Sympatická italská kočka, rudá a hlučná.
Motorka koupena od anthelmos (Litoměřice (Předměstí))
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Suzuki TL 1000S: Nebyla žádná solidní, samej šrot... A trochu jí nevěřím (krk řízení, zadní válec atd...) Ale ty koně tam jsou fajn
Aprilia SL 1000 Falco: Kdyby nedopadla ST2, asi bych se po nějakém poohlédl... nabídky vypadaly zajímavě
Honda CBR 1100XX Blackbird: Moc koní, moc válců, moc rychlá... doba už prostě není vhodná na ježdění na motorce, která začíná bejt zajímavá od 180 KM/h a výš... jojo, bejvávalo
První dojmy - Super ovladatelná, parádně neutrální v zatáčkách, výborná na předjíždění, hlučí a chrastí. Dá se na ní zahrát jak na stradivárky :) Za ty prachy bezva svezení. Jediný co mě sere je přední světlo... To si talijáni snad dělaj prdel :D To vůbec nikam nesvítí. A ten tuněnej spojkovej válec mohl vydržet trochu dýl, mašinu mam druhej tejden...
Motorku bych doporučil pro - Tahle mašina je pro lidi, kteří rádi něco zajímavého, kteří se neradí perou s motorkou, rádi hukot dvouválce a mechanické zvuky a zároveň mají trochu toho technického talentu, protože bez něj se s estéčkem moc nedomluví.
Doplňky na motorce - TSS spojkový váleček - už chcípnul, bohužel... Výfuky Marving - s DB killerem decentní zvuk, bez nich bublá a hučí přesně tak, jak Ducati má. Páčky PP tuning, MRA plexi. Děravej kryt spojky Tamburini, pancéřové hadice, podivná zrcátka.
Recenze
Chtěl jsem zas něco s charakterem, za málo peněz, co bude schopný vozit mě denně do práce a sem tam někam na nějakou ostřejší vyjížďku - Banďour mě za poslední tři sezóny skoro odnaučil radosti z jízdy - rozhodně dvouválec, krouťák je základ. Vždycky jsem měl radši špagety než rejži, takže když se vyskytla tahle ST dvojka v bazaru, dlouho jsem neváhal. Nakonec - Guzzi v garáži už je, tak si aspoň holky italský pokecaj. Až trochu pojezdíme, něco sepíšu...
Tak máme najeto dobré čtyři tisíce, a dá se říct, že sme si vyloženě sedli. Mašina je skutečně neskutečně dobře vyvážená - je to moje první vlastní Ducati a nejspíš pro to jsem naprosto konsternován z jízdních vlastností téhle věci. Sice jsem několik Dukáren pojezdil v rámci redakčních testů, jenže je to už dávno a navíc na testovací Ducati člověk nesměl v rámci redakčního testu najet víc jak 500km - odvážlivec, který najel víc, riskoval div ne, že veřejnou popravu z rukou sl. Papežíkové při vracení motorky. A je jasné, že po pětistech kilácích má člověk mašinu tak nějak zhruba v ruce, ale na to, aby zjistil víc je to prostě příliš málo.
Ale zpátky k estéčku - je prostě boží :). Má výbornou ergonomiii, ani po celodení jízdě člověka nic nebolí - ruce, záda, za krkem, ani ten zadek. Kromě GéTéčka 1000 a Multistrady DS, všechny Ducati co jsem zažil, byly docela nepohodlné a top mezi nimi hrají modely Sport Classic. Estéčko je pravým opakem těchle nekompromisních stylovek. Oproti většině modelů Ducati je ST2 celkem nenápadná, zdálivě nudná - dokonce jsem ji zahlédl v nějakém seznamu nejnudnějších motorek na světě :D, ale jak známo, zdání klame. A u estéčka to platí stoprocentně. Ovladatelnost a držení stopy je naprosto dokonalé. Jistota s jakou se estéčko umí protahovat zatáčkama je návyková, motorka reaguje na sebemenší změnu těžiště čitelně a s neuvěřitelnou jistotou. Vysloveně nahrává svému jezdci - žádné nepředloženosti se nekonají, mašina prostě dělá pomyšlení, doslova. Význam pojmu neutrální v zatáčkách tady dostává novou dimenzi, aspoň pro mě - mašina se chová pořád stejně - ať je nakloněná málo, hodně, ať člověk brzdí, akceleruje - síly nutné k řízení se nijak nemění, motorka se netopoří, nepadá, nereaguje na změnu zatížení, prostě jede jak po kolejích přesně tam, kam člověk chce. Je vidět, že plně stavitelný podvozek složený ze solidních komponentů odvádí svoji práci na jedničku. Pecka! Jak je sakra možný, že takhle jezdí mašina dvacet let stará??
