Red Bull Romaniacs s týmem Dr. K racing

Středa 3.7. 2013 - Den 1 "Offroad day"

Startujeme cca 50 kilometrů od Sibiu. Ráno v 6:30 hodin rumunského času (5:30 hodin našeho) fasujeme GPS a podle něho vyrážíme na přejezd ke startu. Na startu je krásný blázinec, úzká silnička, ze které je start do prudkého kopce vlevo. Přes silničku projíždějí servisní týmy, protože se pouze touto cestou dostanou do servisky. Masakr… . Policajti mají co dělat.

Startujeme kolem osmé. Dnes nás čeká cca 90 kilometrů výživného offroadu. Nějak se nemůžu dostat do tempa a hlavně prudké sjezdy mi dělají potíže. Junior na mě musí pod kopcem stále čekat. Ještě že jedeme dvojici, jinak by mi dal na frak. Ještě před serviskou vím, že dnešek bude stát za houby. Prostě to nejde a ke všemu po servisce začínají výživné stezky nad řekou, kde musíme motorku občas i přenášet. Stojí mě to spoustu sil a začínám dělat chyby. Nazval bych se otloukej se píšťaličko. Po dojezdu do cíle toho mám akorát dost. Z cíle je přejezd cca 25 kilometrů do depa.
Vzhledem k tomu, že mně odmítli v poslední tankovačce pořadatelé dotankovat, končím asi kilák před depem uprostřed křižovatky v Sibiu. Junior mi jede do depa pro benzin. Jsem na pořadatele pěkně nakrklej. To samé se stane Vlastíkovi Stupkovi. V depu čekáme na výsledky. Jsou výborné. Adam 13. místo (a rozmlácená úplně nová navigace, budiž jí země lehká), já a junior 6. místo a světe zboř se Ondra s Alešem jsou první. Dobrý začátek závodu!!!

Mechanici mají zase spoustu práce a makají jak barevní do noci. Musí vše připravit na další den. Celý padock se stěhuje do 180 kilometrů vzdáleného Petrosani. Rozhodli jsme se nebrat obytky na přejezd přes hory. Pojede jen dodávka s vlekem. Snad nějaké ubytování na místě seženeme.

Čtvrtek 4.7. 2013 - Den 2 "Offroad day"

Startuje se 18 kilometrů od Sibiu, takže brzo ráno zase vyzvednout GPS a hurá na trať. Čeká nás 160 kilometrů offroadu s cílem na střeše staré důlní fabriky. Vypadá to na rychlý závod. A taky že jo !!! Na začátku dva výživné sjezdy, ale po včerejšku mi nějak přestaly vadit. Tak je letíme na pohodu. Pak rychlé úseky, které pálíme jak o život. Jedem fakt kládu. V servisce mi opět nechtějí natankovat. Pořadatelé mají pokyny, že naše čísla netankují. Krásně se s nimi hádám. Asi jsem nebyl jediný, za chvíli mi přivezou s omluvami benzin k našemu servisnímu autu. Od té doby je vše s tankováním v pořádku. Byl to administrativní šotek. V servisce také zjišťujeme, že máme Oldu Bražinu s Vlastíkem Stupkou kousíček před sebou. Tak taháme jak zběsilí. Máme je na dohled, když v kamenném poli urážím stupačku. Musím jet dál bez ní, náhradní jsem nedal do batohu. Jede se fakt špatně, a to mě čeká ještě 40 kilometrů.
Můžu jet jen v sedle a všechno pobírají záda. Je to peklo, hlavně na roletách. Ještě víc prima byly skoky přes příčné strouhy, tam jsem si to doslova „užíval“. Mám pocit, že se pěkně ploužím, ale nakonec to nebylo tak strašné. Olin s Vlastíkem nám dávají pouze 12 minut. Cíl je na střeše důlní fabriky. Když vyjedeme po ocelové násypce do 6. patra, tak nás čekají 2 patra dolů po schodech. Zábradlí je pěkně vachrlaté a máme pěkně vylepíno. Následuje výjezd o patro zpět po ocelovém chodníku a jsme v cíli na střeše. Radostí zvedám motorku na zadní a zapomínám, že nemám stupačku. Proletím cílem a jdu na tlamu… . Ale stálo to za to. Radost z dokončení druhého dne je veliká. Chvíli očumujeme ze střechy, a pak se vydáme dolů. A ejhle cesta z cíle vede ještě pět pater po temných schodech. Prima psycho.

