Jaká byla sezóna dvěstěpadesátek?

Jasně, ve dvackách vepředu bojuje víc jezdců a celkově je startovní pole i vyrovnanější, ale z agresivních bitek, které předváděl letošní mistr světa spolu se svými španělskými "kamarády" občas tuhla krev v žilách.  No a MotoGP? Odpovězte si sami.
 

Tím letošním mistrem světa se stal Ital Marco Simoncelli (nar. 20. ledna 1987 v Cattolice). Stejně jako Mike Di Meglio o třídu níž tím plno lidí překvapil, možná i sám sebe. V mistrovství světa třídy do 125 ccm debutoval na Masarykově okruhu v roce 2002, kdy v šesti závodech nasbíral tři body a obsadil 33. místo. V roce 2003 byl jednadvacátý, o rok později jedenáctý a ve svojí poslední dvackové sezóně skončil na pátém místě. V roce 2006 nastoupil do dvěstěpadesátek a vyměnil Aprilii za Gileru (no vyměnil, všichni víme jak to s těmi značkami funguje). Jak v roce 2006 tak i v sezóně následující skončil na desátém místě a i když často ukázoval svoji rychlost, stejně často se válel v balících slámy kolem trati. Jen málokdo by vsadil na to, jak suverénní bude v letošní sezóně. Zejména pak proto, že nafasoval prodejní verzi Gilery (Aprilie) LE. Stejně tak první dva závody, po kterých měl na svém bodovém kontě nulu, rozhodně neukazovaly na to, v jakém duchu se bude vyvíjet jeho letošní sezóna. Pak se "to" ale zlomilo. Nejenže jezdil neuvěřitelně rychle, ale taky pravidelně dojížděl a rozhodně si nebral servítky v soubojích se svými soupeři. Dokonce v průběhu sezóny dostal výstrahu s tím, že pokud se na trati neuklidní, bude následovat penalizace. Jeho výkony tak u koncernu Piaggio nezůstaly bez povšimnutí a na Grand Prix Německa už dostal čistě tovární mašinu. Kromě nedojetých dvou závodů v úvodu sezóny zajel "nejhůř" na čtvrtém místě v Číně a také na šestém místě po pádu v Grand Prix San Marina. Pak závody končil už jen na pódiu: první - 6x, druhý 3x, třetí - 3x a v Malajsii tak mohl slavit zisk letošního titulu.
 
Na druhém místě skončil Alvaro Bautista. Právě on byl mnohými považován za největšího favorita letošní sezóny, ale hlavně její první část byla pro něho hodně mizerná. Zlom ale nastal po zisku druhého místa v Katalánsku a Bautista byl pak v podstatě jediným jezdcem, který mohl pravidelně soupeřit se Simoncellim. Právě od Katalánska Bautista neslezl se stupňů vítězů a jeho letošní bilance je také působivá: první - 4x, druhý 4x, třetí - 3x. Stejně jako Simoncelli si připsal dva nedojeté závody a také jedno šesté, jedno dvanácté a jedno čtrnácté místo.

Na místě třetím skončil ve své poslední dvěstěpadesátkové sezóně Mika Kallio. Průběh sezóny byl u něho úplně odlišný od Bautisty. Úvod sezóny měl skvělý, z prvních čtyřech závodů dva vyhrál a dvakrát byl třetí. Pak zajel nějaké závody těsně pod stupni vítězů, ale v Assenu se mu přestalo dařit. Z následujících osmi závodů na bednu vystoupil už jenom v Austrálii a měl co dělat, aby si bronzovou pozici udržel před dotírajícím Debonem.

Tenhle španělský veterán nahradil Jorge Lorenza v týmu Lotus Aprilia, což plno fanoušků moc nechápalo. Přeci jenom Alexu Debonovi je už dvaatřicet a přesto to letos byla jeho první sezóna v čistě továrním týmu. Alex ale ukázal, že během let, kdy pro Aprilii dělal testovacího jezdce, rozhodně nezapomněl závodit a dvě vítězství, jedno druhé, jedno třetí místo a celková čtvrtá pozice jsou toho jasným důkazem.

Trochu donquijotským dojmem působil boj hondisty Yukiho Takahashiho proti převaze Aprilií a Giler. Přestože Honda svojí dvěpade už nějaký čas nevyvíjí, tenhle Japonec se s italskou konkurencí porval poměrně úspěšně. Sice se mu nedařilo tak, jako jeho předchudci Doviziosovi, ale dvě druhá, jedno třetí místo a celková pátá pozice jsou spíš úspěchem. Stejně jako Dovizioso, i tenhle zástupce týmu Scot dojížděl pravidelně na bodech a nulu na svém kontě zaznamenal jen po pádu při  Grand Prix Itálie.

Nebýt zranění z Japonska, mohl na boj o stupně vítězů rozhodně pomýšlet i Hector Barbera. Právě jeho souboje se Simoncellim byly hodně ostré a letošní mistr světa se o Hectorovi vyjadřoval hodně neuctivě. Pravda je, že Barbera je hodně rychlý, soubojů se rozhodně nebojí, dokázal zajet dvě druhá a stejný počet třetích míst, jenom na ten nejvyšší stupínek mu vždycky kousek chyběl. Poslední čtyři závody ale absentoval a nakonec skončil na šestém místě.


Sedmé místo Hiroshiho Ayoamy je nejsíš pro něho i jeho tým zklamáním. V sezóně dokázal zajet pouze dvě druhá místa, a i když nedojel jenom tři závody (jednou ho parádně sestřelil i kolega Kallio) pohyboval se většinou na šestém, sedmém místě....


Jestli měl Bautista mizernou první půlku sezóny a rozjel se až v té druhé, Mattia Pasini na to šel úplně opačně. Je to celkem paradox, protože letos v této třídě debutoval, ale i tak dokázal vyhrát první závod, v prvních pěti závodech byl čtyřikrát na stupních vítězů a během prvních sedmi závodů nasbíral 98 bodů. Co mu to ale bylo platné, když k nim v dalších devíti závodech přidal pouhých 34 bodíků. Osmé místo tak po takovém zahájení sezóny je spíš zklamáním, přesto nechal z jezdců přestoupivších ze dvacek nejlepší dojem.

Devátou pozici obsadil ve svojí zřejmě poslední sezóně Roberto Locatelli. Je vůbec s podivem, že po nepříjemné havárii v loňském roce v sobě našel dostatek motivace k závodění. Top ten dokompletoval Julian Simon, který se ani jednou neprosadil na stupně vítězů a se dvěma čtvrtými místy se s třídou dvěstěpadesátek rozloučil. Příští rok totiž nastupuje u Aspara ve stopětadvacítkách. Pouhý jeden bod na Simona a tedy na první desítku ztratil Thomas Luthi z českého týmu Emmi Caffe Latte. Jedno druhé a jedno třetí místo ale dokazují, že nebýt nepříjemného zranění a absence ve druhé polovině sezóny, byl by určitě mezi nejlepšími deseti jezdci.









Naši jezdci na tom byli po celou sezónu jak umístěním, tak bodově hodně podobně. V konečném součtu byl nakonec úspěšnější Lukáš Pešek, který dokázal bodovat v deseti závodech, z toho pětkrát v první desítce. Karel Abraham zabodoval sedmkrát a do desítky se probojoval třikrát. Abaju ale v závěru sezóny limitovalo zranění, které si přivodil po pádu v Japonsku. Nakonec oba skončili v polovině druhé desítky a to Lukáš na patnáctém a Abaja s tříbodovou ztrátou na šestnáctém místě. Spousta fanoušků o jejich výsledcích mluví jako o debaklu, ale jen si vzpomeňte na Lukášovu první sezónu v mistrovství světa! Tam bylo pádu ještě víc, ale dva roky nato už bojoval o stupně vítězů. Já myslím, že oba zajeli dobře..... i když dobře je za tři. Za rok to bude určitě o poznání lepší!

Celkové pořadí jezdců

1 Marco SIMONCELLI ITA Metis Gilera 281
2 Alvaro BAUTISTA SPA Mapfre Aspar Team 244
3 Mika KALLIO FIN Red Bull KTM 250 196
4 Alex DEBON SPA Lotus Aprilia 176
5 Yuki TAKAHASHI JPN JiR Team Scot 250 167
6 Hector BARBERA SPA Team Toth Aprilia 142
7 Hiroshi AOYAMA JPN Red Bull KTM 250 139
8 Mattia PASINI ITA Polaris World 132
9 Roberto LOCATELLI ITA Metis Gilera 110
10 Julian SIMON SPA Repsol KTM 250cc 109
11 Thomas LUTHI SWI Emmi - Caffe Latte 108
12 Aleix ESPARGARO SPA Lotus Aprilia 92
13 Ratthapark WILAIROT THA Thai Honda PTT SAG 73
14 Hector FAUBEL SPA Mapfre Aspar Team 64
15 Lukas PESEK CZE Auto Kelly - CP 43
16 Karel ABRAHAM CZE Cardion AB Motoracing 40
17 Alex BALDOLINI ITA Matteoni Racing 35
18 Fabrizio LAI ITA Campetella Racing 33
19 Manuel POGGIALI RSM Campetella Racing 16
20 Imre TOTH HUN Team Toth Aprilia 9
21 Eugene LAVERTY IRL Blusens Aprilia 8
22 Federico SANDI ITA Matteoni Racing 6
23 Manuel HERNANDEZ SPA Blusens Aprilia 5
24 Simone GROTZKYJ ITA Campetella Racing 5
25 Daniel ARCAS SPA Blusens Aprilia 2
26 Shoya TOMIZAWA JPN Project U FRS 2
27 Toni WIRSING GER Racing Team Germany 2
28 Doni Tata PRADITA INA Yamaha Pertamina Indonesia 1

Stejně jako v nejslabší kubatuře, i ve dvěstěpadesátkách dominovaly stroje koncernu Piaggio. Vítězství si zajistila Aprilia před Gilerou. Za Aprilii bodovalo patnáct jezdců, za Gileru pak pět (Simoncelli, Locatelli, Lai, Poggiali a Grotzkyj). Značka KTM (Kallio, Ayoama, Simon) skončila na třetím místě a Honda (Takahashi, Wilairot, Tomizawa a Wirsing) pak na místě čtvrtém. Jediný bod pro Yamahu v Číně získal Doni Tata Pradita.

Celkové pořadí značek

1 Aprilia              343 bodů
2 Gilera              300 bodů
3 KTM                 245 bodů
4 Honda             174 bodů
5 Yamaha               1 bod

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)