Důvody Stonerova rozhodnutí jsou pochopitelné

Samozřejmě, že většině fanoušků je celkem nepochopitelné, když motocyklový mistr světa na samém vrcholu své kariéry končí ve věku pouhých 26 roků se závodní činností, ačkoliv mu největší motocyklová továrna na světě nabídla zvýšení platu na rok 2013 o celých 50%.

Důvody Stonerova rozhodnutí jsou pochopitelné
Co ale pomůže gáže 7,5 milionu Euro (místo dosavadních 5 milionů), když australský jezdec už není vnitřně zapálen pro motocyklové závodění a když v něm převládá zlost a hněv nad životní radostí a náruživostí k závodění?

Stoner musel u Ducati už v létě 2009 kvůli chronickému únavovému syndromu vynechat tři závody Grand Prix (Indy, Brno a Misano) a tehdy mu skoro nikdo nevěřil, hlavně tedy italští novináři a fanoušci Rossiho, že je opravdu nemocný.

Dětství v Austrálii. Dvojnásobný mistr světa MotoGP jel svůj první závod Dirk-Track v Austrálii krátce po svých čtvrtých narozeninách. Začal závodit v mnoha kubaturách a všechny své tehdejší soupeře doslova válcoval.

Zatímco jeho rodiče si vydělávali na živobytí jako malíři či natěrači, tak malý Casey závodil, i když i on držel často v ruce malířský štětec a natíral a maloval třeba domy. Potom se otec a matka rozhodli prodat farmu v Outbacku, neboť chtěli umožnit nastartovat synovi závodní kariéru v Evropě. Jedním z důvodů tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že tehdejší australský prezident místní motocyklové federace zdvihl věkový limit pro závodění na okruzích z důvodu, že mladý Stoner byl hodně dobrý a byl tak největším rivalem prezidentova syna...

Takže nezbývalo nic jiného, než za peníze získané prodejem farmy odcestovat ve věku 15 let do Evropy a začít zde závodit "Road Races" a debutovat s wild card v mistrovství světa stopětadvacítek.

Úspěchy. Stoner prokázal svůj talent v obou nízkých kubaturách 125 a 250 ccm a to i přesto, že ne vždy měl k dispozici kvalitní závodní materiál. Častokrát tedy musel jet přes limit a proto i hodně padal: Australan totiž musí v evropských týmech dokazovat daleko více než třeba Španěl či Ital.

V paddocku Grand prix neměl rozhodně ustláno na růžích. Se svým největším kamarádem Chazem Daviesem spávali ve staré dodávce a když bylo v létě horko, tak ji otevřenými zadními dveřmi přistavili těsně ke zdi (k plotu), aby jim někdo ve spánku něco neukradl...

S podřadným materiálem musel Stoner jezdit hodně bojovně a hlavně silou, už na první pohled úplně jinou stopu než jeho soupeři. To ovšem vedlo ke křečím v předloktí, problémům se zády, burn-out symptomům a velké únavě. 
Když konečně v roce 2007 dostal Stoner k dispozici konkurenceschopný materiál jako tovární pilot Ducati, tak odčaroval Rossiho gloriolu a stal se hned napoprvé mistrem světa. Ačkoliv se potom Ducati doslova zbláznila do vývoje různých motorových konceptů a karbonových monocoqů, dokázal Stoner i přesto nadále vyhrávat jednotlivé závody.    

A jaké měly tyto jeho vítězství vlastně hodnotu, to ukázal rok 2011, kdy místo Stonera seděl na této stejné motorce Rossi a jeho výsledky byly totálním propadákem v porovnání s těmi, které na Ducati zajel právě "klokan".

Stoner naproti tomu spěchal neohroženě a přesvědčivě s Hondou ke svému druhému titulu mistra světa.

Současný tovární jezdec Repsol Hondy také jako jediný odolal psychologické válce Rossiho, zatímco Biaggi a Gibernau mu podlehli. První jmenovaný raději odešel o úroveň níž do superbiků a druhý pak ukončil závodní kariéru.

Na podzim tohoto roku se Casey Stoner odebere dobrovolně do australské buše. Tam bude určitě šťastnější než v džungli paddocku MotoGP!

 

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.41
Známkováno: 32x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist