Velké postavy Velké ceny - Phil Read

V roce 2015 uplyne 50 let od okamžiku, kdy byla motocyklová Grand Prix Československa zařazena do vrcholného seriálu mistrovství světa. Nejezdilo se tehdy pochopitelně na současném automotodromu, ale na přírodním okruhu, na nějž se v letech 1965-1982 sjížděli ti nejlepší světoví závodníci. Pojďme si v takovém retro seriálu postupně připomenout alespoň tucet z nich.

Velké postavy Velké ceny - Phil Read
Na světové motocyklové scéně se poprvé blýskl v roce 1961, kdy hned při svém debutu vyhrál třistapadesátky na slavném závodě Tourist Trophy, který byl v té době ještě součástí mistrovství světa. Jako spousta dalších jezdců působil zpočátku víceméně jako soukromník, přesto se dokázal se svou pětistovkou Norton umístit jako třetí v celkové klasifikaci mistrovství světa 1962 za Hailwoodem a Shepherdem.
K prvnímu významnějšímu týmovému angažmá se dostal v roce 1963, kdy jezdil v týmu Scuderia Duke bývalého šampióna Geoffa Duka na motocyklech Gilera. Byly to ale starší stroje 1957, neboť značka Gilera se již několik let mistrovství světa oficiálně nezúčastňovala, přesto byl Read třetí na Tourist Trophy a následná dvě druhá místa při GP Holandska a Belgie ho vynesla až na celkově 4. místo v celkovém pořadí MS 500 ccm. S tímto obstarožním „nářadím“ to bylo rozhodně pozoruhodné a dnes by to bylo zhola nemožné. Nemělo to však dlouhodobou perspektivu a po ročním působení tento Dukův projekt skončil - a s ním také Readovo angažmá.
Nezůstal bez něj ale dlouho. Pro rok 1964 dostal totiž významnou nabídku od Yamahy a žádná ze zúčastněných stran uzavřené smlouvy rozhodně nemusela litovat. Hned v prvním roce totiž Read získal titul mistra v kubatuře 250 ccm a byl to nejen jeho první titul, ale též vůbec první světový titul pro značku Yamaha! Read třídu dvěstěpadesátek ovládl celkem suverénně, když dokázal vyhrát pět Grand Prix, k tomu byl ještě celkově 8. ve 125 ccm, též na Yamaze, 6. ve třistapadesátkách s AJS a nakonec ještě třetí v pětistovkách s Nortonem. Když vidíme Readův široký záběr napříč několika kubaturami, tak vězte, že jako opravdu jeden z mála jezdců, má na svém kontě vítězství ve čtyřech různých objemových kategoriích – 125, 250, 350 a 500 ccm.
V nastoupeném trendu Read pokračoval i v dalším roce a dokázal svůj titul ve čtvrtlitrech vcelku bezpečně obhájit. To jsme ho už mohli také vidět v Brně na naší Grand Prix Československa, které byla poprvé zařazena do programu mistrovství světa. V závodě bojoval o vítězství především s Jimem Redmanem a svým týmovým kolegou Mikem Duffem z Kanady. Nejprve udával tempo Redman, ale postupem času jeho Honda Yamahám nestačila. Do posledního kola sice najížděl jako první Duff, ale nakonec neodolal Readovu ataku, který byl v cíli odmávnut o pár vteřinek dříve jako vítěz. Redman dojel třetí a stejné pořadí bylo i v konečném hodnocení celého šampionátu. Read měl před Brnem na svém kontě již pět vítězství a vedl celý šampionát, tímto vítězstvím definitivně potvrdil obhajobu svého loňského titulu.
