ČZ 175/477 (1973)

Každoroční akce ve formě Srazu PAvů ve Lhotce už byla za dveřmi a protože byl v pátek svátek Cyroše s Metodem, chtěli jsem s Náčelníkem odpoledne vyrazit. Měl v plánu jet kvůli hlídání dcerky v sobotu domu, takže jsem si říkal, že když mám "propustku" až do neděle, vyrazím v sobotu s ním a někam se podívám na vlastní pěst.
Sraz byl plánovaný na tradičním místě - chlumecké benzínce, takže jsem ještě v pátek dopo vytvořil v práci nějáké hodnoty a jal se jako vzteklý balit, protože jsem na to ve čtvrtek neměl čas. Když bylo vše nachystané, tak kouknu na mobil a tam zpráva od Náčelníka, že to dnes nezvládá a dojede na otočku až v sobotu.
Nu což, v poklidu jsem se naobědval a vyrazil sám, s tím, že cestou někde zakempím a dojedu v sobotu.
S drobnou zastávkou u našich jsem se vykodrcal asi o půl páté a vydal se bezcílně do okolních vesnic. Někde u Seče jsem přehodnotil plán, s tím, že bych to mohl k tomu Mělníku stočit. Ono lákadlo ve formě toho, že nebudu muset hledat flek pro bivak a večerního piva, byla dos silná motivace.
Ale to bych nebyl já, kdybych cestou nebloudil, takže po špatném odbočení v Týnci nad Labem jsem se dostal až do Přelouče... Z tama jsem si už ale dával větší pozor, takže přes Chlumec, Městec Králové, Dymokury atd... jsem se řítil ku Lhotce a spletl se až u Mělnického Vtelna, které jsem omylem minul a dojel do Mělníka.
Ve Lhotce jsem byl ještě za světla. Překvapilo mě, že v areálu hřiště řádil nějáký šílený dřevorubec, který mi pokácel stromy, ke kterým jsem si chtěl přivázat hamak. Loni jsem kvůli stavbě nemohl jet, takže to byla pro mě novinka. Naštěstí pár stromů ještě zůstalo, takže jsem si hamak přeci jen přichystal, povečeřel chleba s klobásou a šel na promítání.
Mentosáci pouštěli předloňskou cestu po ČR a banda borců z Cerekvičky cestu na fíkách do Švýcarska a k Černému moři. Dobří borci.
Po třech pivech a promítání jsem zalezl do Hamaku a vystrčil nos a v devět ráno. Obešel jsem areál, okoukl stroje a Pafíky a čekal než přijede Náčelník s dcerkou.
V půl dvanácté mi zvoní telefon, kde že jsem. Jen jsem udělal pár kroků, málem jsem šel do kolen. Ten Maňas přivázal tažné s PAvem ke kočárku - to se fakt bez smíchu nedalo
Do odjezdu probíhal sraz standardně jako s roční holčičkou, co se právě naučila chodit - takže spousta hlídání, nějáké to přebalování, jedno pivo, pokec a těsně před odjezdem soutěž "Pivní šibenice", kterou jsme zkusili kvůli řízení s limčou a málem jsem ji zakončil "Limonádovou šavlí" Vinea je dobrá, ale loupnout ji na ex celou se nedalo
Na sraz dorazili zástupci z Týnce a představovali současnou produkci firmy Jawa. Okoukl jsem tam nového Scramblera, na kterého jsem narazil až v týdnu před srazem a dost se mi zalíbil (jak na Honzisově videotestu tady na webu, tak i na živo). Náčelník dokonce vyjednal projížďku, takže jsem si dali každý dvě kolečka kolem areálu. Nic z čeho by se dalo něco klouného usuzovat o jízdních vlastnostech, ale přeci jen člověk něco během těch několika metrů "chytí". Podvozek ty hrby co v areálu jsou celkem pěkně žehlil, motorka je příjemně velká a těžká, při proplétání mezi lidmi a ostatní stroji se ovládala velmi pěkně a celkově mi hodně sedla.
Nastal čas odjezdu, který se nám posunul skoro o hodinu z plánovaných 16:00 a to jsem chtěl na skok do Polska, takže jsem měl co dělat. Vrazil jsem na Mšeno, Bakov nad Jizerou, Turnov (tady s drobnou objížďkou kvůli opravě mostu v Přepepřích). V Turnově jsem zkontroloval hodinky a mapu a řekl si, že ten průjezd Polskem prubnu, protože Bláža ještě v Polsku určitě nebyla. V půl osmě jsem v Harrachově koupil vodu a přes kopec jsem to nasměřoval rovnou do Polandu - směr Jelenia Gora, v Piechowicích uhnout na Kowary a z tam na Lubawku. Nechtěl jsem v Polsku nocovat, tak jsem doufal, že to stihnu ještě za světla. Plán B byl vzít to za Kowary na Malou Úpu a cestu si tak zkrátit. Na těch cca 80 km jsem tedy skoro nezastavoval (jen kvůli mapě). Jenže jsem nejdřív lehce zabloudil do Karpacze a pak celkem dost zabloudil v Kowarech, takže Polsko jsem opouštěl už za tmy s musel jsem šáhnout po plánu B (Malá Úpa) Hledat bivak na motorce ve tmě v horské oblasti není nic extra.
Asi po třech neúspěšných pokusem jsem dojel až cca 10 km za Trutnov a kolem jedenácté rozložil bivak.
Inu noc nic moc. Věděl jsem, že je nade mnou nějáké stavení, kde kdosi svítí, pode mnou stojí kamáč, kde asi spí nějáký šofér, v dědině mají zábavu se spoustou "řevu" a několika psům se to nelíbí, tak to štěkáním dávají najevo... Ještě byla tma, když mě probudilo asi 6 kapek deště. Hodil jsem tedy přes sebe raději plachu, jenže už jsem se moc probudil a nemohl pořádně zabrat až do rána. Těch 6 kapek byly asi jediné co spadly, takže jsem se probudil naprosto zbytečně... Vykutal jsem se asi v devět, kdy jsem vzdal zoufalou snahu na chvíli zabrat tvrdě.
Po ranní hyjeně a sbalení všech serepetiček jsem si řekl, že to vezmu rovnou domu, takže jsem vyrazil do Jaroměře, po staré do Hradce, uhnout na Holice a v Býšti už po dobře známé trase směr domov. Musel jsem porušit dvakrát zákaz vjezdu, kde jednou to bylo v cajku a po druhé mistr buldozerista šoupl válec naštorc, takže s kufry jsem to měl tak tak na projetí. Ale přeci se nebudu kvůli tomu vracet, že. Zastavil jsem se u našich na oběd, kde byla žena se synkem a tchánem a pak jsme už vyrazili dom. Moc příjemná vyjížďka to byla.
Celkem jsem nakroutil asi 630 km za nějákých 13 hodin, což si myslím není zlé.