sumoto_listopad



Tip na výlet: Želivské hráze

Skoro každému, zvláště pak Pražákům, se při vyslovení jména Želiv nebo Želivka vybaví mohutné vodní dílo, které zásobuje pitnou vodou skoro celou Prahu a její satelitní okolí. Málokdo ale ví, že na Želivce a jejich přítocích je několik přehrad, které zde po většině stály již před výstavbou zásobárny vody pro hlavní město. Tak se za nimi vydejme, jakož i za zajímavostmi kolem nich.

Sedlice jsou malá vesnička, víceméně ničím nezajímavá, ležící na české straně Českomoravské vrchoviny, východně od městečka Želiv. Z východního okraje obce vede příkrá místní komunikace vlevo do hluboce zaříznutého údolí Želivky, končící po kilometrovém sešupu u mostu přes řeku, za kterým leží rekreační středisko Želivka. Tady je cíl, stačí se podívat vpravo. Nad částí řeky se zde tyčí funkcionalistická budova vodní elektrárny, kam dnes míříme.

První pohled na elektrárnu zarazí i neodborníka. Jasně, elektrárna je u řeky, to je v pořádku, ale kdo viděl alespoň jednu jinde, ví, že elektrárny jsou umístěny na patě přehrady, která zadržuje a vzdouvá vodu tak, aby měla patřičný spád na vstupu do turbín. Tady tomu tak není, tedy alespoň opticky. Podíváme-li se pozorněji, spatříme po pravé straně do svahu ústící mohutné potrubí. To prochází skoro kilometrovým tunelem pod hřebenem, který dělí elektrárnu od k ní příslušné přehradní nádrže. Ta leží asi pět kilometrů proti proudu, díky záhybu údolí je však vzdálena jen ten kilometr. Takže, vše je nakonec v pořádku, fyzika a její dcera hydrodynamika i tady „funguje“ se spádem 35 metrů ….

Elektrárna byla postavena v roce 1928 (společně s hrází) a z té samé doby pochází i tři Francisovy turbíny s generátory o celkovém výkonu 2,2 MW, které dodala firma ČKD Blansko. Soustrojí pracují dodnes bez větších oprav či rekonstrukcí, takže jsou víceméně ve stavu, jak byly namontovány a uvedeny do provozu. Můžeme tak shlédnout nefalšovanou ukázku klasické strojařiny a elektrikařiny, staré přes sedmdesát let, a přesto (nebo právě proto?) pracující neúnavně a bez poruch dále.

V elektrárně se oficiálně neprovádí, vše záleží na domluvě s obsluhou, ať již telefonicky nebo osobně. Podle vlastní zkušenosti je personál elektrárny (periodicky sem dochází na kontrolu) velmi vstřícný a zájem o technický skvost jej těší.

Hráz sedlické vodní nádrže leží jeden a půl kilometru východněji, na její korunu se dostaneme okreskou, směřující na Kletečnou a dále do Humpolce. Není ještě betonová, ale postavená z kamenných kvádrů kyklopského (tedy nepravidelně strukturovaného) typu. To jí, samozřejmě s faktorem času, dodává velmi malebného vzhledu, ne nepodobného středověkým opevněním. Přispívá k tomu i poloha v sevřeném údolí Želivky.
Zastavit se můžete jak na levém, tak i na pravém břehu hráze, kde je i infotabule. A kdo má chuť (a trochu té motošikovnosti), tak se může dostat i k patě hráze místní cestou, která ústí na okresku o pár set metrů dále. Samozřejmě, s těžkým cestovním parníkem či čoprem/cruiserem se sem vydat je na rozhodnutí každého.