V letech 1966-67 vládla zejména díky Hailwoodovi hlavně Honda. Ta však před sezónou 1968 odstoupila ze světa Grand Prix a na scéně tak zůstaly především MV Agusta a Yamaha. Zatímco MV Agusta se soustředila na kubatury 350 a 500 ccm, hodlala za dané situace ovládnout kategorie 125 a 250 ccm právě Yamaha se svými jezdci Philem Readem a Billem Ivym. Byla si svým postavením natolik jistá, že vlastně ještě před sezónou rozdělovala mistrovské tituly. Read měl získat titul ve 125 ccm a Ivy ve dvěstěpadesátkách s tím, že oba jezdci nebudou soupeřit mezi sebou a naopak si v případě nutnosti vypomohou. Read s tím nebyl příliš spokojen, neboť pro Yamahu již získal 2x mistrovský titul 250 ccm a stopětadvacítky považoval za krok zpět. Vztah mezi oběma jezdci byl poměrně napjatý a v průběhu sezóny se situace ještě zhoršovala.
Vše eskalovalo právě v Brně. První vzájemný souboj svedli Read s Ivym ve třídě 125 ccm. Oba byli nejrychlejšími v tréninku, ale všechny možná překvapil Rosner na MZ, který ze svého třetího místa na startu vyrazil do vedení. Během prvního kola se ale vše vrátilo do „normálu“. Na čele se usadil Read, za ním Ivy. Ve třetím okruhu zajel nejrychlejší čas kola Bill Ivy a převzal vedení, Read však zůstával v jeho závěsu. V šestém kole, kdy najížděli oba v těsném šiku do pasáže za Farinovo zatáčkou, přehnal Ivy při své typické razantní jízdě poněkud náklon své Yamahy, zachytil stupačkou o vozovku a poroučel se k zemi. Read se mu stačil jen tak tak vyhnout a zmizel v dáli. Tím byl de facto závod i celý šampionát rozhodnut. Přestože se obavy z Ivyho vážnějších zranění naštěstí nepotvrdily, následky pádu a poranění nohy přeci jen znemožnily opakování jejich lítého souboje v následném závodě dvěstěpadesátek. Read šel od startu hned do vedení a žádný těsnější souboj tentokráte nepřipustil. Ivy nedokázal Reada nijak výrazněji ohrozit a s odstupem jel v podstatě hlavně na jistotu druhého místa, které mu zajišťovalo i nadále vedení v MS. Read, který ale na něho ztrácel po Brně pouhé dva bodíky, se v žádném případě nehodlal stát nějakým Ivyho „nosičem vody“ a po zbytek sezóny jel tvrdě na zisk mistrovského double 125/250 ccm. Nakonec ho také získal.
Po posledním závodě MS 250 ccm došlo k celkem kuriózní situaci, kdy měli oba shodný počet bodů, stejný počet vítězství i naprosto stejná ostatní bodovaná umístění. Na řadu tak přišlo další kritérium – součet časů ze závodů, které oba dva společně dokončili. Bylo to v Assenu, na Sachsenringu, v Brně a na Monze. Po celé dlouhé a dramatické sezóně nakonec rozdíl 2: 5,3 sec hovořil ve prospěch Phila Reada.
Od roku 1969 ale rovněž Yamaha stáhla oficiální tým z MS a Read ohledně svých účastí v závodech Grand Prix spíše jen paběrkoval. Změna nastala v roce 1971, kdy opět v sedle Yamahy, ovšem v soukromém týmu bez jakékoliv tovární podpory, dokázal ve dvěstěpadesátkách získat další titul světového šampióna. V roce 1972 mu MV Agusta nabídla svou třistapadesátku a o rok později již jezdil Read za tuto legendární italskou značku obě nejvyšší kubatury – tedy 350 a 500 ccm.
Po řadu let měl u MV Agusty výsadní postavení Giacomo Agostini a nepředpokládalo se, že by se situace měla nějak změnit. Ale ouha! Kámen úrazu byl v tom, že v nejprestižnější třídě pětistovek prostě dosahoval lepších výsledků Phil Read a nakonec také v roce 1973 získal mistrovský titul. To bylo na už Agostiniho trochu moc a po sezóně došlo k něčemu nepředstavitelnému – po mnoha veleúspěšných letech u MV Agusty přestoupil „Ago Nazionalle“ k Yamaze.
Phil Read zůstal pochopitelně u MV Agusty a jako parťáka dostal jiného Itala, Gianfranca Boneru. Pro oba to byla úspěšná sezóna, Read obhájil titul a Bonera skončil v celkovém pořadí hned za ním. Nezapomenutelný závod zajeli u nás v Brně. Read již v tréninku jako vůbec první jezdec dokázal zajet jedno kolo zdejší trati v čase pod pět minut a v závodě samotném svou převahu jen potvrdil. Záhy po startu šel do čela a svou pozici nikomu nepřenechal po celých 11 kol. Hned ve druhém okruhu se opět dostal pod pět minut a v kole osmém byl ještě rychlejší. Ze zadních pozic postupoval vpřed také Bonera, jenž se dostal až na druhé místo. Při stíhačce přebil všechny Readovy časy a setřásl všechny ostatní soupeře. Otázkou jen zůstávalo, zda dokáže překonat i svého vedoucího týmového kolegu. Nakonec je v samém závěru dělila od sebe necelá vteřina, ale Read v té době už své vítězství bezpečně kontroloval.
Třetí titul v řadě už ale Read s MV Agustou nezískal, když skončil celkově druhý za Agostinim na Yamaze. Přesto ale dokázal opět vyhrát u nás v Brně, což byla jeho úplně poslední vítězná Grand Prix a oslavné kolo navíc bylo pro všechny diváky skvělým bonusem jako rozlučka s tímto vynikajícím jezdcem. Když se po ukončení závodu opět po trati rozléhalo hromové dunění jeho stroje, nikdo nechtěl uvěřit, že ještě znova jede.
Byl to poslední rok továrního týmu MV Agusta a sezónu 1976 začínal Phil Read se Suzuki. Po pár úvodních závodech ale svou závodní kariéru poněkud nečekaně ukončil - i když ne tak úplně.
Možná by se dalo říci, že kruh se uzavřel, neboť Phil Read se ještě vrátil do dějiště svého prvního vítězství – na Tourist Trophy. V roce 1972 přišel na TT o život Ital Gilberto Parlotti a nejlepší jezdci začali od té doby účast na TT bojkotovat. Byl mezi nimi i Read, který byl dokonce jedním z výrazných „aktivistů“ za vyřazení t TT z mistrovství světa. To se nakonec také po roce 1976 stalo a tak v dalším roce chtěli pořadatelé prestiž TT podpořit nějakým „trhákem“. Tím se stal Phil Read, přesto, že mu mnozí nemohli zapomenout jeho postoj vůči TT v předešlých letech. Třeba když mu chtěl jeden z kolegů dotankovat jeho Rolls Royce (ten býval mimochodem středem velkého zájmu také v brněnském paddocku) tak ho pumpař poslal pryč s tím, že „ten lump ode mě nedostane ani kapku“. Ovšem více bylo pochopitelně těch, kteří se na Readovu účast těšili. Phil vyhrál závody TT Formule-1 a Senior a vítězstvím v TT F-1 si připsal již vlastně 8. titul mistra světa, neboť na TT byly od tohoto roku zřízeny speciální kategorie (TT F-1, F-2 a F-3) s oficiálně přiznaným statusem mistrovství světa.
Dodnes je Read aktivní na různých závodech veteránů a především jako člen Yamaha Classic Teamu se vrací na místa svých velkých úspěchů. Třeba ho ještě někdy uvidíme také u nás.
Phil Read
* 1.1.1939
Počet titulů MS: 7
Počet vyhraných GP: 52
Účast na GP Československa: 1965-1975
Nejlepší umístění v Brně: 6 x 1. místo

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 4.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist