Tip na výlet: Hasiči a požárníci

Cesta za dnešním cílem nás zavede až na dohled severní hranice, jen kousek od hlavního města kraje Libereckého, do malého městečka kousek pod severní hranicí, Chrastavy.

Muzeum je výsledkem dlouholeté mravenčí práce nadšenců z místního dobrovolného hasičského sboru, který tady vznikl už ve druhé polovině devatenáctého století. Protože jsme blízko „čáry“, tak je jasné, že většina tehdejších krotitelů ohnivého kohouta hovořila německy. Po jejich poválečném odsunu se tradice chopili čeští osídlenci, a navázali na ni úspěšně.

Protože čas nestojí, jejich vybavení postupně zastarávalo a bylo nahrazováno modernějším. Staré mašiny se však povětšinou neodebraly na smetiště dějin (a do chřtánů vysokých pecí), ale byly uschovány jako památka a připomínka časů minulých. A když se jim podařilo sehnat i vhodný výstavní objekt, vzniku muzea už nic nebránilo.

Dvoupatrová expozice obsahuje jednak drobnější exempláře, jako jsou ruční hasící přístroje a pomůcky, součásti výzbroje i výstroje hasičů současných i těch z předminulého století, jakož i z časů, kdy se jim říkalo nepřípadně požárníci. Obzvláště půvabná je sbírka služebních i slavnostních příleb.

Těžištěm výstavy jsou bezesporu hasičské stříkačky, od těch ručních a (doslova) přenosných, až po ty pohybující se vlastní silou či tažené. První z nich byly stavěny na základě koňských povozů, čerpadla byla poháněna ruční silou. Paže hasičů brzy nahradily parní stroje, dnes okouzlující hlavně svým klasickým strojařským provedením v mosazné, měděné a litinové podobě. S postupem vývoje spalovacích motorů byly parní stroje jimi brzo vytlačeny, hlavně díky jejich mnohem kratšímu náběhu na provozní hodnoty. A jakmile byly k dispozici platformy nákladních aut, vznikly klasické automobilní cisternové stříkačky tak, jak je známe dodnes. Celou tuto vývojovou řadu si můžeme v expozici prohlédnou a porovnat pracovní podmínky hasičů dnes s těmi minulými. Odborný průvodce je samozřejmě k dispozici a doplní prohlídku o výklad podle potřeby a zájmu návštěvníků.
Součástí objektu je i pohodová „hasičská“ hospoda, kde lze v příjemné atmosféře načerpat síly nějakým tím tekutým i tuhým občerstvením, popřípadě posedět s přítomnými dobrovolnými hasiči. To vše ale znamená, že budete muset přespat někde poblíž…. :-)

Přístup:

Nečeká nás žádný navigační rébus, ani není třeba zapínat GPSku:-). Stačí z Liberce vyrazit přímo na západ po výpadovce s číslem „35“, ukazatele budou směřovat na Hrádek nad Nisou, Jablonné v Podještědí či Nový Bor. A nestojí za to moc se rozjíždět, po cca pěti kilometrech přijde na řadu odbočka vpravo na Chrastavu.
Z opačného směru, tedy ze západu, nás do místa návštěvy přivede silnice od Nového Boru a Děčína pod číslem „13“.
V centru městečka odbočíme vlevo z okresky směřující na Frýdlant, a na kraji mezi rodinnými domky již je patrná zrenovovaná bílá budova, kde místní hasičské muzeum sídlí (GPS: N50 48 59.869 E14 57 43.376). Parkoviště je hned vedle.

Okolí:

Na výlet Vás tentokráte pozvu na sever, k samotné zemské hranici. Dříve s Pruskem, dnes s Polskem. Krajem, kde historie za poslední stovku let provedla pár krkolomných přemetů, z nichž se teprve v poslední době jakž-takž mátoří.

Od muzea vyjedeme směrem na Frýdlant, hned ale na první křižovatce zahneme doleva a po chvilce, na okraji obce, doprava směrem na Dolní a Horní Vítkov. Protáhneme se typickou podhorskou pohraniční vískou, kde chalupy prakticky pouze lemují údolní komunikaci. Neustále zvolna stoupáme, mineme poslední obydlí, kde nalezneme odbočku vpravo k prvnímu dnešnímu postupnému cíli. Místní silnička nás vytáhne až na hřeben, kde se před námi otevře pohled na libereckou kotlinu. Prakticky jsme v cíli, vpravo mezi ohradami vede polňačka až k místu, kde skupina nadšenců buduje a spravuje repliku raně středověkého dvorce nižší šlechty, Curii Vítkov. I když zrovna „posádka nebude doma“, lze si areál obejít a prohlédnout. Lepší ale je se mrknout na jejich web a sladit svoji návštěvu s nimi.