Každá přehrada s vodní elektrárnou vyžaduje postavení menší vodní nádrže o kus dále po proudu, z důvodů vyrovnávání rozdílů průtoků při chodu či odstávce vodní elektrárny. Proto i zde byla postavena hráz Vřesník, zhruba v polovině cesty po toku Želivky mezi rekreačním střediskem Želivka a Želiví. Nepříliš výrazná stavba zaujme svým zasazením do údolí nenásilným dojmem, když stanete na jejím břehu, máte dojem, že tu je odjakživa a patří sem.
K pravému břehu hráze lze dojet z Želivi, k levému naopak příbřežní cestou z rekreačního střediska Želivka. Za sucha jsou cesty sjízdné, za mokra je třeba trochu opatrnosti.

Poslední nádrží v okolí Sedlic je poněkud novější a z hlediska technologického i modernější hráz Trnávka. Byla postavena na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století s prvotním účelem zachycovat splavenou půdu v říčce Trnavě, jedním z hlavních přítoků do hlavní vodní nádrže Švihov. Je zajímavé, že už tehdy si byli vodohospodáři vědomi negativních faktorů rozoraných mezí a nedozírných lánů monokultur, tak oblíbených u tehdejších JZD a státních statků.
Na rozdíl od výše uvedených hrází je tato zemní s malou vodní elektrárnou v její patě. Na levé straně hráze je umístěn hrazený vtok do půlkilometrové slalomové dráhy s devítimetrovým převýšením, jedné z nejobtížnějších v Evropě.
Ke hrázi se dostaneme odbočením z okresky Želiv – Červená Řečice, u hráze je volné rozlehlé parkoviště, tedy mimo konání závodů.

Přístup

Do Sedlic se dostaneme nejlépe sjezdem na devadesátém kilometru dálnice D1 do Humpolce, z něj vyjedeme přímo na západ okreskou kolem koncové stanice místní lokálky a dále přes Hněvkovice a Kletečnou až do Sedlic. Ten, kdo zvolí cestu přes Želiv, musí k ní odbočit ze silnice „112“ Vlašim – Pelhřimov nebo z D1 na exitu 81. V obci přejet most na levý břeh Želivky, a za ním se dát vlevo, vystoupat do kopců a dorazit do Sedlic ze západu.

Okolí

Už objet všechny vyjmenovaná vodní díla dá na miniokruh, kdo ale má zájem, může vyrazit na delší výlet a „tématicky“ do něj zahrnout i hlavní vodní dílo zdejšího regionu, Švihov.
Ze Sedlic se přes Svépravice dostaneme do Červené Řečice, kde na hlavní zahneme vpravo směrem na Vlašim. Nebojte se, po hlavní nepojedeme dlouho, pouze do Křelovic, kde jí dáme sbohem a odbočíme vpravo na Senožaty. V nich zamíříme dál na sever a klikatou okreskou dorazíme k dálničnímu exitu 75 v Hořicích. Nadjezdem překonáme D1, za ní se nabízí odbočka vpravo k technicky zajímavému dálničnímu mostu přes Želivku. Na s předstihem postavený betonový most (na konci třicátých let) bylo o pár desítek let poté „naroubováno“ další ocelové patro. Důvod byl prostý – maximální sklonové parametry nové dálnice byly o dost přísnější a než by se hloubily nové zářezy, tak levněji se ukázala mostní přístavba. Po původní mostovce dnes vede pouhá okreska, z druhého pruhu je hezké a kapacitní kryté parkoviště ….

Naše cesta nás dovede do Dolních Kralovic. Zcela nově postavená obec poskytla přístřeší lidem, kteří museli opustit svá obydlí „původních“ Dolních Kralovic. Zbytky obce dnes leží na dně švihovské nádrže.

