Moto trip 2022

Když jsme s mužem začali plánovat letošní trip, velký důraz jsme kladli hlavně na připravenost. Zajistili jsme v první řadě nepromoky. Skvělá věc nejen do deště, ale i do zimy a větru. Chladící sprej do helmy pro parné dny. Cestovní cajk – já tomu říkám tradičně KPZetku pro motorku, kdyby bylo cestou třeba stříknout řetěz, dotáhnout šroub apod. Trika z bambusu – vřele doporučuji. No a já od muže dostala „návod pro ženu, jak se sbalit do kufru na motorku“. Brala jsem to s humorem a vlastně mi to strašně pomohlo. Takže, holky, jestli to čtete, nebojte, dá se všechno, i se sbalit do minikufru na několik dní. Na hotelích posbíráte pár mini toaletních potřeb a ty naprosto stačí. A make-up? Ten neřešte, stejně máte na hlavě helmu a pak, krásné jsme i bez barviček. Oblečení? Bambus je skvělá věc, hřeje, můžete ho mít na sobě i několik dní a nic, fakt nic. Důležité jsou náhradní boty, po horách, když vyjde čas, se v moto botách moc chodit nedá. A abych nezapomněla, těsně před odjezdem jsme si ještě pořídili novou motorku a kde jinde ji řádně otestovat, než v horách?

Ano, hory a horská jezera, to byl náš cíl. Já si vymyslela ta konkrétní místa, průsmyky, jezera, muž je spojil v cestu. A teď trochu konkrétních dat z cesty. Měli jsme 4,5 dne na projetí 5 států, přespání na 4 různých místech a plánovaných 1800 km. Trochu mě přepadá nostalgie, radši bych to všechno měla ještě před sebou, než psát, že už to bylo, protože to bylo… neskutečně dokonale nejvíc nejlepší!

I. Etapa:

Den 1. Z Prahy / ČR jsme mířili k prvnímu našemu cíli a tím bylo jezero Chiemsee / Německo. Celkem jsme najeli 420 km, doba jízdy vč. pauziček 7 hodin. Nejsme příliš vyznavači dálnic, a tak cesta vedla po vedlejškách, říkám tomu na kochačku. Jezero Chiemsee má po obvodu 64 km, vlastně se dá říct, že je to velké jezero, ale od doby ledové, kdy vzniklo, pomalu zaniká. Původně bylo třikrát větší než dnes. Není obehnáno tak vysokými štíty, na jaké jsme u jezer zvyklí třeba v Rakousku, ale působí romanticky, klidně. Procházka po březích, jež jsou lemované skvělými restauracemi a kavárnami je krásná a pohled na stříbrnou hladinu uprostřed tyrkysu při západu slunce – prostě krutopřísně dojemné.

II. Etapa:

Den 2. Od jezera Chiemsee / Německo jsme se vydali znovu pokořit Grossglockner (3798 m/m) / Rakousko. Vrátili jsme se sem přesně po roce. Do roka a do dne… přijdu si pro tebe, tady mi to podepiš – jsem si zpívala celou cestu nahoru. Bylo to, stejně jako vloni, boží, ale jiné, letos tu neležela jediná, byť maličkatá mapička sněhu, letos tu hodně vysoko bylo opravdové léto. A taky mnohem víc lidí, ale nedivím se. Je to mekka. Jedna z nejkrásnějších scénických cest začíná v údolí Fuscher, stoupá přes vyhlídky Edelweissspitze (2571 m n. m.) a Franz-Josefs-Höhe (2369 m n. m.) a končí téměř po 50 kilometrech v Heiligenblut.

Z Grossglockneru jsme to vzali horským prostředím do Cortina d´Ampezzo / Itálie. Bydleli jsme přímo pod tou nejznámější sjezdovkou, v horách, na samotě a byla to taková nádhera, že jsme ještě večer po příjezdu vylezli nahoru, tam, kam v zimě jezdíme lanovkou a pokochali se tou dokonalostí pod námi. Na viděnou v zimě, výměna kol za lyže. Celkem jsme najeli 294 km, doba jízdy vč. pauziček a nezbytného nasávání ve skoro 3 tisících metrech nad mořem 8 hodin.

III. Etapa:

Den 3. Z Cortiny / Itálie jsme zamířili přes tři horské průsmyky do Livigno. První průsmyk: Passo Falzarego (2105 m/m průsmyk v italské provincii Belluno) – neskutečná nádhera, dostali jsme se klikatou silnicí až na samý vrchol a objímaly nás jen ostré zlaté štíty zalité sluncem, tady jsem se, jako fakt, začala dojímat. Při průjezdu mi tekly slzy a myslela jsem jen na to, jak příroda přesně ví, jakou roli v našich životech hraje, tu nejvyšší! Jeden průsmyk střídal druhý, Passo Gardena (2121 m/m průsmyk v jihotyrolských Dolomitech), u známého lyžařského střediska Val Gardena. Stejná nádhera jako v prvním případě.

