Kawasaki ZZR 600 (2001)

Babička, která pořád ještě jede jako za mlada.

Více fotografii

Výška jezdce: 190 cm

První dojmy - Pohodlnější než ZX6R a na svůj věk jede pořád celkem dobře. Sice je na mě celkově malá a sedím na ní jako vosa na bonbónu, ale na dojíždění do práce mi to stačí. Nerada zatáčí a motor chce držet v otáčkách, aby se koníci trochu probudili. Jinak se jí nedá v podstatě nic vytknout. Na dnešní poměry je těžká a neohrabaná, ale to já jsem taky. Takže si docela sedneme :-)

Motorku bych doporučil pro - Pro všechny, kdo mají rádi spolehlivost, jednoduchost a nebaví je se pořád v něčem vrtat a opravovat.

Recenze

Svého času nejrychlejší šestistovka a i dneska dokáže udržet krok s ostatními, když se jí zrovna chce. Nějakých 100 koníků pod nádrží dokáže babičku rozhýbat skoro na dvojnásobek dálniční rychlosti. Nejlíp se cítí na rovných okrskách a v mírných zatáčkách. Motor je naprosto spolehlivý a zatím jsem na něj nemusel šáhnout. Stačí běžná údržba a nic jiného nepotřebuje. Je konstrukčně poměrně jednoduchá a všechno si na ní člověk dokáže udělat sám. Hlavně je neskutečně líbivá a usmívá se na svět. Ne jako ty dnešní zamračený motorky s ostrýma hranama, kterých se člověk skoro lekne. Jede velmi potichu s origo výfukama a motor je prostě šepot květin. Koupil jsem si jí jako nostalgickou vzpomínku na mládí, kdy jsem po ní slintal v německých magazínech, které se mi těsně po revoluci dostaly do rukou. Brzdy i podvozek mi přijdou dostatečné, přestože svoje roky nezapřou. Tělo z ní nebolí ani po ujetí několika set kilometrů v kuse a zastávky u benzínky jsou velmi závislé na pravém zápěstí. Nechá se na nádrž ujet 300km, ale při sportovnější jízdě se rezerva o slovo přihlásí už o 100km dříve. Mám jí jako šestou motorku do sbírky na dojíždění do práce, abych tolik nehuntoval ostatní motorky. Každá má svůj účel a ročně na nich dohromady najezdím cca 25 tisíc km. Což je za posledních 25 let, kdy roztáčím rychlá kola, docela pořádná řádka kilometrů a zatím bez jediného pádu nebo nehody na silnici (ťukám na dřevo) V terénu, kde jezdím posledních cca 10 let na všemožných strojích, už takovou bilanci zdaleka nemám Je to moje třetí ZZR. Jako první japonskou motorku jsem si koupil ZZR 1100, na kterou jsem tenkrát přesedlal z Jawičky 350/640 s celokapotáží po vzoru Yamahy 350 RD. Ta mě vozila docela dlouhá léta a postupně jsem vystřídal skoro všechny modely od Kawasaki, Pár let jsem se vozil na otevřené ZX12R první generace a ta mi přišla už přehnaně nakoňovaná a nesmyslně rychlá. Pak přišla na řadu ZX10R - u téhle motorky mi při rozjezdu na jedničku prasknul spojovací článek řetězu a ten mě praštil přes záda .Zdrátoval jsem ho dohromady a opatrně dojel domů posledních asi 8 km. Pak jsem jezdil na dvou ZX6R a postupně jsem snižoval kubatůry na GPZ 500s - ty jsem měl také 2 a jednu ještě v garáži mám a KLE 500 jsem měl dokonce 4 a jednu z nich také mám dodnes. Pak mě na pár let zastihla vlna evropských motorek a přesedlal jsem na Triumphy. Sprint ST 955i, Daytona 955i, Tiger 955i a nakonec i Tiger 800 XC. Neskutečně se mi líbily jejich třívalce, ale to bylo asi to jediné, co se jim na těch motorkách povedlo. Všechno ostatní od elektroinstalace, přes brzdy až po neustálé odcházení toho dílu či onoho dílu byla hodně drahá zkušennost. Z Triumphů jsem se ocitl u BMW a jejich různých GS, Dakar jednosvíce i dvousvíce a nejhorší paskvil a největší zklamání byla jednoznačně GS1200 Adventure. Tam se sypalo snad úplně všechno. ABS, kardan, elektroinstalace... Nezbývalo, než se vrátit zpátky k japonským strojům, u kterých se mi nikdy nerozbilo nic a nikde mě žádná rejže nenechala ve štychu a přes Hondy a Yamahy (Suzuki jsem nikdy neměl - nějak se mi nikdy nelíbily ani nevím proč) jsem se konečně dostal zase pěkně zpátky ke Kawasaki a momentálně mi stojí v garáži ZX9R F1, ZZR 600, KLE 500 odlehčená, nazvedaná v rally úpravě s kokpitem a Marzocchi vidlema a ještě orezlá GPZ500S na ježdění v dešti a sněhu. K tomu jsem si udělal radost další evropou a sice AJP PR7, která leč podvozkově bez chyby, tak řídící jednotka Delphi je opravdové peklo. Už mám objednanou novou jednotku od kluků z Austrálie a na tu se tedy opravdu těším. Vystřídal jsem v životě asi 50 motocyklů ve snaze najít nějaký ideál. Došel jsem k závěru, že nic takového jako ideál neexistuje, ale naštěstí je tady Kawasaki a ta má za mě k ideálu ze všech motorek nejblíže. Do budoucna se rozhoduju o koupi KOVE 450 rally replica. Kluci z Číny zdá se postavili stroj, který mě oslovil a jen čekám, až se objeví u nás. Zatím budou k mání jen v Anglii na předobjednávku, ale do toho jsem zatím nešel a počkám si ještě, až si vytvoří síť prodejen a servisů. Mám rád jednoduchost a strohost. Žádné jízdní režimy, žádná elektronika ani dotykové ovládací displeje. Karburátory, analogové budíky a absence ABS jsou zn. ideál.