V jejích útrobách tepe dvouventilový, vzduchem i vodou chlazený dvouválcový tahoun, který původně poháněl slavný Pantah - pro ST2 byl jeho objem zvýšen na 944ccm. No, po pravdě, koně na rozdávání rozhodně nemá, těch 82 koníků není mnoho, nicméně průběh výkonu i hodnota točivého momentu je více než dostačující a není problém užít si na silnici trochu té zábavy… Když k tomu přičtu výborný zvukový projev, zážitek z jízdy je takřka dokonalý. Motor nemá problém čistě zatáhnout už od necelých třech tisíc i na trojku, takže se dá jet i docela pomalu a člověk nemusí pořád spojkovat a bojovat s cukáním, jak to znám z jiných modelů Ducati, skoro mi připadá, že ST2 je nejjemnější dukárna co kdy vyrobili. Kolem šesti - sedmi tisíc je motor v největší ráži. Tahá mocně, předjíždění a výjezdy ze zatáček se stávají velkou zábavou a za hukotu z výfuků a jekotu z airboxu tahá furt pryč, až do nějakých devíti tisíc, kde nastoupí omezovač. Maximálka se pohybuje kolem 220 Km/h. Ale estéčko není o maximálce - motorka ráda zatáčky a dobrý povrch, potom se jízda stává velkou zábavou a člověk s hubou od ucha k uchu se řítí z jednoho vinglu do druhýho, třebas celej den. Podvozek pobere i horší kvalitu povrchu, ale už to není taková paráda - díky jízdní pozici většinu rázů chytají ruce a po čase to člověka prostě přestane bavit. Navíc spojka okomentuje každej projetej rigol zazvoněním. A vůbec, ST2 je nejukecanější motorka co jem zažil :) Většinou komentuje pomalou jízdu - v rychlostech do 50 km/h, když jedeme zvolna a motor ani netáhne ani nebrzdí, ozývá se spojka svým charakteristickým tak-tak-tak-tak, občas prohlásí i cink a cvak - to když projedu díru nebo větší nerovnost. Každé přeřazení doprovází zachřestění uvolněných lamel. K tomu basující výfuky a hvízdající sání - a kapela je kompletní. Mašina nejradši rychlosti 60 -180 km/h, to moc nekecá a jede. Občas mě baví jet s ní tak, aby zpívala co nejlíp - prostě na ní zahraju jak na kytaru ;) Má taky smysl pro rytmus - na volnoběh vyhrává pochodovou tudum, tudum, tutdudum… A z rytmu jen tak nevypadne. Ideální motorka pro muzikanty, dala by se použít místo metronomu, možná i basu a bicí by zastala :D
K převodovce nemám výhrady, všech šest kvaltů zapadá přesně, najít neutrál není problém - snad jen bych uvítal ty kvalty delší. Možná by byl lepší i pětikvalt, ale s dlouhými převody. Časem nejspíš zkusím trochu zaexperimentovat s počtem zubů na zadní rozetě.
Tak a od ježdění k dalším věcem - velké plus je úložný prostor pod sedlem a v podsedlovkách. Vejde se tam lékárnička, vercajk, zámek na kotouč, hadr i na cigára zbyde místo. Kapoty jsou na ST skutečně ochranou pro jezdce - v dešti jsem měl mokrá jen ramena, helmu a špíčky bot. Solidní výsledek, když uvážím že kapoty nejsou nijak rozměrné. Život spolujezdcův je na ST2 pohodlný, sedlo příjemné, k dipozici madlo vzadu, stupačky jsou poměrně nízko.
Estéčko si vezme od 5 do 6,5 litru paliva na 100 km, podle stylu jízdy. Těch 6,5, to už musí bejt vyloženě mazec, praktická spotřeba je spíš nižší.
