Tip na výlet: Pojizerský technokoktejl

Dny už jsou skoro ty nejkratší v roce, chlístanice a plískanice zrovínka neposkytují pravé podmínky pro toulání se krajem na jednostopém oři. Dá se ale cestovat i jinak, a navštívit „něco“ pod střechou, kde nehrozí rušivé povětrnostní vlivy. Takto je koncipován další z tipů na výlet. A když nic jiného, můžete dnešní článeček pojmout jako inspiraci na některý z časných jarních výjezdů:-).

Kapitoly článku

Cílem je Podkrkonoší, trochu přesněji místo, kde Jizera, doposud oddělující úzkým kaňonem Krkonoše a Jizerské hory, nabere směr na jihozápad a sevřeným údolím si probíjí cestu do středočeských nížin k Labi. Necelých deset kilometrů od Jilemnice leží malá osada Loukov, spadající pod obec Háje nad Jizerou. Na levém břehu řeky stojí větší objekt. Bývalá traktorová stanice a ještě dříve (za první republiky) soukromá továrnička je místem, kde její současný majitel umístil svoji rozsáhlou sbírku.

Prvotním zámyslem bylo „pouhé“ muzeum moto a autoveteránů, leč s průběhem času se pan majitel rozhodl dát své expozici trochu širší záběr, přesně podle toho, jak se mu dařilo shromažďovat další, od původního záměru odtažitější exponáty. Spojovacím motivem je tak pouze to, že mají co do činění s technikou, tedy ještě tou „pravou“, nezasaženou dnešní elektronikou. Jádrem vystavené kolekce jsou samozřejmě motocykly a auta, jak jinak (pro nás, motorkáře, je tu i zajímavost v podobě jediné soutěžácké Jawy, která kdy absolvovala pověstný „Dakar“), ale lze si tu prohlédnout i stabilní motory, používané před elektrifikací venkova především pro zemědělské účely, motocyklové motory, a spoustu příslušenství, jako jsou houkačky, světlomety, kola, nebo i plechovky od olejů či mazadel dnes už neznámých a zapomenutých značek. Kolorit sbírky doplňuje množství historických smaltovaných reklamních cedulí, které za první republiky nezbytně patřily k výzdobě každé opravny motorových samohybů. Exponáty jsou zde uchovávány převážně v původním, nálezovém a tedy autentickém, stavu, jen malá část z nich je plně zrenovována. Na návštěvníka tudíž neodbytně dýchne atmosféra starých a dávno minulých časů. Tu ještě podpoří menší sbírka starých rádií a fotoaparátů, které my ošedivělí nebo dokonce oplešatělí ještě pamatujeme „v běžném provozu“.

Přístup

Od křižovatky silnic „292“ a hlavní krkonošské magistrály „14“ (Trutnov – Liberec) . Z opačného směru je přístup podél řeky od Semil, od jihu je možno použít značně zapadlou podhorskou silničku od Božkova. Na levý břeh Jizery v Loukově vede jediný most, tak jej přejeďte a hned za ním uvidíte vpravo cílový objekt. Parkoviště je těsně před ním, tudíž nic nebrání návštěvě.

Okolí

Podhůří Krkonoš a Jizerských hor nabízí přehršel malebných silniček, oplývajících výhledy. Po cestě potkáme i několik rozhleden, které jen umocní požitky z ničím neomezovaných „panoramat“.
Zpočátku budeme sledovat tok Jizery „po proudu“ směrem do Semil. Po chvilce jízdy dorazíme k dalšímu mostu, atypickému celodřevěnému krytému, který převádí přes řeku místní komunikaci do Bystré nad Jizerou. Skoro sto let starý most bylo před nedávnem snesen jeřábem vedle řeky, „na suchu“ opraven a opět usazen na původní místo, takže i nadále slouží místní dopravě.

Dojedeme do Semil, kde zahneme vpravo, opustíme jizerské údolí a začneme stoupat silnicí „289“ na výrazný hřeben. Před vrcholem můžeme odbočit vpravo na místní komunikaci a dojet do lokality Nouzov. Zde na nás čeká první z dnešních rozhleden. Z jejího názvu „Cimrmanova nejnižší rozhledna na světě“ lze vytušit kulišárnu, koneckonců jako ze všeho spjatého s postavou „největšího Čecha“. Sami poznáte :-)