Od dvorce se vrátíme zpět na okraj Vítkova a pokračujeme východním směrem. Úzká silnička s perfektním povrchem se vine podél hraničního hřebene, až se po naší levé ruce objeví skupina stožárů větrných elektráren. Ty zde nestojí jen tak pro nic za nic, tohle místečko už daleko dříve objevili stavitelé větrných mlýnů a vztyčili zde své stavby. Jedna z nich se, sice jako poloviční zřícenina, dochovala dodnes a tak máme možnost udělat si další kratší zastavení na prohlídku.
Mlýn holandského typu zde fungoval (nejprve jako mlýn, později jako rozhledna a výletní hostinec) až do odsunu zdejšího obyvatelstva po konci druhé světové války, pak už jen pustl. Nicméně, výhled odtud je stále vynikající.

Pokračujeme okreskou až k jejímu vyústění na hlavní silnici do Frýdlantu, takže zahneme vlevo a vydáme se tam. Po hlavní ale nepojedeme dlouho, sotva sjedeme serpentiny, nabídne se odbočka vlevo na Dětřichov a dále do Heřmanic, k polské hranici. Na kraji obce zahneme doprava a po místní komunikaci dojedeme na parkoviště pod zdejší rozhlednou. Ač není typicky „vrcholová“, nabídne překvapivě slušné výhledy a navíc, i její netradičně pojatá smíšená konstrukce stojí za prohlídku.

Od rozhledny se kousek vrátíme a v Dětřichově odbočíme vlevo na Kunratice, z nichž už je to do Frýdlantu jen kousek.
V centru zdejšího regionu se můžeme zdržet trochu déle, nabídnu zde hned tři místa k návštěvě. Na to první narazíme hned na okraji. Zde Žitavská ulice kříží železniční trať mířící dále na sever přes hranice. Ještě před pár desítkami let zde silnici proťala kromě normálněrozchodné trati i úzkokolejka. Tak byla dokonce mezinárodní, protože se za Heřmanicemi napojovala na dodnes existující a provozovanou síť Žitavských úzkokolejných drah. Provoz na české straně byl ukončen v roce 1976, dnes z dráhy zbylo zemní těleso, sem tak koleje a pár budov, sloužících dnes jiným účelům.

Jako jinde u lokálek s podobným osudem, i ve Frýdlantu se dali dohromady pro věc zapálení jedinci, kteří v bývalé výtopně zřídili expozici o historii zajímavé tratě.

Když popojedeme blíže středu města, nemůžeme přehlédnout na nedalekém ostrohu stojící vzácně dochované sepětí středověkého hradu a novějšího zámku. Tato konfigurace není v našich krajích moc obvyklá, neboť šlechtické rody buďto hrady ke konci středověku opouštěly nebo od základů přestavovaly na pohodlnější zámky. Zde tedy stojí hrad i zámek pěkně vedle sebe a nabízejí se k prohlídce. Motorky lze zaparkovat hned u vstupu do areálu.

Frýdlantský hrad samozřejmě nabídne vyhlídku do okolí ze své věže, kdo ale zatouží po rozsáhlejším výhledu, má možnost popojet na kopec nad severním okrajem města, kde stojí a je návštěvníkům k dispozici klasická, přes sto let stará, kamenná rozhledna. Na mašině lze dojet až k turistické základně u paty rozhledny.

Frýdlant a jeho atraktivity jsme si prohlédli, je pomalu čas na návrat. Nepojedeme stejnou cestou, ale vydáme se kousek proti proudu říčky Smědá do Raspenavy, kde zahneme vpravo, opustíme hustě zastavěné údolí a vydáme se horskou silničkou do Oldřichovského sedla, poté projedeme Oldřichov v Hájích, až dojedeme do Mníšku. Zde je možná poslední zastávka, na kraji obce se k prohlídce nabízí jedna z typických jizerskohorských kamenných přehrad. Ty byly navrženy a postaveny na přelomu 19 a 20 století s prvotním zámyslem zabránit častým a ničivým povodním. Přehrada Fojtka je jednou z nich a historie ukazuje, že se záměr projektantů a stavebníků naplnil, samozřejmě až na fatální selhání hráze na Bílé Desné v roce 1916.

Z Mníšku je možno vyrazit zpět do Chrastavy nebo na Liberec a dále za svými cíli.

Catering:
Přímo u muzea je k dispozici restaurace U Soptíka, komu by nevyhovovala, tak může zamířit do centra města, kde se pár stravovadel najde. Na výletním okruhu dostatečný výběr restaurací poskytne Frýdlant.

Palivo:
V Chrastavě je možnost natankování pouze na hlavní silnici „35“. Pakliže vyjedete na výlet, můžete doplnit palivo ve Frýdlantě a v Mníšku.

Informace o redaktorovi

Jiří Bašný - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE