Tip na výlet: Jaro na vsi

Jedním z nejstarších měst ve středních Čechách je dnes méně známá Kouřim. Díky tomu, že novodobé komunikace na Kolín a Kutnou Horu (následnice habsburských „císařských“ silnic, za které může císařovna Marie Terezie) jej minuly, zůstalo zachováno dodnes prakticky ve svých původních hranicích a z velké části i s tomu odpovídající zástavbou. Nejstarší část města je dodnes obkroužena zachovalými hradbami (ponejvíce na západní a severní straně), vstup ze severu vede stále jako dříve Pražskou branou v hradební věži. Rozsáhlé a malebné náměstí (mnozí jej poznají jako kulisu známého TV seriálu „Bylo nás pět“) je dodnes pokryto původním dlážděním, a rozhodně stojí za zastávku a procházku kolem středověkých budov a kostelů, které jsou chloubou města.

Cíl dnešního tipu ale není přímo ve středu města, nýbrž jej najdeme asi o kilometr jižněji. V údolí při místním potoce tu leží skanzen, neboli muzeum venkovských staveb. Ty sem byly přeneseny v sedmdesátých letech minulého století z právě zaplavovaného údolí Želivky v místech dnešní přehrady (viz předminulý tip...). Vznikla tak typická středočeská vesnička, tak jak vypadala před stovkou až dvěma sty let.

Skanzen ale není jen mrtvou expozicí se zaprášenými relikty dob minulých. Naopak, pořádá se tu množství zajímavých akcí, většinou spojených s tradičními svátky, jako je třeba masopust nebo vánoční čas. A protože velikonoce jako (nejen) oslava přicházejícího jara jsou dodnes jedny z nejvýznamnějších, tak jimi samozřejmě žije i zdejší skanzen (bohužel v době koronaviru je vše zavřeno). Chalupy jsou vyzdobeny, peče se tu na sladko i na slano, voní tady dobrůtky či dobré pitivo, a je možno shlédnout mnoho zvyků a obyčejů, spojených s příchodem jara. Konkrétní skladba akcí je vždy uvedena na webu.

Ale i mimo dnů svátečních sem lze zajít a neprohloupit. Výhodou je přeci jen menší frekvence, tudíž větší pohoda a i možnost nerušeně si vychutnat atmosféru dřívějšího venkova. A máte i čas si pokecat s osazenstvem, které ochotně poskytne nějaký ten méně známý fakt či příhodu z časů minulých.

 

Přístup

Kouřim leží přibližně mezi výpadovkami z Prahy na Kolín (ta má č. 12) a na Kutnou Horu (č. 2). Z první musíme odbočit vpravo asi osm kilometrů za Českým Brodem, z kutnohorské naopak vlevo ve vesnici Oleška, pět kilometrů za obchvatem Kostelce nad Černými Lesy. Obě odbočky jsou dobře značeny.

Hlavní městská komunikace obchází střed města západním směrem, proto je s tím nutné počítat při hledání historického náměstíčka. Na něm je místa na zaparkování dost a dost, jen bacha na původní, značně kostrbaté, dláždění. Bočák se lehce smekne a hned je pižka na kráse naší krasavice….

Před skanzenem je u místního fotbalového svatostánku k dispozici rozlehlé parkoviště. Normálně se zde neplatí, ale v době konání akcí ve skanzenu místní samospráva vycítí možnost snadného přítoku financí do obecní kasy a je tudíž vyžadován menší poplatek za odložení vozidla.

Okolí

V blízkém okolí Kouřimi není pouze skanzen. Kousek východně je na malém návrší obří kus skály, podle pověsti zvaný Lechův kámen. Po polních cestách je dostupný i na motorce oklikou z východu, na supersportu či ryze silničním stroji bych tam ale zamířit nedoporučil.
Od skaliska je pěkný pohled na historický střed města dole pod námi. Zajímavostí je, že pár set metrů od něj směrem na východ leží jeden z geometrických středů Evropy, zde tedy průsečík 50. rovnoběžky severní šířky a 15. poledníku východní délky.
Kousek nad kamenem leží bývalé hradiště, dodnes jsou patrné jej obkružující zemní valy.

Asi pět kilometrů na severozápad leží pod nízkým hřebenem osada Lipany. Nad ní se tyčí mohyla, připomínající bitvu, kterou díky eliminaci radikálního křídla víceméně skončilo v Čechách období husitských válek. Dostat se k ní není problém, úzká silnička vede až na malé přírodní parkoviště hned vedle památníku, odkud je pěkný výhled na sever do Polabí.

