Honda CB 600F Hornet (2008)

Dobře ovladatelná motorka s dostatečným výkonem..

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Suzuki GSR 600: Nakonec se mi nelíbil vzhled..jsou jako přes kopírák jedna jako druhá, ale byl to do poslední chvíle favorit hned po hornetu..
Yamaha FZ6 Fazer: Dva mi někdo vyfoukl před nosem a nebyla jsem si jistá, jestli by mi sedla \"zahnutá\" řidítka
Kawasaki ER 6N: O té jsem uvažovala úplně na začátku, ještě před autoškolou..vhodná pro holky.. Ale nakonec mě přecejenom odradil dvouválec a menší výkon..

První dojmy - Oproti polokapotované kawě 750 z autoškoly, mi přišla neuvěřitelně mrštná, živá a lehká.. Na té polokapotě je před řidítky ještě pořádný kus motorky a na naháči najednou nic..zvláštní pocit.. Jak jsem na ní poprvé sedla, věděla jsem, že to je ona :)

Motorku bych doporučil pro - Pro začátečníky i pokročilé.. Pokud chcete na motorce jezdit ještě s batůžkem, hodil by se větší výkon, jinak si myslím, že na naše silnice je více než dostačující.. Ale sama uvidím, jak dlouho si jí v budoucnu nechám..člověk míní, osud... ;)

Doplňky na motorce - Padací rám

Recenze

Po pro mě potenciálně vhodném stroji, jsem se začala rozhlížet, jakmile jsem se rozhodla, že si udělám papíry na moto..

Před autoškolou byla favorit kawa ER6N - prý vhodná pro holky a začátečníky, lehká.. Pak jsem jako batůžek sedla na horneta a když jsem viděla, jak brzdí motorem čtyřválec, říkala jsem si, že u dvouválce už by to pro mě mohl být extrém.. Dodnes nevím, kawu jsem nikdy nesedlala, byl to čistě jen můj subjektivní dojem..

Po prvních hodinách v autoškole (na 125tce a 250tce) mi hodně spadl hřebínek, přišla jsem si jako naprostý antitalent, autoškolák mi dával najevo, jestli nechci zůstat u kola.. Vážně jsem uvažovala, že s tím seknu a že na to nemám.. Ale nechtěla jsem se zvdát.. Myšlenky na Kawu jsem zavrhla a uvažovala o nějaké 125tce nebo max 250tce :D

Pak jsme vyjeli s jiným instruktorem do provozu na Kawě 750 a jen jezdili a jezdili... Velká motorka mi paradoxně sedla více než ty malé (což se potvrdilo, když nám na jedny jízdy zbyla zase jen 250tka a já si přišla jako na motorovém kole.. motorka řvala a nejela a instruktor za mnou křičel: "to je fičááák co???" :D :D) a ukázalo se, že jízdy v provozu rovnou na velké moto bylo přesně to jsem potřebovala. Po posledních jízdách, kdy jsem chtěla od instruktora vědět, kde mám mezery, mi jen řekl, že se mnou nemá žádný větší problém, mám přirozené pohyby a že když by prý všichni jezdili tak, jako já, nemělo by to chybu - přeháněl, ale bylo to milé ;)

Nicméně poslední hodinu v autoškole, se mi na parkovišti podařilo motorku položit při nacvičování prudkého brždění na místě.. Prostě jsem se převážila a tak, jako ustojíte podobný manévr na lehkém kole bez mrknutí oka, Kawa mě s sebou stáhla k zemi.. Odnesla to ulomená spojková páčka, což na mě autoškolák nezapomněl o dva dny později "naprášit" mému komisaři při závěrečných zkouškách - že za to, že na motorce není, mohu já (když by si jako chtěl stěžovat) :) Nicméně na mě byli všichni moc hodní a i přesto, že jsem byla s nervama úplně v pr.eli, ač nebyl důvod, papíry jsem udělala napoprvé!

Zbývalo jen vybrat motorku..Měla jsem nějakou finanční představu a Favoriti byli šestistovky naháči honda hornet (ale ne karburátor), Suzuki GSR 600 nebo Yamaha FZ6 - ale fazer, pže jsem u naháče nedokázala překousnout ten hnusný tachometr a u polokapoty mi nevadil.. První dva fazery na které jsem volala a stáli by za to, byly zamluvené.. Jeden hornet nějaká šílená, špatně opravená slátanina evidentně po bouračce.. Další prodávající mi vyprávěl pohádku, kterak se svou motorkou ke štěstí přišel a proč jí prodává i když vlastně nechce, a jen to zkouší.. má nový lak, ale bouraná není.. Působil typicky učebnicově, proč motorku nekoupit - moc omáčky.

A pak to jednoho dne vyšlo :)

HONDA.. jednou skupinou motorkářů nenáviděná a druhou milovaná :) Ve mě ta značka budí důvěru.. hornet mi přijde spolehlivý, prověřený, v průběhu času si celkem drží svou cenu, dosáhla jsem z něj na zem, přišel mi obratný.. Pro začátek ideální - když nechci moc výkonu, je v nízkých otáčkách poslušný, ale když za to potřebuju vzít, tak jede jako střela (obzvlášť bez mohutného autoškoláka a s mou váhou 55 kg :) - často jsem si vzpomněla jak lítá superman, moc mi do toho, aby za mnou vlály nohy nechybělo :) - teď už se umím koleny držet nádrže lépe..ale první km to byl zážitek :)

Nohama stačím celými chodidly, ale jen tak tak (mám 168 cm), takže pokud se musím odstrkávat na místě, docela si máknu.

Největší nezvyk byl s motorkářskými botami.. autoškolu jsem odjezdila v teniskách a oproti nim, jsem v motorkářských botách vůbec neměla cit..myslela jsem, že je budu muset zout! Po prvních stovkách km, se to ale postupně srovnalo.

Od autoškoly jsem horneta položila už bohužel 4x.. Z toho 3x na místě.. 2x jsem musela náhle zastavit u krajnice, která byla z pravé strany o dost níž a nezpevněná, než z levé, čehož jsem si v té rychlosti nevšimla - nedosáhla jsem na zem a už to bylo... A jednou jsem se zbrkla otočila dozadu za sebe u hrany chodníku sedíc obkročmo na motorce, zasekla se mi o ten chodník bota, ztratila jsem rovnováhu a už jsem se válela zase.. Je to trapný a mám na sebe vztek!

No a nejhorší pád byl zatím poslední, cestou do práce.. Mám najeto cca 2000 km - (papíry mám fyzicky teprve od 26/6) a asi ve 135km/h, jsem na rovince vjela na hrbol na silnici, děsně se mi rozkmilata řidítka, já už to neudržela a už jsem se sunula po silnici.. Naštěstí jsem ani já ani motorka do ničeho nenarazila, jen jsme se sedřely o silnici.. Motorka má naštěstí padací rám, takže toho dost zachránil.. ulomená je jen stupačka, zkřivená spojková páčka a odřená nádrž... mé motorkářské textilní oblečení vypadá, jako kdyby mě potrhal pitbul, helma lehce podřená na dvou místech a já jen pár modřin a naražená žebra - což tedy docela dost bolí.

Motorku už jsem dříve zkoušela sama zvednou a byla jsem smířená s tím, že to sama nesvedu.. světe div se..svedu! Jakmile jsme douklouzaly, zvedla jsem se a utíkala pro ní, aby nezůstala v silnici.. když u mě zastavil jiný motorkář a paní v osobáku, už byla nahoře - asi během vteřiny.. Odkývala jsem jim, že jsem o.k. a nechala je odjet a snažila se zaparkovat motorku ke krajnici.. Až pak, když to ze mě spadlo, se mi děěěsně začala motat hlava, sedla jsem si na motorku a opřela si hlavu o nádrž, abych zkrátila krevní oběh.. Když jsem to rozdýchala, sedla jsem na motorku a vydala se cestou k domovu. Tam motorka zatím stojí a čeká na novou stupačku a páčky a až mě přestanou bolet ta naražená žebra (pro jistotu jsem byla v nemocnici, abych měla jistotu, že je to opravdu jen naražené).

Tu silnici, kde se to stalo, projíždím každý den 2x a někdy i o víkendu.. Až asi o km dál, je rozbitá opravdu hodně, tam se mi jednou řidítka rozkmitala, ale srovnala jsem to, tam bych tomu rozuměla, ale zrovna v tom místě kde se to stalo, bych to tedy vůbec nečekala.. je tam snad jen ten jediný hrbol, který to způsobil.. mozek podrobnosti zapomíná a vytěsňuje a tak jsem v takové zvláštní nejistotě, že vlastně nevím, proč se to stalo a co si z toho vzít do budoucna.. Matně si vzpomínám, že jsem v tom místě chtěla přidat, takže jsem se možná zrovna chtěla přikrčit k nádrži (kvůli větru) a shodou okolností pokrčila ruce, které tedy řidítka tím pádem nesvíraly tak pevně?.. ASI... Příště budu muset lépe sledovat silnici a možná v tom místě raději zvolnit tempo, jinak nevím... Uvidíme po dalších 2 tisících kilometrech ;)