Moto Guzzi NTX 650 (1989)

Enduro, jake se dnes uz nedela. Obri nadrz, kardan, bicilindrica.

Více fotografii

Motorka koupena od faráře

První dojmy - Po prvnich trech tydnech (najeto 5000km) jsem se do ni zamiloval!

Doplňky na motorce - zasuvka 12V, padaky, nosice kufru + bocni kufry a topcase

Recenze

V roce 2012 dostal tak nejak omylem do kratkeho offroad kurzu s Davidem Pabiskou. Jako zaprisahly asfaltak jsem se v tohle odvetvi nehodlal nejak vic angazovat a bral jsem to jako zpestreni. Ale ono to bylo super!!

Cervik hlodal az jsem na zacatku roku 2014 koupil hromadu zeleza rozhazeneho po stodole. Do sroubku rozmontovany NTX 650 v pro me neznamem stavu a kompletnosti. Nicmene nadrzenost na offroud byla silna a tak jsme tento stroj asi za mesic a pul dali spolecne s Jirkou Riantem (20 let zkusenosti na MG) do kupy. Pro jistotu jsme vymenili gufera na klice a altiku, dali novy manzety, filtry, naplne atd. Koupil jsem jen novy riditka, ty stary byly trochu nemocny. Motorku jsme osadili dobovejma kuframa Krauser. Pneu Mitas E07.

Po velmi zbeznem vyzkouseni (400 km) jsem dolil 2 deci oleje az po horni rysku a vyrazil na dvoutydenni offroad premieru do Rumunska. Jeli jsme dva - ja a kamarad Honza na BMW F650 GS (2002).

Szivani probihalo pozvolne, moc jsem ji z pocatku nehonil, na silnici do 110km/h. Ve srovnani s moderni sofistikovanou Brevou prisel trosku sok z vibraci do sirokych riditek (kolem 5tis. otacek) za coz muzou asi i velke hrube pneumatiky. Taky zadni levy tlumic Bitubo si obcas odplivnul, ackoliv byl pred casem odborne repasovan. To nebylo ale nic, co by branilo dobrodruzstvi!

Proletli jsme Cechy a Slovensko, prespali v Madarsku za Tokaji na poli a uz jsme byli v Rumunsku. Mistni asfaltky jsou jako usta stare zeny, coz proverilo i muj 25 let stary podvozek. Behem odpoledne asfalt dosel a uz jsme se drapali lesnima drevarskejma cestama do kopcu. Cesta se zmenila v pesinu a i ta po chvili zmizela v rozlehle louce, kde jsme se rozhodli prespat. Zcela tiche a opustene misto uprostred nadherne, chtel bych rict, divociny.

Dalsi den byl jiz cisty offroad. Jeli jsme do kopce, casto uz v celkem tezkym terenu, bylo nutne proklestit se stromy a krovim, objizdet polomy. Pod mistnim nejvyssim vrcholem (1300m) jsme to uz chteli vzdat, ale nasledna prochazka pres vrchol slibovala lepsi cestu. Poslednich par desitek metru nahoru uz slo o trial, po prekonani vrcholu se povrch zlepsil aby presel do velmi prudkeho klesani a naprosto sileneho povrchu - koreny, kameny jak fotbalovy mice a listi. O pady nebyla nouze. V totalnim vycerpani jsme se snazili odhadnout jak daleko jsme od civilizace, rozumnej alespon lesni cesty. Jak stroje tak lidi si sahli na dno. Prisahali jsme, ze uz nikdy nesjedeme mimo asfalt, pokud se na nej nekdy vratime. Pripadal jsem si jak prazak v Tatrach.

Ano, doslo na kouzelny okamzik, kdy se "adventure meni na survival".

Po trech hodinach trialu jsme narazili na stopy lidske cinnosti (pokacene kmeny stromu) a cesta najednou byla citelna - sjeli jsme do lomu a dekovali Bohu za preziti. Pohled pres rameno odhalil tu hroznou horu, kterou jsme doslova prejeli.

Povinne chvastani: ze sveho pohledu chci skromne podotknout, ze stare NTX melo v tezkym terenu trosku lepsi pruchodnost nez tezke BMW. A to jsem prosim uplny zelenac. Ale nutno rict, ze Honza mel zas skoro-silnicni gumy.

Po dalsim dni stravenem jen a pouze na asfaltu nam otrnulo a tu a tam jsme se vydali po "pitoreskních šutrštreken". Napriklad sololinovy pas pobliz Bicazu byl moc hezkej.

V jednom meste me z nenadani zacala predjizdet kroska, ale nez jsem ji stacil lokalizovat vsiml jsem si Honzy, ktery divoce maval a kricel "neco z tebe upadlo!!!". Doslo mi, ze me nepredjizdi kroska, ale ze to tak rve muj vyfuk, ze kteryho mi uletela koncovka. Vyklepal se sroub a zadni cast vejfuku visela jen na roure, ktera to nevydrzela. Velky diky Honzovi: ackoliv uz bylo skoro sest vecer, briskne nasel fungujici autoopravnu, kde me to ochotne a zrucne svarili autogenem a jeste nas podarovali kavou a wunderbaumy (!!).

Krome pravidelne kontroly sroubu, opravy upadleho nahonu tachometru a uklepanych zadnich blinkru (vse vyreseno binder-paskami a amerikou) se vetsi problemy nekonaly. Az na uklepany nosic levyho bocniho kufru (samo-domo vyroba). Ten se uklepal na bahnite, ale velmi zabavne, ceste - bohuzel, dal to neslo, museli jsme kufr privazat nahradnim kurtem a vratit se do lesacke vesnicky, kde se me po chvili pantomimy v misti hospode podarilo najit ochotneho svarece. Svareno, podekovano, podarovano a jeli jsme dal!

Transfagaras a Transalpina proverily moje staricke karburatory, ktere ve vyssi nadmorske vysce uz ztracely dost dech. Kez bych zde mel svou velkou Brevu se vstrikovanim! Na vrsku Transalpiny jsme se pokusili o zdolani mistniho vrcholku, kam vedla jen pesi stezka, ale tezce jsme narazili, stoupani bylo mnohem prudsi nez se ze zdola zdalo a tak jsme se, po tom co uz nase kola ztralila adhezi, potupne obratili.

Krasne misto. Az na tu zimu v noci, brrr.. A to jsme si vzali masnacky chaticku.

Koncili jsme u krajanu v Banatu, coz bylo moc prijemny (sprcha, cestina). Bohuzel pocasi se zhorsilo a tak jsme pri vyletu do Rovenska oba zmokli a nastydli.

Z duvodu rymicky jsme se rozhodli vratit domu o den driv, z cehoz se posleze spontanne vyklubal plan dat to ze Svaty Heleny domu na jeden zatah. A vono to slo! Ten den jsem najel 1032 km a stravil 17 hodin na ceste. O pulnoci jsme byli na Jizni spojce, kde jsme se na pumpe rozloucili.

Byl to super vylet a ten nejlepsi test na 25 let starou motorku, ktera byla 2.5 roku rozlozena a smontovana jen tyden pred odjezdem! Celkove za 14 dni najeto 4300 km.

S motorkou jsem spokojenej, jen je potreba poresit drobnosti - poladit spojku, dat vyfuk na silentbloky a sehnat kvalitnejsi nosice kufru.

Svicky byly v poradku, zadne uliti nebo chuda smes, vsechno v cajku. Neco oleje to vzalo - domu jsem prijel se stavem presne mezi max a min.

Nevyhody: slaba predni brzda, tuha packa spojky
Vyhody: totalni jednoduchost, pristup k motoru, robustnost.