ManX GP

Isle of Man, relativně malý ostrůvek v Irském moři mezi Anglií a Irskem je v motocyklovém světě znám především pořádáním slavného závodu Tourist Trophy. Ten je samozřejmě do povědomí českých příznivců zapsán hlavně díky účasti našich závodníků, ať již to v minulosti byli například Václav Parus, František Bartoš, František Šťastný, Gusta Havel a další, nebo v současné době Michal „Indi“ Dokoupil.

ManX GP
Závody na velice náročném 60,72 km dlouhém horském okruhu Mountain Course, jsou právem považovány za nejobtížnější motocyklové klání světa. Tourist Trophy ale není jediným podnikem, který se na této trati koná. Vedle tohoto legendárního závodu se zde každoročně pořádá neméně náročná Manx Grand Prix. Se slávou TT se sice srovnávat nemůže, ale není to žádná „rychlokvaška“ posledních let. Její první ročník se totiž konal již v roce 1923 a tak svou bohatou historií předčí většinu jiných motoristických podniků po celém světě.
Dalo by se říci, že na vzniku Manx GP se výrazně podílely takové dva základní prvky.
Od roku 1907 se na Isle of Man konala Tourist Trophy, která však byla pořádána britskou motocyklovou federací Auto-Cycle Union. Místní Manx Motor Cycle Club, který pořádal různé domácí motoristické akce, chtěl mít ale také svůj vlastní závod konaný na prestižním Mountain Course. Trať zde byla, chuť zde byla, lidi tu také byli, tak proč ne? Prvním záměrem bylo uskutečnit na tomto okruhu závod už v roce 1921. To se ale zatím nezdařilo. Když však o rok později reálně hrozilo, že Tourist Trophy by se mohla z Manu přesunout na evropský kontinent (doslova na spadnutí totiž bylo její pořádání v Belgii), rozhodl se MMCC rázně jednat a zajistit pro ostrov náhradní závod. Přesto, že TT nakonec na Isle of Man zůstala, MMCC se už svého vlastního závodu nevzdal a tak se roku 1923 konal první ročník Manx GP. Tehdy byl vlastně její původní název Manx Amateur Road Race Championship, což vypovídalo o původním amatérském charakteru závodu. V prvopočátku bylo ale vcelku obtížné statut amatéra přesně definovat. O tom, že by někdo mohl být v té době ryze profesionálním jezdcem, se snad ani příliš neuvažovalo a tak jak vlastně odlišit amatérského závodníka od neamatéra? Nakonec byl za motocyklového amatéra uznán ten, kdo „se nezabývá výrobou motocyklů pro prodej, nebo jejich prodejem či opravou a nemá finanční příjem z těchto činností, ani jakoukoliv finanční podporu od jiných osob, zabývajících se uvedenými činnostmi“. Trochu krkolomné, ale vcelku jasné – žádná přímá motocyklová firemní účast ani žádný firemní sponzoring. Dnes už je amatérismus sice dávno někde jinde, ale určitý amatérský statut závodu je na Manx GP v podstatě dodržován stále, i když pojem amatér má jak v motorismu, tak i v jiných sportech zcela jinou obsahovou náplň v porovnání s dřívějším chápáním tohoto označení.

V prvních ročnících až do r.1928 byl vypisován jen jeden závod kubatury do 500 ccm s tím, že samostatné ocenění dostával také nejlepší jezdec třistapadesátek. Závod se jel obdobně jako TT, tedy distančním způsobem, kdy jezdci byly ve dvojicích postupně vypouštěni do závodu. Start dvojic je zachován na Manx GP dodneška, na rozdíl od TT, kde se nyní startuje pouze po jednom. Prvním vítězem se stal Les Randles na motocyklu Sunbeam, který absolvoval závod na 5 kol, tedy 188,65 mile (303,60 km) průměrnou rychlostí 52,77 mph (84,93 kmh). S ročníkem 1928 pak začaly být vypisovány dvě samostatné třídy Senior (500ccm) a Junior (350ccm) a od roku 1930 se závod oficiálně přejmenoval na Manx Grand Prix. Určité možné prvotní obavy, zda nebude vedle TT jen skomírat se nepotvrdily a Manx GP si záhy vydobyla své místo na slunci a stala se neodmyslitelnou součástí ostrovního motocyklového života. A vlastně nejen motocyklového - zatímco TT v květnu na Manu celou tamní turistickou sezonu zahajuje, tak Manx GP ji v září naopak uzavírá. Po druhé světové válce se přes všechny možné potíže dokonce konala hned v roce 1946, zatímco organizátorům TT se její obnovení zdařilo až o rok později.

Jako příklad rostoucí popularity Manx GP může posloužit třeba rok 1957, kdy o účast v závodech projevilo zájem doslova neuvěřitelných 380 jezdců! Maximální počet účastníků v jednom závodě však byl „pouhých“ 110 jezdců. Co s tím? Pořadatelé to řešili vložením dvou nováčkovských závodů, pro každou třídu jeden, kde nakonec ti nejúspěšnější mohli startovat v hlavních závodech. Obdobně tomu bylo také o rok později. V dalších letech se program Manx GP postupně rozšiřoval. Od roku 1964 přibyly Lightweighty 250 (prvně se jely už v roce 1934, ale po r.1948 byly opět vyřazeny) a v roce 1998 třída Ultra-Lightweight. Od roku 1978 se do programu také už natrvalo začlenil závod nováčků – tzv. „Newcomer´s race“. Jak už sám název napovídá, jsou do něho zařazeni jezdci, kteří jsou zde poprvé a dosud nejeli žádný závod na Mountain Course. Neznamená to ale, že by každý nováček mohl startovat výhradně jen v tomto jediném závodě. Může startovat případně i v těch ostatních, pravidla jsou někdy pro nás trochu nepřehledná, ale v konečné fázi vždy záleží na tom, co a komu povolí organizátoři.
V roce 1983 slavila Manx GP šedesát let od svého vzniku a toto diamantové jubileum oslavila závodem Classic, v němž se představili motocykly připomínající celou historii MGP. Od té doby zůstaly klasici na programu dodnes. Není to ale žádná ukázková jízda nějakých muzejních veteránů, jsou to zcela regulérní závody pořádně nabroušených strojů a jezdí se čtyři kola, tedy stejně jako všechny ostatní závody. O popularitě této kategorie nejen mezi diváky, ale i mezi jezdci, svědčí i to, že se jich účastní řada jezdců, kterým už jinak jejich profesionální status neumožňuje start na Manx GP. Pro „klasiky“ to ale neplatí a tak si s těmito motocykly s chutí často zazávodí Farquahar (na obrázku), Palmer, Martin a další. A také třeba legendární Joey Dunlop si nenechal takovouto možnost ujít.
Manx GP byla vždy třeba oproti TT či jiným závodům, mnohem dostupnější formou závodění. Vůbec ale není nějakou „hobby“ akcí, kde by si každý mohl jen tak zajezdit pro vlastní potěšení, ale je to prestižní závod, který mnohdy posloužil jako velmi dobrý základ pro úspěšnou profesionální kariéru. Mezi startujícími tak najdeme nejen mnohé pozdější vítěze Tourist Trophy, ale též některé opravdové velikány světové motocyklové scény. V raných letech zde startovali třeba Tim Hunt, Harold Daniell nebo také Freddie Frith, který se pak v roce 1949 stal prvním mistrem světa třídy 350ccm. Krátce po válce zde jezdil Geoff Duke, budoucí šestinásobný světový šampión padesátých let a jedna z největších legend celé historie motocyklového mistrovství světa nebo Bob McIntyre, který se proslavil především tím, že okruh Mountain Course projel poprvé průměrem přes 100 mph (stalo se tak při TT 1957). Svou kariéru zde rovněž začínali mistři světa Phil Read či Carl Fogarty a další slavná jména jako Alex George, Charlie Williams, Nick Jefferies, Phillip McCallen, Robert Dunlop, Steve Hislop a Ian Lougher, až třeba po současnou megastar letošní Tourist Trophy Iana Hutchinsona. Ten v roce 2003 vyhrál závod Newcomer´s a dnes již má na svém kontě osm vítězství na TT a rekordní počet pěti prvních míst v jednom ročníku TT. V jeho stopách by mohl jít místní mladíček Dan Kneen, který zde na Manx GP před dvěma lety vyhrál rekordní tři závody v jednom roce. No a aby toho náhodou nebylo málo, tak k tomu tenkrát ještě jedno vítězství přidal jeho mladší brácha. A to už tu kdysi závodil také jejich otec a jeho čtyři bratři – prostě „taková normální rodinka“. Vloni se zase slavilo vůbec první ženské vítězství v závodě na okruhu Mountain Course, o které se zasloužila ve třídě Ultra-Lightweight se svou Yamahou 400 Carolynn Sellsová, překonala tak dosud nejlepší „ženský“ výsledek Marie Costello, která na ManxGP 2005 byla třetí (rovněž v kategorii Ultra-Lightweight).
Od 70. let bylo zavedeno pravidlo, že žádný vítěz zde již nemůže své prvenství obhajovat (což ovšem neplatí pro třídy Classic) a tak už asi nikdo nepřekoná Denise Parkinsona a jeho pět vítězství z období 1936 – 1953.
Motocyklové závody jsou bezesporu nebezpečnou záležitostí. Bylo tomu tak již od samého prvopočátku a je tomu tak dodnes. Mountain Course na ostrově Man patří mezi závodními tratěmi k těm nejnebezpečnějším a tak bohužel i Manx GP má nejen své vítěze a poražené, ale také své oběti. Horský okruh si vybírá krutou daň i v těchto amatérských závodech a svou kuráž poprat se všemi jeho nástrahami zaplatila životem již více než stovka závodníků. Přesto se jich každoročně staví na start dost a dost. Jedni s reálnou šancí na vítězství, druzí mají sen o vítězných vavřínech zasunut až někde v temných zákoutích své závodnické duše. Ale postavit se na startovní čáru Manx Grand Prix vyžaduje velké závodnické srdce, a to mají nepochybně všichni.
Letos bude mít Manx GP, konaná mezi 21. srpnem a 3. září, na programu následující závody.

