Tip na výlet: V poli širém kamenný muž stojí

Úsvit dějin. Několik tisíc let před narozením muže známého pod jménem Ježíš Nazaretský. Mírně zvlněná krajina na pravém břehu řeky, která mnohem později dostane jméno Ohře. Na lehce svažité pláni se činí skupina pravěkých osadníků. Do předem vyhloubené jámy usazují na písčité lože mohutný kámen a postupně jej vztyčí do vertikální polohy.

Oblast severozápadně od Prahy byla intenzívně osídlena od nepaměti. Úrodná půda a příznivé klima v závětří Krušných hor těm nemnohým obyvatelům vyhovovaly, a tak se není až tak čemu divit, když je zde výskyt památek na jejich působení větší než je obvyklé v jiných částech naší kotlinky.

V poli nad středočeskou obcí Klobuky stojí jeden z mála českých menhirů. Tyto kamenné monumenty byly vztyčovány z dodnes nepříliš jasných a zřejmých příčin. Někteří badatelé nabízí teorie o náboženských důvodech, jiní mají za to, že podnětem bylo vytvoření pomůcky při určování agrotechnických lhůt pomocí význačných astronomických úkazů, jako jsou slunovraty a rovnodennosti. Této teorii přispívá skutečnost, že od menhiru je dvakrát do roka pozorovatelný východ slunce nad vrcholem Řípu (30.4 a 13.8). Uvažovalo se i o možnosti, že tento menhir vznikl přírodní cestou, archeologický průzkum však bez pochyb dokázal umělé usazení na místo, datované přibližně do doby před pěti tisíci lety.

Podle některých dochovaných zpráv měl být centrální menhir obehnán kruhem menších kamenů (prý šesti až dvanácti), ve středověku odstraněných jako překážky pro zemědělce. Tuto domněnku potvrzuje pozdější nález několika kamenů shodného složení s menhirem (železitý pískovec) pod vrstvou ornice.

Zdejší menhir je největší v Čechách, a návštěva místa nepostrádá jistý punc neobvyklosti - pro ty citlivější možná i mystiky.
Koho Kamenný muž (nebo Kamenný pastýř) osloví a rád by navštívil jeho kolegy, musí za nimi „trochu“ popojet. Francouzská Bretaň, jihozápad či sever Anglie, Skotsko, Irsko, Wales, všude tam je stojatých kamenů přehršel.

Přístup

Když vyrazíme za hranice matičky měst směrem na Slaný a dále, zdejší krajina určitě až tak moc neuchvátí. Spíše poklidná, zemědělsky obdělávaná, postrádá dramatičnost, kterou nalezneme jinde. Ale to není až tak na škodu, myslím si.
Do Slaného samozřejmě vede něco jako dálnice, kdo však má trochu více času, tomu mohu jen doporučit vyrazit z pražských předměstí buď na Horoměřice nebo na Roztoky. Síť okresek je zde hustá, a skoro všechny zavedou jezdce do výrazného zákolanského údolí. To přetíná směr jízdy a tvoří spolu s tratí výraznou dominantu. Za ním se okresky opět vyškrábou na planinu, ze které je to už do Slaného jen kousek.

Druhou možností je mírný oblouk kolem Kladna přes Unhošť a Smečno. Z něj se lze Slanému vyhnout západním objezdem přes Přelíc, Studeněves a Lotouš. Cílem je výpadovka na Louny, ale jenom na chvilku. Jakmile dosáhneme Třebíze, bez lítosti ji opustíme vpravo a do Klobuk, cíle cesty, je to už jen kousíček.
Památka dávno zašlých dob však nestojí přímo v obci. Tu projedeme pořád po hlavní a držíme směr na Peruc. Silnice se dere svahem vzhůru nízkým úvozem. Jakmile jsme skoro pod vrcholem, jsme už na místě, o čemž nás přesvědčí letmý pohled vpravo na pole (GPS: N50 18 4.536 E13 59 4.137).
Ze západu se sem dostaneme z Loun výjezdem na Budyni, a hned za městem odbočkou na Peruc. Ze severu je východištěm již zmíněná Budyně, výjezd po stejné hlavní na Louny a odbočka vlevo, opět na Peruc.
Přímo na silnici nedoporučím motorku odstavit, inu přeci jen úzká okreska, navíc pod horizontem. Poblíž je však několik výjezdů na pole, kde lze na chvilku stroj ponechat bez újmy na zemědělském porostu.

Okolí

Na projížďce nejprve zamíříme na jih do nepříliš známé a tím pádem i navštěvované pahorkatiny Džbán a pro návrat zvolíme cestu po levém břehu Ohře a jihovýchodními svahy Českého Středohoří.

Když už jsme u zdejšího „tajemna“, pak nelze minout nedaleké torzo rozestavěného a nikdy nedokončeného gotického chrámu na pokraji Panenského Týnce. Monumentální chrámová loď s nebeskou klenbou místo krovů přitahuje mystiky, záhadology a milovníky tajuplna stejně jako menhir u Klobuk. Ač byl důvod, proč nebyl klášterní komplex dostavěn zcela prozaický (tehdá stejně jako dnes šlo o peníze, přesněji o jejich nedostatek), v pramenech se zmiňují mnohé zvěsti a pověsti, navíc psychotronici si přisazují své o mocných žilách pozitivní energie pod chrámem. Proto není divu, že zde zhusta natrefíte na meditující či rozjímající jedince, často se zde konají i svatební obřady pod širým nebem. Možná že i Vy budete něco cítit, já jsem zde měl vždy chuť na něco dobrého:-). Inu, přízemní materialista….
Panenský Týnec leží jen pár kilometrů západně od Klobuk.

Další cesta zamíří na jih. Hned vedle Panenského Týnce leží vesnička Žerotín a na jejím západním okraji zřícenina stejnojmenného hradu. Koneckonců, Žerotínové nohou za započetí stavby v Panenském Týnci a díky vyčerpání jejich pokladny i za její zastavení. Z hradu toho moc nezbylo, ale za zastávečku stojí.

Na jih od Žerotína se mezi Louny a Rakovníkem rozkládá rozsáhlá zalesněná a řídce osídlená oblast Džbán. Protíná ji několik údolí v severojižním směru, která určují i její komunikační síť. Na našem výletu ji projedeme a přitom navštívíme i několik zajímavostí.
Oblast si lze z výšky prohlédnout z rozhledny Líský, stojící na plochém hřebeni jihozápadně od stejnojmenné obce. Z ní se k ocelovému stožáru dostaneme pohodlně polňačkou.

Naše další cesta vede údolím Bakovského potoka, protáhne se hlubokými lesy a na úrovni Krušovic uhne severním směrem. Hlavní silnice na Louny dorazí do Ročova, kde odbočíme a sjedeme do údolí k výraznému komplexu kláštera v Dolním Ročově.
Původně gotický klášter doznal barokní přestavby dle návrhu a dohledu nepřehlédnutelného architekta té doby, Jana Blažeje Santiniho a později i jeho pokračovatele Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
Za panování minulého režimu areál chátral, naštěstí se jej nedávno ujal sochař Jan Řeřicha a pomalu jej dává do pořádku. Při návštěvě zapadlého a takřka neznámého místa na davy turistů nenarazíte a kouzlo místa si tak můžete vychutnat bez rušivých vlivů.

Z Ročova přes Solopysky pokračujeme dále na západ. Nad vsí Domoušnice můžeme udělat v lese zastávku a trochu si protáhnout těla krátkou procházkou ke zřícenině hradu Pravda. Poměrně rozlehlý areál dává tušit, že jeho majitelé (Kolowratové) nebyli jen tak nevýznamný rod:-).