Zpět na hlavní, pokračujeme dále. Stoupání se mírní, za chvilku už se silnice vlní po hřebenu, vpravo Krkonoše, vlevo Český ráj a Jizerské hory. Poblíž odbočky do Roprachtic se po naší levé straně objeví další rozhledna. Tentokráte nejde o recesi, tahle je skutečná, poctivá, kamenná. I ona má svoji zajímavou a nevšední historii, vznikla totiž jako ryze soukromý projekt rozhlednového fandy a nadšence, díky jeho nezměrné píli, pracovitosti a samozřejmě, i jeho financí. Vedle rozhledny posléze vyrostla i přístavba zahrnující zázemí, pokladnu i malou osvěžovnu. Pan majitel i stavitel v jedné osobě bývá většinou přítomen, takže si lze vyslechnout příběh vzniku zdejší kamenné krasavice.

Pokračujeme po hřebeni dále na sever. Projedeme Vysoké nad Jizerou, hraniční hřebeny před námi se blíží a dostávají konkrétnější podobu. Chvilkami nás pohltí lesy, nakonec dorazíme na okraj Příchovic. Zde na nás čeká další zastavení, další dvě rozhledny:-).
Ta bližší je zbrusu nová – na jihozápadním okraji Příchovic najdeme areál „U čápa“. Vysoká rozhledna vzdušné subtilní dřevěné konstrukce je dobře viditelná, tudíž usnadní příjezd z hlavní silnice.

Výstup je díky pružnosti konstrukce zajímavý, rozhodně nabídne zážitek, stejně jako rozhled převážně do vnitrozemí. A navíc, u paty rozhledny je i zajímavě pojatá expozice, týkající se našeho zneuznaného génia a nečekaně širokého záběru jeho činností :-).

Necelé dva kilometry severovýchodně se nad Příchovicemi na vrcholu Hvězda (dříve Buchstein nebo Pocherstein) nalézá rozhledna zcela opačného stáří i konstrukce. Je jí již něco kolem stotřicítky, tedy dáma již něco pamatující :-). Historie jejího vzniku byla značně křivolaká (základní kámen byl položen roku 1847 a dokončena byla v roce 1892), nicméně výsledek je vynikající. Podle mnohých rozhlednových znalců patří totiž Štěpánka mezi nejhezčí rozhledny Česka.

Štěpánka je nejzazším bodem tohoto výletu, čeká nás návrat. Ti, kdo se rádi svezou spíše svižněji a adrenalínověji, sestoupí do údolí Jizery hlavní silnicí „10“ ze sedla Kořenov až k toku Jizery, na rozcestí Mýto vpravo a sledují tok Jizery.

Kdo má raději vedlejší „šoustky“, může udělat čelem vzad, kousek se vrátit a k sjezdu do kaňonu Jizery využít jednu s místních komunikací, přes Paseky nad Jizerou, Sklenařice nebo Vysoké nad Jizerou. Výběr je na každém….
Hlavní silnicí „14“ se promotáme až k rozcestí u Horní Sytové, kde ji opustíme a uhneme vpravo na Semily.

Po pár kilometrech nabídnu poslední dnešní zastavení. První most, který potkáme, je svým způsobem zajímavý a unikátní. Byl totiž postaven v době, kdy stavitelé teprve získávali zkušenosti s tehdy novou technologií, železobetonem. Poprvé v Evropě zde byl použit princip klenby bez podpěry v řečišti. A jak je vidět dodnes, funguje to …..

Ještě chvilka jízdy podél řeky a jsme zpět v Loukově.

Catering

Loukov je zapadlá osada, takže zde se nedočkáte ani toho základního občerstvení. Po proudu ani proti němu to není o mnoho lepší, je tu jen pár hospůdek s pitivem. Nejbližší „full catering“ je v Benešově u Semil, doporučím ale větší sídla, tedy Semily a Jilemnici. Na trase výletu je to lepší, turisticky významnější lokality poskytnou i patřičný servis.

Palivo

To samé jako přes kopírák platí i pro tekuté uhlovodíky. Semily nebo Jilemnice. Na vyjížďce můžete doplnit nádrže ve Vysokém nad Jizerou, na rozcestí Mýto pod Kořenovem, v Rokytnici nad Jizerou a v Jablonci nad Jizerou.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Body zájmu
  • Rozhledna U borovice
  • Loukov, muzeum techniky
  • Bystrá nad Jizerou, dřevěný most
  • Cimrmanova nejnižší rozhledna
  • Rozhledna Maják Járy Cimrmana
  • Rozhledna Štěpánka
  • Peřimov, železobetonový most

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (6x):


TOPlist