Poruchy a servis - zatím všechno, co bylo potřeba jsem vyřešil doma. Vyteklý spojkový válec jsem vyměnil za jiný, výměna oleje a odvzdušnění brzdy a spojky také, dodělal jsem osvětlění RZ, protože tam prostě žádné nebylo a nehodlám dávat repesivním orgánům záminku k pomoci a ochraně. Bavit se s policajtem, ani mu dělat sponzora rozhodně nehodlám.
Čekají mě zásahy do elektrického systému, protože motorka na volnoběh prdlajs dobíjí a k normálním hodotám se dostane až kolem 3tis otáček - buď je načatá baterka, nebo spíš regulátor… Ale zatím jezdíme, jednou tejdně jí napíchnu na nabíječku a žádný problém - předchozí majitel vytáhl od baterky zásuvku ven - asi věděl proč. Taky otáčkoměr sem tam dělá divné věci, občas ukazuje nesmysly, rafička běhá tam a zas zpátky - nejspíš je poškozený kontakt přímo v budíku, neb to reguje na poklep - ale co mě znepokojuje víc je, že ručička otáčkoměru reaguje taky na zapnutí či vypnutí světel, či blikání blinkrů, což není moc dobré znamení.
A tím se dostávám k odvrácené straně estéčka - kvalita zpracování elektrické instalace není žádná sláva - jednodrátové konektory se lámou, a celkově je elektrická výzbroj motorky nepříliš odolně udělaná. Vzhledem k tomu, že Ducati začinala jako výrobce elektrických komponentů může se zdát tahle skutečnost trochu zvláštní. Ale je to fakt.
Další věcí, která je na STéčku trochu nepohodlná, je způsob připevnění kapotáží a skutečnost, že pro sebemenší servisní zásah je potřeba šroubovat a sundavat a tak podobně. Ani k blbejm pojistkám se člověk bez imbusu a šroubováku nedostane. Všechny kapotážové šrouby - a že jich je - mají matky v gumových průchodkách zasazených v plastu - po dvaceti letech průchodky se závity vyskakují, různě se kroutí a jinak škodí, tudíž zadělat kapoty zpět je školou trpělivosti. Výhodou je, že motorka je docela jednoduše udělaná, a člověk si poradí i v domácím prostředí.
Je legrační, jak Ducati přistoupila k produkci cestovní motorky… Prostě vzali sportovní mašinu a tu doslova jednoduše upravili pro cestování. Na ST2 je to hodně vidět. Všechno, co je součástí toho sportu - podvozek, rám, i ten motor a brzdy jsou kvalitní, celek výborně funguje a spolehlivost těchto věcí je na slušné úrovni - všechno ostatní, co na závoďáku nemá bejt, je tak nějak udělané aby to bylo… Světlo po doladění úhlu svícení jakš takš svítí, ale žádná sláva to není, kvůli všemu se musíš chopit vercajku, jak jsem už psal - hafo šroubků v kapotě, k tomu vachrlatá elektrika. Všechno je na šroub a matku, včetně úchytů na sériové kufry - kdybych si doma předělával závoďák na cestovní motorku, postupoval bych docela podobně. Chápu, že mechoš zvyklej na japonce má z týhle motorky osypky… :D Ale pak na to člověk sedne, rozjede se a vše je odpuštěno :) A tak to má asi bejt. Jsem rád, že jsem koupil zrovna tuhle mašinu, vrátila mi radost z ježdění a myslím že mi to nějakou dobu vydrží. Dávam ST2 plný počet bodů!
Takže po sezóně - dojeto do 50 tis - servis na obzoru, hovno to dobíjí - každej den visim na dobíječce, chystám novej regulátor. Otáčkoměr se neuzdravil :) ukazuje píčoviny nadále. Upad zadní blinkr, přismrkal ho nějakej smrkáč a ještě blbě. Zavzdušňuje se spojka. Zmizely přední desky :) Taková zajímavost - mašina v létě fest zmokla přes noc na zahradě a ejhle, po ránu svítí mazání... Oleje dost. Nejspíš to namoklo, snad... Mazání svítí i po tejdnu stání v garáži. Na dílnu jedem radši potupně na vozejku. Rozebrány štekry, zahejbáno s dráty - mazání nesvítí, motorka maže... A kdo maže ten jede :D
Krásně se to čte, skoro poezie, řekl bych.
Jsem rád, že Ti dělá takovou radost.
Krásně se to čte, skoro poezie, řekl bych.
Jsem rád, že Ti dělá takovou radost.
Krásná a super napsáno! Užívej!
díky