Není mnoho věcí co mi vadí, ale už třicet let tvrdím že rána by se měla zakázat nebo alespoň zrušit. Jediné štěstí je, že jen málo kdy vstávám na přesný čas. Velice často mne ale čeká vidina práce, a to i takto o víkendu. O to horší je, že dnes jsem se vzbudil leknutím v sedm hodin a to následkem sonického třesku který se ozval souběžně s průjezdem mne neznámého dvoukolového stroje. Zkusil jsem pohnout palcem u nohy a když jsem zjistil že to všechno co na posteli bolí jsem já zvesela jsem vstal. Presso si ještě nestačilo předehřát vodu když kolem domu zabublalo něco co má pravděpodobně válce z hrnců na prádlo a k pohybu mu stačí jen jeden výbuch za vteřinu. Srdíčko se zatetelilo a zavelelo do garáže. Jenže cestou po schodech ten dacan mozek zapojil první obvod a přerušil jinak hladce běžící podmíněný reflex. Káva mě vzbudí a pak do práce.. žádné lítání na motorce… takový a další nesmyslnosti mě napadali…chjo.. Po takové té ranní údržbě těla i ducha kdy už se opravdu nebylo na co vymlouvat a na kanálu čt4 sport běželo opakování Masters golfu který jsem viděl v noci jsem šel opravdu s reluktancí vlastním dvěma gigantickým magnetům pracovat. Jen sem dosedl na židli už mi sluch zase nasazoval brouka do hlavy .. tentokrát to byl obří čmelák v podobě nízkoobjemového dvoutaktu vytočeného do bezvědomí.. zapínam PC a čekám než naběhne.. ještě zapnu telefoun a už vážně budu pracovat.. pidli pidli a je tu první sms.. PD s dotazem kam se jede… rychle se snažím přehodnotit den a vymyslet jak mu přidat dalších alespoň 10 hodin. Žádný nápad tak tedy bohužel nikam nejedu. Ve chvíli kdy se mu to snažím napsat přichází další dvě smsky. Bondík a Miloš odjíždí na akci Dmota. Povznesl jsem se nad tím a závistivě sledoval skupinku šesti bahňáků projíždějících pod okny. Od této chvíle začíná UTRPENÍ MALÉHO MEGÁČKA. Nemine ani pět minut aby se přímo pod okny nebo alespoň po vzdálenější rychlostce neprohnal někdo navlečený do kůže nebo do textilu. Takhle z dálky to trochu vypadá že koh-i-noor má v Jedovnicích nějakou akci a svolává pastelky ke kontrole. Další sms tentokrát Pavel a odjezd z Tišnova. Vžum zas nějakej neznaboh v kilu po vesnici. Začínam ignorovat sms jenže se najde někdo kdo najde způsob jak mě zase popíchnout A je to tu, telefon zvoní… no jo Pepajz a jeho Kawa si dneska budou užívat… sorry ale nejedu… už skoro brečím nad tou beznadějí a zaposlouchávám se do blížícího se zvuku něčeho silnějšího. Přibližuje se to rychle a já zvedám zrak akorát ve chvíli kdy to dotyčný odstavil..alibistické kviknutí brzdy a už ho vidím Scoty při průjezdu nakukuje jestli se tu někdo nemotá nic nevidí podřazuje a už je zase pryč. Minutu po minutě ve mně narůstá pocit že né rána ale celé takové to dny by se měli zakázat…No nic jdu juknout alespoň na to jak se povede těm našim „vozembouchům“ v dvěstě padesátkách a pak už vážně budu dělat..
Tak a je po závodě… ruch za okny neustal, (to sakra nikdo nepůjde na oběd a kofolu?) odešlu svůj němý výkřik zvaný příspěvek a jdu si v tichosti zase trpět k práci .