Adam v této etapě zrychlil jako blázen, trať mu dnes sedla a dojel na krásném 9. místě. Celkově se posunul na místo osmé. Já s Jirkou jsme potvrdili 6. místo a Ondra s Alešem dojeli v této etapě na 2. místě (o 45 vteřin za prvními). Celkově ale udrželi průběžné 1. místo.
Tato etapa byla smolná pro Ondru. Asi 2 km před cílem je dojel Jonny Walker (kategorie Pro), Ondra se za něho zavěsil a snažil se ho držet. Zrovna se jelo po louce, kde byly příčné strouhy. Začínaly tak metr široké i hluboké, ale jejich velikost se stále zvětšovala. Na jedné, která byla si dva metry hluboká a tři široká, to přišlo. Jonny ji skáče jen tak tak a Ondra to raději zaklapl. Už to neubrzdil a háže do ní krysu. Natahuje si vazy v pravém koleni. Se sebezapřením dojíždí do cíle.

Hledáme podle značek depo. Dovedou nás do centra Petrosani, kde uprostřed města zavřeli hlavní třídu a z ní udělali depo. Pohled pro bohy. Přes 300 špinavých motorkářů a kolem se promenují svátečně oblečení obyvatelé města, kteří nás okukují. Horko jak v asfaltové peci. Stavíme přístřešek a mechanici se dávají do práce. Mají do večera co dělat. My se vydáváme shánět ubytování. A ejhle v okruhu dvaceti kilometrů kolem města není volná postel. To je tak, když přijede do města cirkus o 800 lidech. Přemýšlíme, jaké to bude spát v parku a mýt se v kašně. Snad ne.

Nakonec se nám podaří díky ochotě recepčního malého hotýlku sehnat místo ve 30 kilometrů vzdálené horské boudě. Přijíždí paní spolumajitelová a vysvětluje nám, jak se k nim dostaneme. Do jednadvacáté hodiny servisujeme na rozpáleném asfaltu, pak vlek zamykáme ke stromu na hlavní třídě a jedeme se ubytovat. Ubytování velmi spartánského charakteru, ale elektrika z generátoru, ochota majitele a výtečná kuchyně nás dostává. Ondra zůstává spát v dodávce, má tam ledničku, kde chladí ledové gely a celou noc je za účasti růžových prášků mění. V jednu po půlnoci spíme jak zabití.

Pátek 5.7 2013 - Den 3 "Offroad day"

Ráno máme budíček v 5:30 hodin. Sedáme do dodávky a valíme zpět do Petrosani. Chystáme motorky a hurá na start. Je 12 km od města. Při startu se Ondra drží za hlavu, asi není ve „své kůži“. Trať byla tento den opět velice rychlá. S Juniorem nás moc bavila, a co víc, když jsme po první čtvrtce dojeli Oldu s Vlastíkem, začala ta správná honička. Jede se na jedné z nejvyšších hor pohoří a je to znát. Mlha, při které je vidět na pár kroků, se střídá s deštěm. Přímo před serviskou ve Voianesse přichází přejezd přes rozvodněný potok. Jirka převádí bez problémů, já to střihnu v sedle a za námi jedoucímu Olinovi to chcípá. Musí motorku vytáhnout zpět a trvá mu, než nastartuje. Získáváme na ně pár minut.
Po servisce přicházejí nádherné úseky, kde se dá krásně táhnout. Jede se dobře. Pak zůstáváme zahrábnutí v jílovitém korytě a stojí nás to trochu času a spoustu sil. Olin s Vlastíkem nás dojíždějí. Mačkáme se k dalšímu výkonu, abychom jim cukli. Daří se nám to na sjezdu kousek před cílem. Ještě nás čeká sjezd z betonové stěny silničního mostu. Je to fakt kosa dolů jako blázen. Moc se mi do toho nechce, ale nakonec to tam pošlu. Bylo to na hlavu, nebýt to v závodu, tak by mě tam nikdo nedostal ani heverem. Teď už jen průjezd tunelem a prudký krpál do cíle. Jsme tam. Tentokrát jako pátí. Celkově stále držíme šesté místo. Aleš s Ondrou, který není ve „své kůži“, jeli opět výborně a udrželi první místo a to jak etapové, tak celkové. Adam se v potoce před serviskou pořádně natrápil a dokonce si i zaplaval. Mechanici mu ale motorku oživili a i díky tomu dojel devátý a stejné místo si udržel i celkově.

Dnes jsme ujeli 145 offroad kilometrů a ještě nás z cíle čekalo 28 km do depa, které se mezitím přestěhovalo zpět do Sibiu. Kluci mechanický se zatím zuby nehty drží nad vodou (asi díky ohnivé vodě) a montují zase do půl jedné.

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE