Vysočina Honda VT 750C Shadow

Vlastník	SlimM
Vloženo	11.4.2016
Aktualizováno	20.7.2020
Zobrazeno	3 357x

Praha Stodůlky – Vinohrady – 2 – Zásmuky – Žíšov – Radošovice – Zbraslavice – 339 – Ledeč nad Sázavou – Trpišovice – Lipnice nad Sázavou – Okrouhlice – Habry – Vilémov – Seč – 343 – Svratka – Sněžné – Javorek – Jimramov – Dalečín – Vír – Bystřice nad Pernštejnem – Býšovec – Nedvědice – 387 – 385 – Nové Město na Moravě – 360 – Velké Meziříčí – Horní Radslavice – Čechtín – Bransouze – Brtnice – Stonařov – 402 – Horní Cerekev – 112 – Pelhřimov – Vlašim – Struhařov – Líšno – Neveklov – Slapy – 102 – Velká Chuchle – Slivenec – Praha Stodůlky

579 Km

28.4.
V pátek jsme se s Kačkou domluvili, že vyrazíme na dva dny na motorku. Skočil jsem na internet a začal plánovat. Mám několik cílů: cestu kolem Stvořidel u Ledče nad Sázavou, přehrady Seč a Vír, hrad Pernštejn…
Protože jsme balení věcí nechali až na ráno, vyrážíme na cestu až v půl desáté. Je tedy fakt, že na dnešek máme naplánovaných jenom nějakých dvě stě padesát kilometrů, takže vlastně není kam spěchat. Vzhledem k tomu, že je sobota dopoledne, jede se přes centrum Prahy docela hezky. Zato okolí Uhříněvsi je o dost horší. Fronty aut se nám ale docela daří prokličkovávat. Nebýt několika nepřejících řidičů, kteří sotva spatří ve zpětném zrcátku motorku, už se sunou k půlící čáře, šlo by to doslova jako po másle. Od Říčan dál už je pohoda.
Na kopci nad Ždánicemi děláme první malou odbočku. Po původní silnici se dostanete k monumentálnímu památníku obětem nacismu. Kdysi odtud mohl být pěkný výhled do krajiny, dnes ale díky vzrostlým stromům daleko nedohlédnete. Okolí památníku je hezky udržované a krátce sekaná tráva přímo vybízí k posezení ve stínu rozkvetlých stromů. Na to ale my nemáme čas. Znovu usedáme do sedla a pokračujeme v cestě.
V Zásmukách opouštíme Kutnohorskou „dvojku“ a dál jedeme po menších silnicích směrem na Zbraslavice. Na tento kraj mám vzpomínky z dětství a dospívání. Do Zásmuk jsem chodil do školy, v Jelčanech mívali vyhlášené koupaliště, kam jsme jezdili v létě na kolech, v lese nedaleko Uhlířských Janovic jsme měli trampskou osadu s kempem a chatkou.
Před týdnem jsme šli s kamarády z Ledče nad Sázavou přes Stvořidla a Lipnici nad Sázavou do Světlé nad Sázavou. Ploužíc se s batohy na zádech jsme závistivě pokukovali po motorkářích a řekli jsme si, že až bude příležitost, musíme sem také zajet. To, co nám pěšky trvalo dva dny, dnes projíždíme za pár desítek minut. Koncentrovaná zábava! U Dolního Města se na chvíli zastavujeme u netradičního pomníku Jaroslava Haška, nazvaného „Hlava XXII“. Protože nastal čas k jídlu, zastavili jsme se v Lipnici v hostinci „U České koruny“ na oběd. Bohužel nemůžu návštěvu tohoto zařízení doporučit. Je tedy fakt, že zrovna dnes tu měli svatbu, takže se na jídlo čekalo neúměrně dlouho (to by se ještě dalo pochopit), ale že v průměrné kulajdě za 65,- Kč! plavala mrtvá svinka, džus nám naředili ne obyčejnou, ale bublinkovou vodou a pak nám ještě napočítali jednu polévku za 45,- Kč navíc, je už neomluvitelné. Mám obavu, že nás tu už neuvidí. Jediným plusem této restaurace byl nakonec fakt, že jsme z její zahrádky sledovali projíždějící obří skupinu motorkářů. Že by nějaká akce?
Další cíl cesty je přehrada Seč. Silnice 340 do Seče je plná motorek a na parkovišti u přehrady jich jsou celé stovky. Tady někde se to líhne 😊! Stavíme jen na pár fotek a hned zase pokračujeme.
Projíždíme Hlinsko a ve Svratce zastavujeme na pozdní oběd (když ten první nevyšel podle našich představ) a na dokoupení nějakých zásob na večeři. Chvíli po nás přijel k samoobsluze chlapík na parádně zachovalém pérákovi. Fakt hezký kousek!
Průjezd Žďárskými vrchy nemá chybu. Vlastně jednu ano… Kvetou smrky a pylová mlha docela zhoršuje viditelnost, takže výhledy do nádherných údolí vypadají jako přes nějaký žlutý filtr. V Dalečíně chvíli obhlížíme zříceninu hradu, která ve směru od řeky trochu připomíná Koloseum. Pomalu se blížíme ke konci dnešní cesty. Silnice kolem vodní nádrže Vír sice nepatří mezi ty s nejlepším povrchem, zato zatáček si tu užijete požehnaně. Oproti tomu silnici vedoucí od Svratky údolím Bystřice můžu s klidným svědomím všem motorkářům doporučit.
Nocleh máme vyjednaný v kempu „Na kopci“. Není tu moc lidí, je znát, že ještě nepřišla sezóna. Dostáváme chatku se jménem „Rozkoš“ a výhledem na oranžového Harleye! Po ubytování, zajištění motorky a večeři se jdeme před spaním ještě trochu projít podél potoka.