Dáme se vlevo a pokračujeme přes Brzotice do Bernartic, kde zahneme vlevo. Kdybychom pokračovali rovně do Borovska, mohli bychom se dostat k dalším polozatopeným mostům předválečné dálnice. Ale radím, nezkoušejte se až ke břehu dostat. Neboť – vodárenská nádrž a přísný zákaz vstupu. Že ostraha funguje jsem se kdysi přesvědčil na vlastní triko. Naštěstí, pouhé napomenutí a vyvedení…
Dobrá, pokračujeme, podjedeme dálnici a sklesáme k dalšímu zajímavému místečku. Silnička vede korunou zemní sypané hráze, zajímavý objekt ale leží kousek po proudu. Je jím kamenný železniční viadukt tratě Trhový Štěpánov – Dolní Kralovice. V souvislosti s výstavbou švihovské nádrže musela být trať z Benešova ukončena v Trhovém Štěpánově a zbylá část snesena, mohutný viadukt však zůstal připomínkou minulého života zdejšího kraje.

V Keblově zahneme vpravo a míříme k hrázi Švihov. Těsně před ní můžeme motorku odstavit na parkovišti Vodního domu, návštěvnického centra VD Švihov. Kdo má času dost, může si zajímavou expozici prolézt, koho čas tlačí, ten si pár minut na procházku po koruně hráze vyšetří.

Sjedeme do údolí pod hrází a na protějším svahu najedeme na hlavní silnici. Kruhový objezd opustíme prvním výjezdem a konečně se můžeme trochu rychleji rozjet. Silnice nás vede podél pravého břehu nádrže. V Bezděkově se nabídne sjezd k mostu přes nádrž, naše cesta ale vede dále směrem na Ledeč nad Sázavou. Až tam ale nedorazíme, zkratkou přes Kožlí najedeme na hlavní „130“ do Humpolce. Asi v polovině cesty doporučím zastávku u odbočky na Kaliště. Malá procházka nás dovede až na břeh nádrže, ke kostelu sv. Víta.
Ten zde zůstal jako jediná památka na zatopenou osadu Zahrádka u Ledče nad Sázavou. Dnes slouží hlavně jako centrum pravidelných setkání zdejších rodáků a pamětníků. Rozhodně velmi zajímavé místo přivádí k úvahám, kolika lidí a jejich osudů se negativně dotkla výstavba bezesporu užitečného vodárenského díla. Vždy je něco za něco …..

Pokračujeme dále, náš výlet se chýlí ke konci. Ještě poslední přejezd dálnice, dlouhý sjezd do Želivi a jsme v cíli.

Catering

Přímo v Sedlicích nenaleznete nic, ani prodejničku všeho poživatelného s personálem vietnamské komunity uvnitř (kterážto začasté zachraňuje český venkov od potupné a nedůstojné smrti hladem). Nejblíže je restaurace v rekreačním středisku Želivka dole u řeky, její otevírací doba je ale pružná a řídí se obsazeností střediska.

Ale je tu ještě jedna možnost, kterou mohu doporučit. Zajeďte do Želivi a vyhledejte místní klášter. Mniši, kteří jej mají na starosti, tu kromě jiného vaří i velice specifické (a dobré) vícegrádové pivo, samozřejmě nepaster a nefiltr. Jednak si ho tam můžete vypít v čerstvě zrenovované restauračce, a druhak i odvézt domů v lahvované formě. Není to sice klasický český „zrzek ležák“, ale chutná a je zajímavé. Rozšířit si pivní vzdělání je každopádně užitečné☺.
Kdyby náhodou jste se u mnichů nechytli, nevěšte hlavu. Stačí popojet a jsou tu k dispozici Želivská obecní restaurace (u mostu přes Želivku) a restaurace hotelu Na Kocandě za říčkou Trnávkou. Obé jsem vyzkoušel a doporučuji….

Palivo

S ním je to zde i v blízkém okolí „na levačku“. Nejbližší pumpa je buďto v Košeticích nebo v Humpolci, k oběma je tak desítka kilometrů.
Pakliže vyrazíte na výletní okruh, tak dotankovat lze v Dolních Kralovicích, Lokti, Zruči nad Sázavou a Ledči nad toutéž řekou ☺.

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (15x):


TOPlist