Od lipanské mohyly se vydáme souběžně s „kolínskou“ výpadovkou. Síť okresek je zde hustá, takže trasu si každý najde podle svého gusta.
Další zastavení se naskytne v Hradeníně. Stojí zde poměrně dochovaná středověká tvrz, typické sídlo drobného šlechtice. V současnosti zde probíhá rekonstrukce, tak je možná pouze externí prohlídka. Zanedlouho se ale bude moci i dovnitř, sám jsem zvědav jak se rekonstrukce zdaří.

Přes Svojšice a Dolní Chvatliny dorazíme do Chvatlin Horních. Zdejší zastávka nejvíce potěší velké kluky, kteří mají rádi velké hračky. Skoro každý z nich chtěl být v mládí mašinfírou nebo alespoň ajzboňákem. Před časem se zde dala dohromady parta „bláznů praštěných kolejnicí“, slovo dalo slovo (asi to bylo u pivečka, neboť u něj skoro vždy počínají velké a úspěšné projekty), a začali budovat na jedné zahradě sice miniaturní, ale plně funkční železnici, nebo chcete-li, malodráhu.

Dnes už se koleje roztáhly do několika zahrad (v současnosti jich je šest), dílo se daří a má se k světu. Koleje o neobvyklém rozchodu 300 mm ožívají v určených víkendech od jara do podzimu (info viz web) a rozhodně je na co se dívat. Zastavte se a uvidíte velké kluky v akci :-).

Pokračujeme dále k jihu, dorazíme do městečka Zásmuky. Kromě klasiky (zámek, klášter, park Bažantnice) se zde nabízí raritní technická památka. Severozápadně od městečka překračuje říčku Výrovku (neboli Vavřinecký potok) kamenný barokní most, díky zániku původní obchodní cesty dochovaný v původní podobě dodnes. Lze k němu dojet po místní komunikaci, nejprve panelová vozovka a pak polňačka, za sucha bez problémů zvládnutelná (N49 57 58.326 E15 0 54.513).

Velmi podobný, leč o něco větší most leží na Výrovce o kousek severněji na okraji obce Toušice. Oba dva sloužily zřejmě stejné obchodní cestě. Přístup k němu je jednodušší, stačí se protáhnout místní cestou mezi dvěma zemědělskými areály a jsme na místě (N49 59 6.049 E15 0 36.859). Hned pod mostem jsou poměrně strmé peřeje, Toušické prahy. Jejich půvab vynikne nejvíc při vypouštění Vavřineckého rybníka, kdy se zde konají i tradiční vodácké závody.

K vidění a navštívení je toho v okolí dost, nyní si ještě zajedeme na jedno zajímavé místo s pohnutou historií a pěkným výhledem na právě projetý kraj.
Musíme se vrátit zpět na „kutnohorskou“ silnici a zamířit ku hlavnímu městu. Po průjezdu jižním okrajem Ždánic začneme stoupat, asi v polovině kopce silnici kříží trasa původní, dnes již opuštěné silnice. Zahneme na ni, vystoupáme až pod vrchol kopce a jsme na místě. Monumentální památník s půlkruhovým půdorysem vznikl za první republiky, během války i poté několikráte změnil dedikaci. Naštěstí je postaven fortelně a vydržel dodnes.
Dostat se k němu lze i z „pražské“ strany, těsně před začátkem klesání z hlavní silnice odbočuje vpravo již zmíněná původní cesta.

Ze Ždánice je to do Kouřimi pouhý kousek, nebo se lze vydat ještě jinam, teď už pěkně podle svého.

Catering:

V době koronavirové je všem uzavřeno, ale jako se vše otevře, můžete využít města Kouřim, které nabízí poměrně dost restaurací, kaváren i cukráren, všude s příslušným sortimentem. Mimo turistickou sezónu ale některá zařízení uzavírají, inu místní občané je všechny nemohou uživit…. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit restaurace U Sojků nebo U Lva, menší ale kvalitní občerstvení nabídne kavárna Jenom tak …. či Kouřimská cukrárna. Venkovské speciality nabídne typická hospoda přímo ve skanzenu.

Palivo:

Menší pumpa leží na východní části města pod náměstím hned u mostu přes Výrovku.
Na trase výletu lze dočerpat v Zásmukách.

Informace o redaktorovi

Jiří Bašný - (Odebírat články autora)