Ducati 848 (2008)

848. Nádherná motorka, svým vzezřením vyvolá spoustu emocí a "trochu" toho respektu.

Více fotografii

Recenze

Jelikož jsem prodal svoji S2R 1000 s touhou po Hypermotardovi, tak jsem navštívil D MOTO v Brně a začal jesm si prohlížet veškerý sortiment. Ani nachvíli mne nenapadlo, že bych si koupil supersport. Vždy jsem si klepal načelo, když jsem proháněl překoňovaně stroje a ani jsem se u toho nezapotil. Ale člověk míní a ... vždyť to znáte. Hned u vstupních dveří tam stála. Celá v bílem, přihmouřené oči a já jí propadnul. Po rozhovoru se vstřícnou obsluhou jsem byl na prosto rozhodnut, že ji prostě chci. Ne, že ji potřebuji. A tak jsem si dohodnul předváděcí jízdu.
Při další návštěvě už čekala na mně před salónem já jen rychle složil zálohu (co kdybych s ní někde fláknul) a už se strojil do kombinézi. Panečku to je pocit, když se po 7 měsících oblečete do motorkářského. Motorku mi nastartoovali a nechali prohřát. Na zvuk Ducati už bylo moje ucho zvyklé a co se linulo z této bestie z toho mi běhal mráz po zádech. ZARD, toto slovo bylo napsáno pod jejím zadečkem z každé strany a tyto koncovky výfuku se staraly o nezaměnitelnou zvukovou kulisu široko daleko. Teď už jsem věděl, že mi je všechno jedno a že si ji koupím tak či tak. Asi po 20 kilometrové projížďce jsem se vrátil a vrněl blahem. Smlouva byla na stole a už bylo rozhodnuto. Cestou domu jsem si ještě naplno vychutna hluboký zvuk který se ke mě odrážel od stěn brněnského tunelu. Panečku chtěl bych viděl ty tváře okolních řidičů. A vyrazil směrem na D2 k domovu. A to byl kámen úrazu. Ná této, jak to nazvat, zajímave dopravní komunikaci se naplno projevilo tvrdé nastavení podvozku. Můj zadek a celá páteř dostávlali jednu ránu za druhou, jak jsem nechaval panel za panelem za sebou. Po šťasném návratu domů jsem motorku zavřel do garáže a šel se objednat k fyzioterapeutovi.

A tímto začíná stručný popis motorky:
Skvělý motor, který má silný střed jako moje předchozí Monstřice, ale to co se spustí po překročení 7.000 otaček to je naprosté blaho. Věděl jsem, že se superportem budu asi jezdit rychleji, ale pro tuto mršku je dvoustovka směšná cifra.

Super spojka, dávkování je o poznání lehší a to díky olejové lázní. Tím se zvýší životnost spojky, ale už ji nemůžete otevřít.

Tuhý rám. Prostě Ducati.

Špičkové brzdy. Nikdy jsem si nodokázal předastavit, že motorka, která dokáže s takovou razancí zrychlovat, že dokáže s dvojnásobnou silou spomalit. Prostě Brembo.

A velké plus je za design. Toto je sice hodně subjektivní hodnoceni. Ale tu krásu nevidí jen blbec.

A taky nějaké mínusy tu jsou: Opravdu ale opravdu nekopromisní ergonomie. Měřím 186 cm a spousta lidí řeší jestli se vejde na tu a nebo na tu motorku. Monstra jsem si nemohl vynachválit, ale toto je opravdu moc. Všechna váha jde na ruce, takže v malých rychlostech si člověk skěle zaposiluje. Kolena mám pokrčená až za ušima a nepříjemně posunuté dozadu. Asi po sto kilometrech mě bolí záda a za krkem. Když jsem si půjčil kámošovu CBR600F, tak jsem se cítil jak na choperu.

Další věcí je podvozek: ten je tak tvrdý, že cítíte i vlas na silnici.

Takže, motorku doporučuji lidem, kteří měří do 180cm a nebo jsou velcí masochysti. Všem je jasné, že tato motorka není na denodení ježdní, ale na zábavu.

Předchozí nevýhody, které jsem popsal se rázem změní ve výhodu a to když se dostanete na silnici s krásným asfaltem a pokud možno se samou zatáčkou. Doporučuji Pezinkou Babu!!! Rázem motorka s vámi splyne a vy si jen užíváte tu kontrolu nad strojem.

Ale než se na takovou silnici dostanetete, tak to je řehole.

PS: po měsíci jsem motorku prodal. Jezdit se sní na našich cestách nedá.