Joël Robert (1943 – 2021)

Na motorce od šesti let
Joël Robert se narodil 26. listopadu 1943 v Châtelet ve wallonské, tedy frankofonní části Belgie. Když mu bylo šest let, postavil mu jeho otec, motokrosový a plochodrážní závodník, terénní motorku Gillet 125. Na start prvního závodu se postavil v šestnácti, přesně to bylo 10. dubna 1960, to už sedlal Zündapp 250. Rodiče ho doprovázeli na závody, ale někdy cestoval i vlakem, s motorkou jako zavazadlem. V dalším roce už získal licenci Expert a mohl startovat v belgickém mistrovství. Vyhrál za řídítky Greeves šest závodů a stal se vicemistrem. V roce 1962 už získal domácí titul a jel i několik závodů mistrovství světa, kde obsadil se čtyřmi body celkové 14. místo. V další sezoně obhájil domácí titul a jel všechny závody mistrovství světa, ale skončil se dvěma body až na 25. místě. Stále na Greevesu.

První titul jako soukromník
Jeho domácí suverenita ovšem neunikla tehdejšímu dovozci motocyklů ČZ do Belgie, který Joëlovi nabídl zapůjčení motocyklu ČZ 250 pro mistrovství světa 1964. Byla to trefa do černého, bomba – dvacetiletý mladík jako soukromý jezdec získal titul mistra světa! Až potom se stal továrním jezdcem ČZ, ovšem k obhajobě světového titulu mu to nepomohlo, třikrát skončil na druhém místě, když ho o titul připravili Rus Viktor Arbekov (rovněž ČZ) a dvakrát Švéd Torsten Hallman (Husqvarna).

Pět titulů v řadě
Joëlova slavná pětiletka přišla s Pražským jarem, Robert přidal další dva světové tituly naší ČZ, pak mu ale Suzuki zamávala před očima dolary, a tak další tři tituly získal na černožlutých strojích. Nicméně jeho úspěchy v sedle ČZ způsobily, že v 60. letech jezdil na ČZ kdekdo i ze světové špičky – Geboers, DeCoster, Bickers, Tibblin… Bohužel si Joël v Namuru poranil koleno a nechtěl si ho nechat operovat, od té doby už pořádný výsledek neudělal, Suzuki s ním po sezoně 1975 neprodloužila smlouvu a poslední rok jezdil na rakouském Puchu.

Joël Robert také pomohl belgickému družstvu vyhrát prestižní Motocross des Nations a Trophée des Nations a v roce 1970 startoval spolu s dalšími předními evropskými jezdci v americkém seriálu Trans-AMA, který stál na počátku motokrosového boomu v USA. Joël Robert tam tehdy vyhrál šest závodů v řadě. Koncem 90. let byl manažerem vítězného belgického týmu v Motokrosu národů a v roce 2000 byl uveden do Síně slávy AMA. Poslední roky ho bohužel pronásledovaly zdravotní problémy, jako kuřák měl problémy s plícemi, měl několik mozkových příhod a těžká cukrovka ho připravila před dvěma lety o pravou nohu. V lednu byl hospitalizován s covidem, prodělal srdeční záchvat a byl uveden do umělého spánku, z něhož se už neprobral.

Čtyři závody za den
V dobách Joëlovy největší popularity coby továrního jezdce ČZ, jsme ho mohli častěji vídat i na závodech u nás, kde vždy fascinoval fanoušky svým dravým neučesaným stylem. Joël Robert byl asi největší přírodní motokrosový talent všech dob, ale nedodržoval životosprávu, byl silný kuřák, měl rád pivo (jeden čas provozoval v Belgii i vlastní bar), fyzická příprava ho nezajímala, ale měl přirozenou sílu – jak vzpomínal americký motokrosař Jim Pomeroy, dokázal Joël po večírku před barem nadzvednout malé auto za nárazník… V době, kdy se při závodech jezdily dvě kubatury, každá po dvou jízdách, si troufl přihlásit se (už nevím, kde to bylo, ale myslím, že někde u nás) do 250 i 500 a absolvoval tak během jediného odpoledne celkem čtyři jízdy! Je pravda, že tenkrát mu při té čtvrté už došly síly.

České manažery přiváděl často k šílenství, když se choval jako puberťák a třeba házel z vlaku petardy a vymýšlel podobné kousky. Joël neměl motokros jako povolání a dřinu, ale jako zábavu, měl prostě rád život.

Čest jeho památce!

Informace o redaktorovi

Petr Hájek - (Odebírat články autora)