Honda Fest 2015: další skvělé 3 dny v sedle

Tři dny neznamenají v jedné motorkářské sezóně nijak zvlášť dlouhý časový úsek, ale v případě Honda Festu platí dvojnásob, že čas je pojem relativní. Když se sejde skvělá parta lidí, přidá se k tomu perfektní organizace a jedinou starostí je vrátit se po celém dnu parádního ježdění zpátky na hotel, dostává ta půlka týdne úplně jiný rozměr. To je nejspíš také důvodem, že zájem o akci rok od roku stoupá, a letos počet účastníků opět překonal další rekord. Původně stanovený limit dvou stovek lidí museli organizátoři ještě na poslední chvíli zvýšit, a přesto se nedostalo na úplně všechny zájemce.

Dát dohromady akci pro tak početnou motorkářskou grupu určitě není snadný úkol, i když máte několik let zkušeností k dobru. Sehnat ubytování na zajímavém místě, s dostatečnou kapacitou a na slušné úrovni  za rozumné peníze, zajistit výběr tras na tři dny ježdění, technickou asistenci, program na večer, a tisíc dalších drobností - to všechno už je třeba začít připravovat aspoň půl roku dopředu. Kluci a holky z Hondy se tohoto úkolu zhostili jako vždycky na výbornou, a podle toho také vypadal průběh  celé akce. Jako základnu pro letošní ročník pořadatelé od Hondy vybrali Wellness Hotel Frymburk v těsné blízkosti lipenské přehrady. To je lokalita jako stvořená nejen pro jachtaře, ale i motorkářům může hodně nabídnout. Ať už se vydáte směrem na Šumavu, nebo na východ přes kraj jihočeských rybníků až někam k Vysočině, či do sousedního Rakouska, všude se najde spousta krásných silnic a silniček.

Právě takové pěkné úseky tvoří větší část tří doporučených tras, které účastníci Honda Festu dostávají při registraci v papírové i elektronické podobě - jezdit tedy mohou podle tištěného itineráře nebo vlastní navigace, pro kterou předem vyfasují trasy v několika nejčastěji používaných formátech. Hlavní část účastnického poplatku ale tvoří ubytování, a tentokrát si na kvalitu poskytnutých služeb rozhodně nemohl nikdo stěžovat. Čtyři noci s polopenzí v moderním čtyřhvězdičkovém hotelu s akvaparkem za tři a půl tisíce na osobu je celkem lidová cena, zvlášť když si vzpomenu na kvalitu, množství a výběr jídel, kterými nás ve Frymburku každé ráno a večer rozmazlovali.

Přestože se letos posunul termín akce o pár týdnů dopředu, počasí vyšlo jako na objednávku, a kromě sobotní přeháňky nad Alpami se jezdilo pod modrou oblohou. Rozkoukávací trasa prvního dne nás provedla nejdřív venkovskými okreskami Prachaticka, na jejichž překvapivou kvalitu si možná ještě pamatovali účastníci Honda Enduro Tour (akce jež předcházela Honda Festu) z roku tuším 2003, aby pak pokračovala přes Strakonice směrem na Šumavu. Doporučenou zastávku na zřícenině Rabí jsme minuli, ale o to víc času zbylo na návštěvu vyhlášené hospůdky U Štěpána v Petrovicích. Odtud už je to kousek na parádní státovku E53 spojující Klatovy s Železnou Rudou, která po nedávné rekonstrukci několika rozbitých úseků vypadá opět jako motorkářský ráj. Podstatně hůř je na tom s kvalitou horská silnička přes Prášily a Srní do Modravy, kde se silničáři pustili do práce teprve letos, a vzali to pořádně zgruntu. Pro ten úchvatný výhled do kraje se ale vyplatilo překodrcat pár kilometrů v prachu a štěrku. Čtvrteční okruh se uzavřel rychlejším přesunem přes Horní Lukavici, Volary a Černou v Pošumaví, takže většina z nás stihla být na hotelu ještě před obřadem. Ano, řeč je o zmíněné svatbě, která se uskutečnila v rámci letošního Honda Festu. Nejenom nevěsta s ženichem, ale i družičky budou na tenhle významný den jistě dlouho vzpomínat.

