Indi na Zatáčkách

Už od pondělí jsme v Hořicích řešili ubytování, kam postavíme stan a kde necháme auto. V pátek už stejně zase bylo všechno jinak, ale i tak chatička A1 byla „naše“ a před ní náš nový stan. Do něj přistály dvě motorky, čerstvě doskládaná Honda CBR 600 RR 2005 a KTM RC8R 2010.

Honda si prošla repasí a úpravou motoru, dýchala přes závodní filtr a vydechovala přes karbonový výfuk MIVV. Řekli jsme si, že když už je motorka stará, tak ať alespoň nějak vypadá, a tak nám Motoforza pomohla s karbonovým ošacením, na kterém se ještě vyřádil Beny z Babdesign airbrush. Přední vidlice měla základní úpravu Bitubo, kterou jsem tam měla, ještě než jsme se rozhodli motorku použít na závody a zadní centrál jsme dokoupili použitý Ohlins od Ten Kate. Ještě jsme pořídili HRC přídavný chladič a brzdové kotouče. Nesporná výhoda této motorky je, že se na ni dá sehnat spousta závodních věcí za relativně pár korun. Se stavbou nám pomohl pan Chalupník z MCH Hondy v Praze, protože v našich podmínkách bychom to určitě nezvládli.

KTM RC8R byla zapůjčená od kluků z KTM Autonova Brno, kteří se o ní v Hořicích také náležitě starali. Nezvládli jsme kromě čtyř kol v Brně motorku odzkoušet, a tak proběhlo první větší otestování až v Hořicích. Do Hořic tak alespoň kluci vyměnili standardní stupačky za závodní přepákování a hlavně se tak obrátilo i řazení, na které je Indi zvyklý.
První kvalda šestek vypadala slibně do chvíle, než se uvolnil šroub na táhle řazení, které následně upadlo. Indi tak zajel pro start „jen“ čtvrtou výchozí pozici. Druhá kvalifikace už nic nezměnila, protože se pro změnu jelo na mokru. V litrech to vypadalo dost podobně. V první kvalifikaci řešil pan Halbich nastavení, kdy se Indi vracel každé tři kola. Bohužel místo zlepšení se nastavení spíše zhoršovalo. Do druhé kvalifikace už Indi kvůli dešti nenastoupil a tak se spokojil se sedmou pozicí na startu.
V neděli vypadalo počasí všelijak, ale nakonec na závody nezapršelo. Start šestikil se Indiánovi vydařil a ihned se spolu s Michaelem Pearsonem a Kamilem Holanem utrhli zbytku pole. Indi se první dvě kola mírnil, aby se připravil na stíhací jízdu. Pak se překulil přes Kamila, který měl také stejně starou motorku jako Indoš, a začal se dotahovat na Pearsona. Ve chvíli, kdy jej dotáhl tak, že už ho měl takzvaně na lopatě, což bylo ve čtvrtém kole, a kdy chtěl Pearsona „opucovat“ právě před diváky v cíli, upadla mu znovu řadička, i když jiný šroub. Snažili jsme se ještě v depu něco rychle udělat, ale bylo to nereálné. Indi s velkým zklamáním odcházel za podpory diváků zpět do depa.
„To zklamání je nepopsatelný. Nebudu zastírat, že jsem to obrečel. Bylo mi to hrozně líto, protože kvůli takové kravině přišlo vniveč úsilí tolika lidí. Ještě v pátek nebyla motorka hotová. Chvílemi jsem si už myslel, že snad ani nebude, ale nakonec v depu stála, krásná a hlavně rychlá. Na druhou stranu mě stejně diváci podpořili a stejně tak i moji sponzoři a lidi okolo. I takovéhle věci k závodům patří. Musel jsem si říct, že můžu být rád, že na tom nejsem jako Kamil, který ve stejném kole jako já odpadl, ale byl na tom sakra hůř. Po nás už to prý nebyl ani závod, protože druhý a třetí dojeli s tak velikou ztrátou, že to měl Michael v kapse. Teď už je to ale dobrý, jednu přece na TT :o)“
Do litrů jsme nastupovali s tím, že se pokusíme o bednu, abychom ukázali, že KTM na to určitě má. Bohužel ihned po dobrém odstartování začala dělat motorka psí kusy. Podvozek byl totálně rozházený, motorka neustále ujížděla ze stopy a Indi měl během jednoho kola víc jak pět nebezpečných highsiderů. „Naštěstí“ pro nás se stala nehoda, po které byl závod restartován, a tak kluci z KTM vrátili podvozek alespoň do základního nastavení. Bylo to o něco lepší a dalo se tak udržet místo ze kterého Indi startoval, ale spokojenost se sedmým místem určitě není.
„Ta motorka je přesně jako dělaná do Hořic. Dvouvál vytahuje ze zatáčky jezdce jako z praku a zrovna do technicky obtížných Hořic je to dobrý. Po první kvaldě jsme museli měnit rozetu, protože jsem řadil jen za čtyři. Druhá nebyla kvůli dešti, a tak jsem netušil, že i tak to bude ještě málo a sotva jsem řadil pětku. Holt zkušenosti nám s dvouválem chybí, ale to doladíme. Velkej průšvih bylo nastavení podvozku. To se prostě absolutně nepovedlo a byl jsem rád, že jsem tu jízdu hlavně ze začátku ustál. RCčko je fakt tahoun a o to víc potřebuje tiptop podvozek a co mi ještě chybělo, bylo rychlořazení. Kluci z KTM z toho byli očividně nešťastní, protože se fakt snažili a veděli, že se to odrazí na mínění buď o KTM nebo o mě. Co se dá dělat. Domluvili jsme se na dalších testováních, abychom motorku vychytali a ukázali co v ní je. Na konci závodu litrů jsem si o to víc užil poslední kolečko,a když jsem vracel a chtěla zajet do depa, přiběhl ke mně traťák, že mám zůstat na startu. Už jsem si říkal, koho jsem kde hodil do lesa, nebo co jsem kde zprasil. Vincent Haskovec, který se po tolika letech do Hořic vrátil, uděloval letos cenu „Czecher Trophy in Memory of Ondra Lelek“ a jako správnýmu smolaři tu cenu udělil právě mě. Nebudu zase zastírat, že mě to opravdu dojalo a možná si této ceny vážím víc, než kdybych ty šestky vyhrál, protože si vážím Vincenta za to, co v životě dokázal a co musel ustát.“

Závody tedy byly u konce a nastal čas balení a druhý den rovnou na Man. Smůlu jsme si snad vybrali a na TT se bude už jen dařit, ale i tak Vám musím ještě popsat jednu menší příhodu, ze které byl Indián o to víc překvapený a nadšený. Najednou se v chatce objevil člověk s kufříkem a povídá „Musím Ti něco ukázat a rád bych Ti tak dodal nějakou motivaci na TT jako pokračovatel Františka Šťastnýho“. Zkrátím to. Indiánovi přistála na hlavně přilba Franty ze šedesátých let, kdy se na TT dočkal největších úspěchů a i dva okřídlení Merkuři za dvě třetí místa. Byla to taková krásná tečka za dnem, který přinesl rozporuplné pocity.


Teď už je to ale minulost a budu se snažit opět každý den z TT informovat! Těšíme opět na Vaše zprávy a mejly!

Informace o redaktorovi

Veronika Hankocyová - (Odebírat články autora)