Kawasaki ZZR 600 (1999)

Dnes už klasika z let devadesátých. I na svoje stáří se mi zdá, že se na ní dá pořád koukat.

Více fotografii

První dojmy - Když jsem si jí onehdy koupil neměl jsem tolik nalítáno a zkušeností bylo pomálu. Takže jsem absolutně netušil co mám čekat. Ale musím říct, že mi nejednou odpustila chybu a podržela mě. A to i v případech kdy nebyla uplně v perfektní kondici, jako nastavení podvozku, špatně odvzdušněný brzdy, starý gumy a podobný nehoráznosti na který jsem na začátku sral. Ale člověk se časem vždy chybama poučí a začne ježdění brát vážně, pokud má aspoň částečnou sebereflexi. A já jsem moc rád, že jsem si tohle všechno prošel zrovna se ZZRkem.

Recenze

Když jsem si tenkrát vybíral jaký stroj si koupím, bylo pro mě tehdy směrodatné jak bude vypadat a pochopitelně co možná nejmenší pořizovací cena. Debil no
Už tenkrát jsem měl slabost pro Kawy, takže jsem převážně brousil v zelených vodách. Nakonec to vyhrála ZZR 600. Pamatuji si jak jsem za to poprvé ostřeji zatáhnul a nevěřil jsem co tahle šestistovka dokáže. Už v té době to byla celkem babička, ale ten zátah na tenhle obsah byl úžasnej. Vlastně mě to fascinuje dodnes jak skvělý motor tepe pod tou robustní kapotáží. Nikdy s ním nebyl problém a pokud byla baterka v cajku tak naskočil bez keců a to i v chladnějších dnech kdy stál venku. Což je vcelku úctyhodné, když je to karbec a musíte dávat sitič. No a motor s karbcem je taky kapitola sama o sobě. Bože jak mám rád tu vůni spálenýho benzínu z motoru z karbcem. To dnešní stříkačky vám už takhle nezavoní.
Na to, že je to sportturer tak je poměrně dost měká. Myslím podvozek. Sice je to fajn na český silnice, když vám krásně žehlí nerovnoti a sedlo vás nekope do zadku na každým hrbolku jak na supersportu, ale pro sportovnější jízdu by to přeci jen chtělo potunit. Přece jen je to sportturer, takže se očekává, že budete spíš polikat dálnice než prohánět zajíce po polňačce a proplýtat se v nudných kolonách ve městě, i když to zvládá s přehledem. Ale pravdou je, že dálnice je pro tuhle šestikuli domovem. Je až nebezpečně uklidnující, když si lehnete na báň a lokty opřete o kolena, schováte se za plexi a rvete plnej co to dá. Najednou je z vás pilot stíhačky zavřenej v kokpitu. Jste ve svý bubluně a jen obkružujete překážky. Prostě letíte. Nutno dodat, že už je to starší stroj a jeho půvoních 74kW už asi nebude pravdou a ani se jí už přes 220 moc nechtělo, ale i tak to bylo opojný Mimochodem při týhle rychlosti jsem si spočítal a třikrát ověřil spotřebu a bylo to 11,6l/100km. Takže menší vír v nádrži. No co k tomu říct... stálo to za to
Co se týče posezu, je docela nízko a i drobná holka s kratšíma nohama to na špičky dá v pohodě. Na origo sedle se dá vcelku dlouho vydržet a pod ním se skrývá, na dnešní poměry a vzhledem k tehdejší konkurenci, poměrně dost místa. Já tam narval náířadí, lékárničku, řetěz, alarm na kotouč a gumycuky. Ty se hodily dost často když jsem nechtěl mít batoh na zádech, jelikož ZZRko má na krovkách po obou stranách dva výklopné háčky k připevnění čehokoliv na sedlo spolujezdce. Pecka. Musím říct, že tuhle fíčuru jsem si moc oblíbil a mrzí mě, že to není na všech motorkách. Dnes by se to dalo udělat i designově zajímavě aby to nerušilo. Škoda
No asi bych toho mohl napsat ještě dost, zážitků a zkušeností s touhle příjemnou mašinou mám dost, ale už se mi zahřívá klávesnice. Co říci závěrem, snad jen, že je to dobrá motorka a až jí prodám tak jí stopro obrečím.