Osídlení zdejší oblasti je ale mnohem starší, jak vyplývá ze skutečnosti, že nedaleko se nachází známé kamenné Kounovské řady a několik menhirů. Inu, další vábnička pro mystiky a záhadology. Návštěva řad ale znamená trochu delší pěší putování, tedy nic pro nás na motorkách. Jedeme dál…

Stočíme se k severu, protáhneme se západním okrajem Džbánu a zamíříme k Ohři. Východně od Žatce ji překročíme a pokračujeme po jejím levém břehu přes Postoloprty na severní okraj Loun, kde se před námi začínají rýsovat vrcholy Českého Středohoří v čele s výrazným „plachtařským“ kopcem Raná.
Poodří je možné obhlédnout z Červeného vrchu, respektive z ochozu Frotzelovy rozhledny, zvané též Stříbrník. K vedle stojící Ejemově chatě lze pohodlně dojet, možné je i občerstvení v polovině výletu.

S Českým Středohořím po levici a plochým údolím Ohře po pravic pokračujeme dál na severovýchod, v Třebívlicích se na nezbytně nutnou dobu svěříme hlavní silnici „15“ do Lovosic a poté zahneme vlevo do Vlastislavi. Na severním okraji obce nelze přehlédnout věž bývalého hradu Skalka na výrazném skalisku. Pohled na okolní kopce prozradí, že zdejší oblast vyniká „hustotou“ hradů respektive jejich zřícenin, dá se s nadsázkou říci, že co kopec, to hrad nebo alespoň hrádek….

Obrátíme směr našeho putování směrem jihovýchodním a po pár kilometrech dorazíme k další dominantní zřícenině zdejšího kraje. Nad obcí Klapý se k nebi vypínají dvě věže zříceniny Házmburk. Přímo až k hradu dojet nelze, z vlastní zkušenosti ale lze dorazit k poslednímu rozcestí pod hradem polňačkami z východní strany od Slatiny a těch pár metrů dojít. Ideální kruhový výhled z věže za tu trochu námahy rozhodně stojí!

Je pomalu načase se vrátit, takže se otočíme k jihu, přejedeme Ohři a dorazíme do Peruce. V hluboce zaříznutém údolí na jejím severním okraji lze navštívit zdejší přírodní zajímavost, tisíciletý dub zvaný Oldřichův. Podle „starých pověstí českých“ zde potkal přemyslovský kníže Oldřich sličnou pradlenu Boženu. Co bylo dál, lehko domyslet…..

Z Peruce lze do Klobuk dojet přímo, my si ale můžeme dát lehkou zajížďku směrem na Vraný. Kousek před obcí zde po pravé straně stojí pomník na paměť události ze srpna 1813. Na pláni mezi Vraným a Perucí se sešly armády tří panovníků, rakouského císaře Františka, ruského cara Alexandra a pruského krále Viléma Bedřicha, aby se po provedené přehlídce vydaly směrem na saské Drážďany a k Lipsku. Zde se střetly s armádou císaře Napoleona a připravily mu krutou porážku.

Poslední zastávka, posledních pár kilometrů a jsme v cíli dnešního výletu. Měřil cca 154 km a k jeho projetí je třeba tři a půl hodiny čistého jízdního času.

Catering

Na poli u menhiru se můžete osvěžit jen tím, co si sem dovezete. Dole v obci je pouze malá prodejnička potravin a kašna s pítkem na návsi. Klasické stravovací podniky jsou až v Lounech či Slaném, na další lze narazit na trase výletu. Které z nich ale bude mít otevřeno v dnešní turbulentní době, to nejsem schopen dohledat.

Palivo

Nejbližší čerpačka je v nedaleké Peruci. Vyrazíme-li na výlet, tak lze dotankovat v Lounech a Třebívlicích.

Body zájmu
  • Menhir - Kamenný pastýř
  • zřícenina Hazmburk
  • Rozhledna Líský
  • Zřícenina hradu Skalka
  • Panenský Týnec, nedokončený chrám
  • Žerotín, zřícenina hradu
  • Dolní Ročov, klášter
  • Pravda, zřícenina hradu
  • Stříbrník, Frotzelova rozhledna
  • Peruc, Oldřichův dub
  • Vraný, pomník protinapoleonské koalice

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (10x):


TOPlist