29.4.
Nedělní ráno je jak ze žurnálu. Modré nebe, teplíčko, krásně voňavý vzduch. Suším orosenou a opylenou motorku, balíme věci, uklízíme chatku, odevzdáváme klíče a jedeme se nasnídat do nedaleké Bystřice nad Pernštejnem. Po jídle se přesouváme k Pernštejnu. Krále moravských hradů známe z fotek a filmů, ale na vlastní oči jsme ho ještě neviděli. Určitě stojí za zhlédnutí! I ta nejkratší prohlídka za padesát korun bez průvodce je moc hezká.
Další směrování cesty jsem naplánoval ještě doma u map. V bodech zájmu tady na stánkách jsem našel odkaz na hezký, dlouhý úsek od Tišnova po 385 do Nového Města na Moravě a odtud po 360 do Moravce. Úplný začátek této trasy nemá moc dobrý asfalt, ale po přejezdu z Jihomoravského kraje na Vysočinu je povrch hladký, bez záplat a tudíž pohodička. Dokonce jsme si na pár místech uvědomili, že jsme tudy před pár lety už jeli… tenkrát ovšem ještě na vypůjčené motorce.
V Moravci na chvíli zastavujeme u pštrosí farmy. Je to docela zajímavá podívaná. Další zastávka měla být obědová ve Velkém Meziříčí. Objevili jsme restauraci s dobrými referencemi, pracně našli místo na zaparkování, abychom záhy zjistili, že mají úplně plno a není si kam sednout. Ach jo. Kam teď? Vzpomněl jsem si, že budeme projíždět malebnou Brtnicí. Tam určitě bude nějaký slušný podnik s dobrým jídlem.
Silnice z Meziříčí přes Uhřínov do Bochovic nebyla úplně nejlepší volba. Ještěže krajina kolem stojí za prohlédnutí. Převládá zelená a žlutá. Zelené škarpy, meze a nové listí na stromech, žluté louky s pampeliškami a řepkové lány. Do toho všeho bíle kvetoucí třešně, jabloně a švestky. Občas projedeme pásem omamné vůně šeříků, nebo chladné a vlhké směsi vůní pryskyřice, hlíny a jehličí v lesních partiích. To pak zpomalím, zvednu plexi a nasávám plnými doušky.
Brtnice. Nevelké, historické městečko se spoustou památek. Vždy, když tudy projíždím, nevím, kam se dívat dřív! Dnes je ale pro nás důležitý příslib dobrého oběda. Vybrali jsme Radniční restauraci na náměstí Svobody. Z hotových jídel měli sice už jen řízek s bramborovým salátem, ale byl moc dobrý, a tak můžeme restauraci s klidným svědomím doporučit.
Další část cesty vede hlavně po čtyři sta dvojce a sto dvanáctce. Obě jsou moc příjemné a obzvlášť po druhé jmenované se jede výtečně. Někde na Pelhřimovsku lehce spravuji naprasklý kufr. Špatné vrtání a následné tmelení při montáži má dopad na nosnost, a tak doma musím udělat dodatečné vyztužení uchycení. Naštěstí provizorní oprava pomohla a až do Prahy je vše v pořádku. Abychom domů nepřijeli zbytečně brzy, prodlužujeme ještě trasu přes „klikatici“ na sto čtrnáctce u Tisemi a po vyhlášené motorkářské silnici kolem Slapské přehrady s malou zastávkou u kiosku „Na vyhlídce“. Nedlouho poté už jsme doma. Škoda, že si takhle nemůžeme užívat každý den.