V pátek se jelo z Českého Krumlova pro změnu na severovýchod, a také tahle trasa ukázala, že to se stavem českých vozovek není tak hrozné. Pěkné úseky se dají najít i na vedlejších silnicích, kde navíc nepřekáží tolik kamionů a autobusů jako na hlavních tazích. Nezaměnitelné kouzlo mají okresky kolem Třeboně, stejně jako Česká Kanada - tedy okolí Jindřichova Hradce - která patří k oblíbeným místům také mezi cyklisty. Pro nenasytné účastníky vedla delší trasa přes Telč a Dačice, ostatní to vzali přes hrad Landštějn rovnou do historického centra Slavonic. Odtud se pak cesta na Lipno dá zkrátit po rakouské silnici B30, která vede skoro až na hraniční přechod Gmünd - České Velenice.  Pak stojí za pozornost ještě úsek Nové Hrady - Dolní Dvořiště, odkud už je to do Frymburku přes Vyšší Brod fakt jenom kousek.

Poslední etapa by se mohla jmenovat královská, ať už podle svojí délky (na výběr byly varianty 440 nebo 350 km), nebo příležitostí k obroušení stupaček. Větší část vedla přes Rakousko, přičemž první zakroucený úsek jsme si užili na silnici B119 mezi Dimbachem a St. Nikolou. Z celkem pochopitelných důvodů je tahle trasa oblíbeným hřištěm motorkářů z širokého, a tamní správa silnic to dokonce ohodnotila zajímavou dopravní značkou. Ta se naštěstí vztahuje pouze na motocyklisty s vlající šálou kolem krku, takže naše novinářská grupa si mohla užít trochu svižnější tempo než udávaných 70 km/h. Trochu klidu jsme si pak dopřáli pohodovou kochačkou v údolí Dunaje, a po jeho překročení u města Ybbs se vydali směrem k Alpám - konkrétně známému poutnímu místu Mariazell. Tady už jsou asi slova zbytečná: kdo někdy tímhle směrem zavítal, ví o čem tam je ježdění, a kdo tam zatím nebyl, ať to co nejdřív napraví. Výlet do Mariazell se dá i s návratem stihnout za den, a poměr zatáček na kilometr jaký na vás v jeho okolí čeká, stojí i za tu dálku. Je jedno zda máte radši utažené vracáky, nebo dáváte přednost rychlejším pravidelným obloukům, v okruhu padesáti kilometrů si určitě vyberete to pravé. Bonusem navíc jsou například bezpečná svodidla s plechovým pásem až na zem, která v případě pádu víc chrání než škodí, nebo vzorně zametený štěrk. I lidé v autech mi tam připadali trochu víc v pohodě než u nás.

Náladu vám tak může zkazit maximálně počasí, ale on-line informace na radarech jsou v dnešní době tak rychlé a přesné, že se podle nich dá dešti celkem úspěšně vyhnout. Nás to sice stálo prohlídku historického centra Mariazell, ale zato jsme si hory projeli po téměř suchých silnicích, a těžké mraky nás nedohnaly ani na zpáteční cestě. Někteří výletníci takové štěstí neměli, ale náladu jim po návratu do hotelu určitě spravila bohatá tombola nebo aspoň kousek Hondího dortu.

Není možné poděkovat jmenovitě všem, co se podíleli na přípravě a perfektním průběhu letošního Honda Festu, a na nikoho přitom nezapomenout. Velký dík patří celému týmu českého zastoupení značky Honda i zástupcům jejich dealerů, protože bez jejich osobního přístupu by tahle akce prostě nemohla být taková jaká každý rok je. Neobešla by se ani bez sponzorů, ale stejný podíl na její fantastické atmosféře mají i všichni účastníci. Už teď se těším na další setkání s touhle skvělou partou lidí.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE