Ricard> Značka Jawa je spojena s jednoduchýma, odolnýma, nenáročnýma a spolehlivýma motorkama (teda třinda je asi vyjímka, no...), ne příliš výkonnýma, ale to pro cílového zákazníka asi moc důležité nebylo.
Eroplány najde u jiných značek.
To sem měl na mysli.
Takže mě docela překvapila změna orientace na objemy, keré nikdy nedělali!
A když v produkci z poslední doby nedokážů vychytat muchy na jednoduché motorce (o konstrukčních přešlapech nemluvě), tak si nedokážu představit, že by se to jako mávnutím kouzelného proutku změnilo.
Třebas ten Sportard je dobrá motorka, ale nejenom pro mě je to už velký objem, je to těžká kráva, nelíbí se mě a je drahý.
No a litr je eště větší motor, eště těžší, kdoví jak vypadá a bude eště dražší.
Říká se - drž se ševče svého kopyta - místo teho dělajů opak.
Podle mě Jawa od konce šedesátých let neudělala jediné strategicky správné rozhodnutí.
Souhlasím s tím, že je zázrak, že ještě existuje a sem tam neco vyrobí a dokonce prodá.
V tom případě by ta továrna jako první na světě mohla býti svatořečena, neb téměř všechny podmínky splnila .

Zdenalbenal> Prostě koupíš jinou notorku, která ti vyhovuje... vyrábět objemy které vždycky dělali - dneska nikoho asi nezajímají 175.250. a moc ani 350. Jawy byly užitkové motorky, můj otec měl 175 a 250 a auto si koupil až v 45. Jezdilo se na tom hlavně do práce - no prodej dneska někomu motorku, aby jezdil do práce, když buď práce není a nebo s nechce makat, navíc, když dnešní auta za pár šupek mají srovnatelné provozní náklady. Blbé je, že fabrika, teda "fabrika" místo aby uspokojila poptávku entusiastů, a tím nějak měla jisté základní prostředky, z nich dělá neustále na zázrak čekající blbce Jenže žádný zázrak se konat nebude, pokud jawa přijde bude drahá a tím zas bude všecko tak nějak k ničenu, a u vůbec diskuse "jak by měla vypadat nová jawa", to opravdu "tam" nikoho nezajímá

Zdenalbenal píše: Ricard> Značka Jawa je spojena s jednoduchýma, odolnýma, nenáročnýma a spolehlivýma motorkama (teda třinda je asi vyjímka, no...), ne příliš výkonnýma, ale to pro cílového zákazníka asi moc důležité nebylo.
....

Moje osobní zkušenosti končí u 634-ky, nicméně:
634 - motor sklony ke kousání
Bizon - velmi rád odcházel na písty
Půlitr - konstrukčně možná mazlík, ale pro spotřební užívání zbytečně komplikovaný

Všechny JAWy - totální absence poprodejního servisu, naprostá nedostupnost náhradních dílů, o servisu jako takovém ani nemluvě.
Naprosto nesmyslná snaha využívat již jinde použité, pro něco jiného vyvinuté komponenty. Bizon to měl dokonce v oficiálním názvu Unifikovaná Řada, ale obdobně se daly najít takové díly už i na půllitru.
To byly věci, který JAWu, ale i ČíZu, na zdejším trhu znechutili natolik, že jakmile přišla možnost, tak každej radši hráb po olítaným křápu z Německa, než aby si koupil tuzemskou funglovku.

Od konce kejvačky (ale spadal do toho už i ten půllitr) technický zaostávání za světem, které bylo pak už bylo natolik okaté, že to kritizoval i místní, oficiální tisk. A to už bylo opravdu co říct, když tyhle kritiky prošly i přes tehdejší cenzory.

Na tohle se fakt dá navázat už jenom špagát a na něm se oběsit, nic víc.

Možná měla JAWA zapřemýšlet o orientaci na endura, jako souťěžácký mašiny svůj zvuk bezesporu měly.Jenomže to měly, to je dnes už taky spíš kdysi měly, a pokud, tak to JAWA měla udělat okamžitě, když tahle obliba ve světě začala klíčit. Tehdy JAWA mohla konkurovat tak možná KTMce a Husce. Dneska by v tomhle segmentu musela konkurovat celýmu světu, snad s vyjímkou DUCATI, Moto Guzi a Harykům. I ten Bawor v tom svý želízko.

Motocykl jakožto dopravní prostředek (s vyjímkou skůtrů v jižních státech) skončil v Evropě někdy s koncem šedesátejch let. Dneska ho nikdo nechce jako levný přibližovadlo, ale chce po něm zábavu. A tu nenabídneš levným, nic neříkajícím, jednoduchým dvoukolákem. Může to být třeba malorážka, ale musí mít nějakou pointu. A ta se v JAWě jako pojmu hledá dost těžko.

JAWA má v podstatě dvě možnosti: buď se začlenit do nějakýho konglomerátu, který má svojí prodejní a servisní síť a JAWA do toho dá svoji značku. Tak jako to udělal mladoboleslavská Škoda. Nebo najít nějaký zaslepený nadšence, který ji budou dělat určitou prodejní síť a který zblbnou několik dalších stejně postižených exhibicionistů, tak jako to udělal Dněpr. Obé je ale víc než dost obtížné. A až teprve