Jawa 350/639 (1990)

Má první "velká motorka", předchozí zkušenosti jsem měl maximálně ze staré 250 panelky z autoškoly.

Motorka koupena od Mototechna-Děčín - Motocykl nechtěl při koupi nastartovat.

Výška jezdce: 188 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
MZ ETZ 250: V té době jako nová byla nesehnatelná a také jsem já bloud věřil, že dva válce jsou lepší než jeden.

První dojmy - Vážně to mám tady popisovat? No dobře. Tak první dojem bylo nadšení (bylo mi v té době kolem 18), které rychle vystřídala frustrace a znechucení. Motorka ne a ne chytnout a nastartovat. U Mototechny jsme ji museli 3krát vytlačit na místmí malý kopeček a až na poslední jízdou z kopce pokus chytla.

Motorku bych doporučil pro - Dnes už těžko říci. Snad pro skalní příznivce značky a těžké nostalgiky, jinak rozumově vzato to asi jinou klientelu neosloví.

Doplňky na motorce - Sportovní polokapotáž (dnes to hodnotím jako vyhozené peníze- po nějakém čase jsem ji sundal a jezdil bez ní, byl to takový ingot dělaný někde na koleně)), modernější blinkry na gumových držácích (oproti původnímu provedení od výrobce to bylo nebe a dudy-super doplněk-praktiické a mnohem hezčí), bezkontaktní zapalování- skoro povinnost instalace (bezúdržbová a spolehlivá záležitost).