Pondělí 30. srpna:

1) Newcomer´s Race + Post Classic Race
2) Classic Junior + Classic Lightweight Race

Středa 1. září:

3) Junior Manx Grand Prix
4) Classic Senior Race

Pátek 3. září:

5) Lightweight + Ultra-Lightweight Manx Grand Prix
6) Senior Manx Grand Prix

Všechny závody jsou vypsány na 4 kola, což činí 150,92 míle, tedy 242,88 km. Jejich účastníci budou bojovat o několik desítek různorodých cen, v nichž lze najít určité podobenství se slavnější Tourist Trophy. Vítězné trofeje si svou noblesou vůbec nezadají se slavnými Merkury z TT a podle výsledků se předávají jejich repliky nebo medaile a udělují se mnohé další speciální ceny. Hlavní trofej věnoval závodu do vínku starosta Douglasu A.B.Crookall a její originál je dodnes předáván vítězi závodu Senior. Její stříbrnou replikou se například také oceňuje nejrychlejší kolo závodu - mimochodem absolutní rekord Manx GP drží Alan Jackson z r.2005 časem 18min31,45sec s průměrnou rychlostí 122,21 mph (196,69 kmh). Na amatéry dost fofr, co?

Dlouhá léta byla různými regulemi umožňována účast v podstatě pouze ostrovním amatérským jezdcům, kdy kritériem byla národnost, státní příslušnost nebo trvalý pobyt na britských ostrovech či v Irsku a současně nebyl přípustný žádný předešlý start v nějakém mezinárodním motocyklovém závodě. Dnes to vše ale již tak striktně neplatí a na Manx GP se tak letos chystal vůbec poprvé představit český závodník - Kamil Holán. Známe ho dobře z našich přírodňáků, ale zřejmě uzrál čas pokročit dále a naplnit své touhy až na Isle of Man. Vše bylo dojednáno, jeho přihláška byla ze strany pořadatelů akceptována a zdálo se, že mu nic nestojí v cestě. Vše se ale značně zkomplikovalo jeho dramatickou havárií na květnovém závodě 300 zatáček Gustava Havla v Hořicích, která v konečném důsledku Kamilův start na Manu zhatila. Přejme tedy brzké a hlavně úplné uzdravení a těšme se, že snad budeme mít na Manx Grand Prix svého prvního zástupce příští rok. Přesto bude ale určitě zajímavé sledovat i ten ročník letošní.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 9x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist