jednom zachovalejším baráku. Prima a co, máte sprchu? Nechápou. Zkouším to anglicky, rusky, předvádím. Nic. Ukazují mi postupně kuchyň, ger pro hosty, ger kde bydlí, sklad. Ve slovníku hledáme správné slovo - šur. Rozesmějí se, šur je v nuur! To jako v jezeru. Jenže jezero je posvátné a oni jdou s námi, aby ohlídali, že nepoužijeme mýdlo. Prý by pak zvířata přestala vodu pít a uhynula by. U Čolbysjanu se koupeme ve zkalené řece, začalo období dešťů. Za další dva dny se udělalo na chvíli přes poledne hezky, tak zase ledová řeka.
V Dadalu, rodišti a zřejmě i pohřebišti Čingischana míříme přímo do kempu s jedinou myšlenkou na sprchu, už jí prostě chceme. Kemp je postaven ve stylu vsjo balšoje kolem Čingischanova pomniku. Sprchy prý nemají. Pak je objevujeme v bílém domečku, nedaleko stojí úplně nová vodárna. Jsou zamčené a nikdo nám nedokáže vysvětlit, proč nefungují. Také nás hluboce zaujalo, že mongolský konstruktér natřel sudy na střeše, kde se má voda ohřívat, na bílo. Aspoň, že nám každé ráno doplňují půl litru vody do zásobníku na umyvadle v chatce. Tak zase nezbývá než řeka. Ještě, že jsme v tajze, kde o vodu není nouze.
Další gerový kemp o týden a několik řek později byl v rezervaci Převalských koní. Ale tady opět zasáhl mongolský konstruktér. Zásobník na vodu je natřený na stříbrno. Vody je sice spousta, ale kupodivu i po celém skoro slunečném dni není tepla. A zase další a další mytí v řekách a potůčkách.
V Rusku na břehu jezera Topoleckoje, které je těsně vedle Bajkalu, turbaza. Turbazy jsou u jezer vedle Bajkalu, Bajkal je pro rekreanty příliš studený. V turbaze sauna - opravdová sauna - velká ohřívárna, březové metličky, v odpočívárně luxusní kožená sedací souprava, na záchodě koš na odhazovaní použitého toaletního papíru, který se nesmí házet do záchodu, protože záchod má úzké trubky. Ruský standard. Ale sprchy téměř netečou a jsou ledové. Tak bereme druhý den, když vysvitne slunce, za vděk ledovým Bajkalem. Než si namydlíte hlavu, tak máte mravence v nohách a když ponoříte tělo, tak je to na zástavu srdce.
V Irkutsku v bikers klubu Bajk-Konur jsme si sprchy nevychutnali. Prý tam byly, ale rusové nás tam ožrali až hanba. Motel 400km za Moskvou, tedy v Evropě a téměř na hranici s Lotyšskem a tím s Evropskou Unii. Ubytování v chatičkách, v lesíku vedle pekelně zapáchající suchý záchod a na sloupu cedule s šipkou K reke.

Na závěr upozornění pro další cestovatele do Mongolska – náš přítel Ench tam jednou vezl skupinu českých turistů. V nestřeženém okamžiku se v Gobi vykoupali ve studni. Přímo uvnitř a mýdlem. Dobytek vodu odmítl a místní se museli odstěhovat přes sto kilometrů daleko k jiné studni. Ench to pak zachraňoval velkými dary v podobě pytlů s moukou a cukrem.

A jen na upřesnění, ano byli jsme tam na motorkách!