Recenze

Proč jsem si ji vybral? Protože v té době na trhu skoro nic nebylo. Myšleno mezi novými motorkami s cenou do 20 000. Psal se tuším rok 1990.Když jsem v den koupě přišel k obchodu, tak jsem viděl před dveřmi frontu. Hrklo ve mě, že je zle a že na mne Jawka nejspíš asi nezbude. Uklidnil jsem se až když jsem přišel blíže a všiml si, že skoro všichni ve frontě mají nápadně asijské rysy.
Došlo mi, že Vietnamci nejsou typickými klienty pro Jawy 350 a plný obchod Babet mne už docela uklidnil.
Jelikož v té době jsem myslím ještě neměl papíry na velké moto, tak mi s
převozem pomáhal jeden známý. Ten převezl motorku přes město až místu parkování. Jen pro vysvětlenou, v té době jsem studoval na střední škole v Děčíně a byl jsem na privatě u jednoho z mých učitelů, takže jsem motorku parkoval v garážích místní školy. Mašinu jsme zaparkovali a já dumal nad tím, jak zprovoznit startování. Poprosil jsem o pomoc mého učitele předmětu Stroje a zařízení u kterého se dalo předpokládat, že by to mohl zmáknout. Udělal jsem dobře a tímto mu ještě jednou za tuto pomoc děkuji. Šel na to systematicky a já mu u toho asistoval. Kontrola svíček-bez závad (jiskra byla), kontrola předstihu- také bez problému. Vše se vyjasnilo v okamžiku demontáže pravého víka motoru. Jeden z páru kondenzátorů byl posunut tak blízko bloku motoru, že se jej dotýkal a probíjel. Stačilo jej oddálit od těla odlitku a vše bylo v pořádku. Však to také učitel okomentoval: To se nediv, tam ty motorky montují i ženské po MD. Tímto začalo mé školení jízdy na třindě. Při jedné z vyjížděk v okolí školy začal vynechávat jeden válec. Byl jsem tu chvíli asi 10km od školy. Přeci to zpátky nebudu tlačit anebo drbat zpět motor jízdou na jeden pracující píst. Zastavil jsem a že se kouknu na zapalování, když svíčky jsme kontrolovali relativně nedávno. Sundal jsem víko krytu a nahodil motor. Všiml jsem si, že mezi kladívky odtrhu je nějaká kapalina. Vypnul jsem motor a šáhl na inkriminované místo. Bylo to mastné. Jak se tu vzal olej, vrtalo mi hlavou? Po pár sekundách civění na celek mi to došlo. Kladívka zapalování měla v místě kontaktu s vačkou, která určovala jejich odtrh, filcovou kostku, která mazala místo styku. Jenže ta kostka byla napuštěna vazelínou právě pro to mazání. Celý mechanismus se po určité době ohřál, vazelína se začala rozpouštět a stékat po kladívku až k místu styku s druhým kladívkem. Použil jsem pro osušení místa kapesník a náhle motor běžel jako po drátkách. Po pár km začal jeden válec opět vynechávat, tak jsem celý postup opakoval. Ten den jsem měl to víko sundané asi 4krát.
Před maturitou jsem Jawu převezl do svého rodiště. Otec mne sice zrazoval, že on samou trasu jel za svého mládí na Pionýru a že to byla děsná štreka. Já se začal smát a odpověděl mu, že tahle motorka to dá podstatně rychleji. Cesta proběhla bez problému a asi v té době ve mě zadoutnala jiskra nápadu jezdit na motorce především na výlety či delší trasy.
Byl jsem v té době v naší vísce s takovouto kubaturou osamocen (spollužáci a kamarádi povětšinou sedlali Simsony nebo Pincky, takže nebylo s kým moc jezdit .V sousední vesnici byl jeden stejně starý týpek, který měl stejnou Jawku jako já, ale používal ji opravdu jen pro jiízdu mezi sousedními obcemi. Začal jsem proto cestovat sám.
Při jedné delší cestě mi také vypadly střeva od jednoho z výfuků, celá ta záležitost držela na dvou malinkatých šroubcích a asi jsem je při předchozím čištění výfuků špatně dotáhl. Rázem jsem měl ze sériových fuků laďáky a to pěkně prosím zadarmo. Střeva jsem našel pár metrů nazpět v příkopě a dotáhl klíčkem zapalování, protože v tu dobu jsem takhle malý šroubovák u sebe neměl.
Ruce jsem po příjezdu domu jako dělník z Kolbenky. Taky jsem v rámci customizace sundal gumové prachovky z předních vidlic, aby ta motorka trošku vypadala. Tato úprava však neměla dlouhé trvání. Počínající koroze v těchto místech mne donutila přehodnotit priority. Naprosto stejný osud potkal i gumovo-plechový kryt řetězu. Tenhle kardan pro chudé (jak to někteří s oblibou označuji) měl u tohoto stroje opravdu význam. V té době jsem také v rámci udržení kondice chtěl vyzkoušet tlačit Jawku domů. Protože jsem bydlel na kopci, tak jsem ji na začátku kopce vypnul a těch nějakých 250 m do toho středně prudkého kopce vytlačil. To pěkně prosím sám bez cizí pomoci. Sice jsem měl poté u garáže tepovou frekvenci asi 250 tepů za minutu, ale ten pocit. Přestal jsem s tím až poté, co jedna stará sousedka z obce prohlásila o mé třindě že není moc spolehlivá, když mne viděla ji tlačit do kopce. To se mne fakt dotklo . A taky jsem si u toho tlačení nalomil držák levého zadního madla, za které jsem vedle řidítek tu motorku taky táhl. Jedna ruka na řidítkách a druhá na madle. Pak už jsem se na tyhle blbinky vykašlal.
Využil jsem také bohatě i ty odporné padací rámy. Podvakráte jsem s třindou lehl (pokaždé má hloupost a nic vážného)) a naštěstí to oboje bylo mimo krátkou dobu kdy jsem jezdil bez nich. Jinak mne Jawa nikde ve štychu nenechala, to jí slouží ke cti.
Po cca 4 letech jsem měl chuť přejít na něco silnějšího, začali se tu masově objevovat ojetí Japonci a protože jsem měl možnost odjet na práci ven, tak jsem Jawu prodal, vydělal něco peněz navíc a pořídil si litrového supersporta od Yamahy. Jawa putovala kamsi k Mělníku a z doslechu vím, že s ní nový majitel byl také spokojen. Ale to je už jiný příběh. Málem jsem opomenul, nalítal jsem na ni za ty 4 roky kolem 17 tisíc km a bez návštěv servisů, jen běžná údržba.
Dnes na ni občas nostalgicky vzpomenu, asi bych se i svezl, kdyby mi to někdo nabídl, ale šťastný bych s ní už nebyl. Dnes jsou pro mne motorky především o emocích, které dokáží vzbudit a tohle zrovinka nebyla silná stránka mé Jawy. Držím ale všem jezdcům na této značce palce. A připadá, že jich poslední dobou vůbec není málo.