Larry,píšeš todle i za mne. Je to opravdu strašný stres,nervy.Počítání,kolik a která ovečka okolo tebe projela,která né. šílené výkřiky do vysílaček,když se něco stane.Trpělové vysvětlování divákům,proč je červená,proč se nejede.Znovu a znovu,pořád kolem dokola.Za dva dny člověk do sebe nasouká tak akorát nějakej brufen,jednu housku na dva dny,protože ti to žaludek strachem nebere. Večer si dáš pár piv,ale dáš dvě a přemýšlíš co bude ráno,jestli bude vše v pořádku. Přijde déšt,na trati bláto,kamení, a musí se mezi kluky s koštětem.Jinak by se muselo zastavovat.A tady jde právě o to kamarádství,kdy se člověk může spolehnout na druhého.Brzdím kluky praporkem,očima,rukama,jen aby mohl traták vymést za provozu bahno a kameny. Ale děláme to a budeme to dělat,dokud nás nemoc nebo něco jiného nevyžene z tratě.Radost ze setkání ,posezení s přátelema, a hlavně je vidět,jak s úsměvem mávaj ve vychládacím kole,tak o tom to je. Kdo todle nezažil, kdo jenom posuzuje od stánku,kdo kydá špínu na všechny a všechno,tak at radši nikam nechodí.Máme to za pár,tak v Hořicích v ahojky

lulu.lu>

lulu.lu>