1 000 000 km v jedné stopě

Text: Jarda Ducháček | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 6.10.2009 | Zobrazeno: 8 158x

Jarda Šíma oslavil minulý týden milióntý kilometr v sedle motocyklu. Vše oslavil v areálu Harley-Davidson na Šalamounce.

Motocyklový novinář, cestovatel a dobrodruh Jarda Šíma upsal svůj život cestování v jedné stopě. Krásu cestování na motocyklu, kdy jste mnohem blíže lidem i přírodě, objevil s manželkou Lenkou před 23 lety na své první velké cestě tehdejší Jugoslávií. Od té doby navštívil v sedlech mnoha motocyklů již 63 států tří nejbližších kontinentů a pokořil tak svůj první milion kilometrů.

Jarda uspořádal pro své kamarády a fanoušky slavnostní pokoření hranice milióntého kilometru v Šalamounce. Za trpělivost poděkoval také svojí manželce Lence a mamince.

Zeptali jsme se Jardy na pár otázek:

Který kilometr z toho miliónu byl pro tebe nejtěžší?
No určitě ten poslední, protože byl na kusu starého dobrého amerického železa Harley-Davidson XR 1200. No tal to byl samozřejmě pokus o vtip, ale je fakt, že poslední kilometry jsem si dával velkýho bacha, abych to vůbec dojel. Nejtěžší kilometry byly vždy ty se špatným koncem. Vzpomenu jen tak namátkou na testování Varadera v roce 1999 v marockém Atlasu a následný letecký převoz do motolské nemocnice. Bylo toho docela dost - dvě zlomená žebra, propíchlá plíce, natržená slezina a další drobnosti.

Řekl sis někdy, tak už dost, nechám ježdění?
Tak to mě nenapadlo ani ve snu a věřte nebo ne, fakt to nedělám kvůli těm kilometrům a rekordům. Prostě mě to stále hrozně moc baví a líbí se mi to. Cestování na motocyklu mě prostě uchvátilo a stalo se mi drogou bez které nemůžu žít. Koneckonců jsem to už kdysi dávno vyjádřil ve svém mottu: "Den kdy nesedím na motocyklu, jako bych nežil". Se sedací částí problémy nemám, s klouby je to zatím (věřím, že je to díky kvalitnímu oblečení) také dobré a hlavně mám před sebou ještě spoustu míst, kde jsem nebyl a také se rád vracím na stará dobrá místa. Jak s nadsázkou říkám: "Chtěl bych jezdit do doby, dokud přehodím nohu přes sedlo motocyklu".

Šlo ti na tvých cestách o život?
Asi není teď myšleno kvůli úrazům, to mohlo klidně přijít po tom marockém tripu, nebo klidně rovnou na něm. Stačilo to pustit ze svahu na jiném místě, tam kde nebyla travnatá plocha na které jsem se sklouzl a potkal jen několik kamenů ale tam, kde byly dvěstě a vícemetrové srázy. To už bych tyhle řádky nepsal. Nevyzpytatelné je také třeba setkání s africkými vojáky. Díky svojí drzosti už jsem koukal nejednou do hlavně nataženého kalašnikova a říkal si, snad to ten magor nezmáčkne? Zatím to vždy vyšlo.

Jaké země pro tebe představovala největší cestovatelskou nirvánu? Na kterou nejvíce vzpomínáš?
Otázka na kterou jsem odpovídal snad tisíckrát a odpověď nebudu měnit ani tentokrát. Je to Island, přenádherný ostrov, kde najdete poušť stejně jako ledovec, obrovské vodopády, sopky, a to nemluvím o tom úžasném off-roadovém svezení. Překonávání vodních toků se mnohdy neobejde bez brodění, prostě ráj na zemi. Doufám, že si splním svůj sen a příště tam pojedu první lodí a poslední se vrátím. Mezitím nimi jsou totiž ty nejkrásnější tři islanské měsíce. Učaroval mi ale i černý kontinent. Své okruhy po Africe neustále rozšiřuji a věřím, že jednou překonám i rovník a vezmu to i na samý jih.

Chystáš o svých cestách nějakou publikaci? Případně rady pro nové cestovatele?
No prý se to ode mě očekává, ale v nejbližší době se na to určitě nechystám. Chci hlavně jezdit a ne vzpomínat. Z každé mojí cesty přinesu (alespoň si to myslím) dostatek reportáží, a to nejen do mého mateřského Supermota, ale těší mě, že díky vám (tobě) se vše dostane i ke čtenářům webu motorkari.cz. Spolupracuji ale i s jinými médii. Při tempu jaké jsem nasadil už mi totiž na další psaní nezbývá čas. A k těm radám? Bylo by jich moc, ale nejdůležitější je asi tahle. Při každém sednutí za řídítka myslete na šťastný návrat a nezapomeňte, že na silnici nejsme sami.