A jestli tady mi docházela slova, pak při průjezdu třetím průsmykem jsem oněměla totálně. Passo Stelvio (2758 m/m italské východní Alpy, 200 m od hranic se Švýcarskem). Adrenalin, nádhera, dokonalé spojení ostrých skal, ledu, chladu, strachu, vzrušení, smíchu, dojetí, paniky, radosti, štěstí, osobní maličkosti a zároveň hrdosti a vítězství, když jsem přežila a prožila jízdu nesčetnými klikatinami v obrovském stoupání a na vrcholu zabořila tělo do tvaru anděla do sněhu. To bylo, nejvíc, chtělo se mi křičet, brečet, smát, a taky jsem to udělala. Všechno. A nebyla jsem sama, potkávali jsme tváře dalších uspokojených nadšenců, kteří se dostali na vrchol. Odměna byla fakt neskonale sladká, při pohledu pod sebe. Cesta z vrcholu dolů, směrem do Bormia byla stejná, stejně plná všech již zmíněných pocitů, jen z jižní strany zalitá sluncem a bez ledových efektů.

Já to dala, jasně, jako batůžek za svým chlapem, kterého jsem asi objímala nejpevněji vůbec. Bylo to nepopsatelné. Ano, příroda ví, kdo je tady pánem. Tato etapa byla náročná, po všech stránkách, ale nejkrásnější. Příjezd do Livigna v pozdních odpoledních hodinách, ubytovali jsme se na severní straně pěkně v kopci, takže jsme měli celé město pod sebou jako na dlani. Samozřejmě nechyběla večerní couračka bezcelní zónou a pivko s dobrou večeří. Celkem najeto 276 km a doba jízdy s minipauzičkami 8 hodin.

IV. Etapa:

Den 4. Tyrkysová jízda, tak jsem tento den pojmenovala, protože se nesla ve znamení horských jezer, kýčovitých barev, které ale stejně nikdy neomrzí, modré nebe nad hlavou se zlatým sluncem, co se odráží na vodní hladině průzračných horských jezer ustlaných pod ostrými štíty italských hor. Z Livigna jsme zamířili kolem jezera Lago di Livigno přímo do tunelu do Švýcarska.

Ano, ten tunel, který voní hlínou a je vykotlaný přesně na velikost autobusu, takže tentokrát luxusní jízda na motorce, kdy jsem neskláněla hlavu, byl to zážitek. Poplatek a semafor, protože tunel je jednosměrný vás nemine, ale nám to vyšlo skvěle, během minuty čekání jsem nasekala pár fotek tyrkysu a už jsme byli v tunelu. Švýcarské Alpy jsou nádherné, jiné než italské, rakouské, prostě švýcarské, hodně zeleně, štíty světlejší, byla to krásná cesta klikatými silnicemi ve vysoké nadmořské výšce. Hranice jsme přejížděli sem tam, zpět v Itálii u jezera Lago di Resia, krásná záležitost, jezero pyšnící se titulem největšího jezera v Alpách. Tyrkys nechyběl, byla ho spousta. Dále přes Německo, Rakousko až do Čech. Cíl byl na Lipně. V kolech jsme měli 565 km a v sedle strávili 10,5 hodiny. Příjezd k Lipnu od Pasova (DE) a Rohrbach (AUT) byl boží, jak ho hodnotil můj chlap, uzoučká velmi dlouhá, nekončící, temná rovná silnička uprostřed hustého lesa. Já bych to nazvala spíš lehkou depresí, ale tady hrála roli už i únava. Jak to, že Lipno nebylo tyrkysové?

V. Etapa:

Den 5. Na Lipně jsme toho už moc nestihli, jen ráno procházka po mole a promenádě a pak už následovalo jen pomalu rozloučení s naším tripem a nasměrovat se k domovu. Bohužel. V Praze jsme byli po 3,5 hodinách jízdy s najetými 250 km.

Závěrem trocha shrnutí.

Za celou dobu nám na helmy nepadla jediná dešťová kapka, ač nebe někdy předvádělo až děsivé kreace, bylo stále teplo, slunce bojovalo o svůj post a dešti jsme úspěšně ujížděli. Zmokli jsme až cestou mezi Táborem a Prahou.

• Stroj: BMW F 800 GS TROPHY
• Celkem najetých km: 1805 km
• Počet dní: 4,5 dne
• Počet hodin v sedle: 37 hodin
• Počet projetých států: 5 zemí
• Bydleno v: penziony a hotely
• Poplatky:
• Dálnice: 0 Kč
• Ruské kolo: 10 EUR
• Grossglockner: 28 EUR
• Tunel IT-CH: 11 CHF
• Ubytování, stravování, benzín: 22 000 Kč

Pánové, jestli jste dočetli až sem, tak moc díky, a pokud jste čekali trochu více technických dat nebo snad motorkářských hlášek, pak vezměte své dámy a pojeďte příště s námi. Bylo to NEJVÍC! Díky patří mému muži, který mě láskyplně a bezpečně vyvezl. Děkuji!
Bára :)