Tip na výlet: Les Království

Povodně nejsou v Čechách vynálezem posledních let. Podhorské oblasti jimi byly sužovány odjakživa, takže není divu, že jakmile lidská dovednost dosáhla úrovně, kdy mohla úspěšně navrhnout a postavit velké přehrady, taky tak učinila. Nejinak tomu bylo v Podkrkonoší, kde Labe zhusta ničilo vše v okolí.

Podnětem k zahájení programu regulace labského toku byla nezvykle ničivá povodeň z roku 1897, která postihla okolí horního toku Labe až po Pardubice.
První zrealizovanou přehradou byla známá Labská těsně pod Špindlerovým mlýnem. Další (druhá a poslední) přišla na řadu tam, kde horské hřebeny zvolna přecházejí do východočeských rovin, tedy nad Dvorem Králové nad Labem.

Plány vznikaly na přelomu století, a vlastní stavbu má „na svědomí“ ještě staré Rakousko-Uhersko, neboť proběhla v letech 1910-1919, vodní elektrárna pak byla následně dokončena v roce 1923. V době návrhu a projektování ještě nebyl známý a hlavně na velkých stavbách vyzkoušený železobeton, takže hráz je postavena klasicky z kamenných kvádrů kyklopským zdivem z královedvorského pískovce, což není u našich hrázích zrovna obvyklé. I na stylu stavby je to znát (projektant ji navrhl v tehdy módním novogotickém stylu), a o to je tato technická stavba půvabnější a fotogeničtější.

Přístup

Nejjednodušší cesta na hráz je ze Dvora Králové nad Labem. Z něho vyrazíme na severozápad po silnici „299“ směrem na Debrné a Hostinné, a po čtyřech kilometrech zahneme v lese na první odbočce vlevo, směrem na Bílou Třemešnou. Jedna zatáčka a jsme na místě, na severním předmostí hráze. Je zde menší parkoviště, stejně jako na protějším břehu, kde je jednak stavení hrázného, vybudované ve stejném stylu, a hlavně, velká informační tabule, ze které se návštěvník může ledacos zajímavého dozvědět.

Z jihozápadu jsou výchozím bodem přístupu motocyklově proslavené Hořice. Z nich vyjedeme po trati známého okruhu proti směru závodu, tedy směrem na Dvůr Králové. Kvalitní silnice „300“ překonává jeden horizont za druhým, a po cca čtrnácti kilometrech odbočíme v lesní zatáčce vlevo na Bílou Třemešnou. Zde uprostřed obce uhneme vpravo a otevřeným terénem sklesáme k jižní patě hráze.

Pakliže si na přehradu odskočíme z pobytu v našich nejvyšších horách, můžeme s úspěchem sledovat tok Labe, od Vrchlabí přes Kunčice nad Labem a Hostinné vede docela příjemná a zajímavá silnička hustě osídleným údolím.

Okolí

Podkrkonoší je tak trochu ve stínu nejznámějšího a nejnavštěvovanějšího českého pohoří. Paradoxně, v Krkonoších si na mašině moc nezajezdíme (i ta Špindlerovka je nám prakticky zapovězena…), zato v jeho podhůří se lze smysluplně courat do sytosti.

Ze severní paty hráze se vrátíme na hlavní, zahneme vlevo a přes Nemojov chvilku pojedeme proti proudu Labe. Nebude to dlouho trvat, za mostem v Horním Debrném se opět dáme doleva. Klikatými vlásenkami se vyškrábeme na zalesněný hřbet, a po jeho druhé straně se spustíme do Mostku. Vlevo, vpravo, podjedeme trať a následně překonáme další hřeben a sjedeme do Horní Brusnice. Za mostíkem přes Brusnický potok zahýbá hlavní doprava, kdo se chce rozhlédnout po kraji, pokračuje rovně do kopce. Za chvilku je odbočka vlevo na Zvičinu, projedeme malou vískou a silnička nás vynese na vrchol kopce, kde je náš první postupný cíl.
Vrchol, dominující celému okolí, lákal pocestné a poutníky od nepaměti. Nejprve se zde v šestnáctém století postavil dřevěný protestanský kostelík, který byl o století později nahrazen barokním katolickým.

Díky zájmu turistů vyrostl poblíž kostela hostinec, který byl později zakoupen Klubem českých turistů a přestavěn na dnešní Raisovu chatu. K ní byla v roce 1925 přistavěna unikátní věž se zasklenou otočnou nástavbou. Díky neúdržbě ji bylo nutno v osmdesátých létech minulého století uzavřít, v roce 2009 ji provozovatel chaty opravil a tak dnes opět slouží návštěvníkům. Bohužel, k severu je rozhled omezený díky lesnímu porostu. Ten zde není jen tak nahodile, les vysázel klub německých turistů z Hostinného na svém pozemku jako trucpodnik vznikající české chatě tak, aby od ní byl znemožněn výhled na Krkonoše. Jak je dnes patrné, podařilo se :-(. Na ostatní strany je výhled vynikající, obzvláště na jih do polabské nížiny. V chatě se lze velmi slušně najíst, v sezóně je otevřen venkovní stánek (klobásky, párky, pití, kafe atd), posedět lze u stolků hned vedle něj.

Ze Zvičiny sjedeme zpět k rozcestí za potokem, kde se dáme vlevo. Horní Brusnice je dlouhá ves, užijeme si tedy množství podkrkonošských chaloupek. Silnička se vine hřebenem, naskytnou se pěkné výhledy jak k severu, tak i k jihu.
Před obcí Pecka je po levé straně parkoviště, kde lze zastavit a vydat se na pohodlnou procházku ke zdejšímu hradu. Kdo by se k němu vydal z centra obce, musí se připravit na řádné stoupání.
Samotný hrad je méně známý a tedy spíše nedotčený masovou turistikou, stojí ale za prohlídku. Jako „částečná“ zřícenina nabídne jak venkovní procházku podél hradeb, tak i okruh zachovalou budovou západního paláce.

Z parkoviště sjedeme do „podhradí“ a zamíříme k západu na Novou Paku. V Bělé u Pecky odbočíme vlevo na Lázně Bělohrad a přes ně dojedeme do města, zasvěceného (mimo jiné) závodům silničních motocyklů na jednom z mála přírodních okruhů. Koneckonců, po jeho trati se částečně projedeme, i když opačným směrem.
Nežli dojedeme do města, dorazíme na hřebenu k odbočce vpravo na místní komunikaci k rozhledně Hořický chlum, takže kdo má čas a chuť, může si ke klasické novodobé ocelové telekomunikační věži zajet.

Trať závodu nás protáhne centrem města a vystoupáme do prostoru startu/cíle a nedalekého autokempu. Zde se nabízí návštěva další, tentokráte atypické a starší hořické rozhledny. Masarykova věž samostatnosti je součástí památníku československých legií, stavba proběhla ke konci dvacátých let. Původně měla být rozhledna vysoká 45 metrů, nedostatek financí přinesl její snížení na 25 metrů. Přede dvěma roky vznikla iniciativa a finanční sbírka na dostavbu věže podle původního projektu.

Hořice mohou kromě výše uvedeného nabídnout mnohem víc. Město je proslulé sochařsko-kamenickou školou, postavenou na tvorbě ze známého hořického pískovce. Přehled o ní můžeme získat na vrchu Gothard v jihovýchodní části města, najdeme zde dva „sochařské“ parky v sousedství bývalého vrcholového hradiště.

Příjemné s užitečným můžeme spojit posezením ve vzácně zachovalém areálu bývalého pivovaru (ukázka klasické průmyslové stavby let minulých), dnes sloužícího jako restaurace a minipivovar JungBerg.
Ale zpátky na silnice. Po trati závodu vyjedeme směrem na Miletín a pokračujeme směrem na Dvůr Králové nad Labem. Až do města ale nedojedeme, na lesní křižovatce před městem odbočíme vlevo na Bílou Třemešnou, odkud je to na korunu přehrady Les království kousek.

Občerstvení

V sezóně je na pravé straně hráze otevřena restaurace a stánek s občerstvením, mimo ni musíme popojet do Bílé Třemešné nebo se spolehnout na stravovací služby při trase výletu (viz text výše).

Benzín

S benzínem je to v místě horší, nejbližší čerpačky najdeme na západním okraji Dvora Králové nad Labem či v Horním Dehtově u silnice do Miletína. Na trase výletu lze palivo doplnit v Horní Nové Vsi u Lázní Bělohrad a v Hořicích.

Informace o redaktorovi

Jiří Bašný - (Odebírat články autora)