Jawa 350/639 Chopper (1996)

Je zimomřivé ráno 3.9.2011. Na telefonu ťukne 6 hodin a pod hlavou mi zvoní budík - žena a děti vedle mne spokojeně oddychují. Dokonce i z košíku, který obývá naše labradorka Róza, a která normálně čile vyskakuje se zazvoněním budíku, se ozývá dlouhé táhlé chrápání. Nechtě vstávám i když je sobota a nemusel bych, ale dneska je přeci JAWÁČ!!! Sraz Jaw pořádaný pražským Jawaklubem. Sice je to sraz trvající tři dny, tedy od pátku do neděle, ale nechci nechat rodinu tak dlouho samotnou, takže volím pouze dnešek jen na kukačku. Z doslechu vím, že to je velká událost a tak se náležitě těším. I když dnešní ráno je fakt studené, jak zjištuji po tom, co vylezu na terasu, abych si zde dal obvyklou raní kávu a nechal se příjemně hřát sluncem, koukajíce do něj s přivřenýma očima. Sluníčko je těsně nad horizontem a moc nehřeje. Káva je tedy ryhlá. Házím na sebe motorkářský kalhoty, triko, pro zichr mikinu a koženou bundu Co jinýho na motorku :). Jdu do garáže a tlačím připraveného koně (Jawa 350/639 chopper) potichu bez motoru k vrátkům, abych nevzbudil rodinu. Zjištuju, že mi je zima. Rychle soukám kalhoty do bot, nasazuju kuklu, helmu a černý brejle…víc už toho fakt nemám :). Pohledem do zrcátka se lekám sám sebe. Všechno černý - helma, kukla, brejle. Jen kolem brejlí stříbrnej rámeček - mimožemšťan. Doufám že mě někde neseberou policajti - šel bych rovnou do blázince. Ale co se dá dělat, štít na přilbu, který jsem rozbil, a který bych použil místo brejlí a kukly, ještě nemám - objednaný.
No nic, startuju Jawku - jako obvykle motor spolehlivě naskočil, bez nějakých protestů. Krásnej zvuk…nikdy si na to nezvyknu. Jawka příjemně bublá a nedočkavě čeká než si nandám rukavice - na volnoběh mám snížené otáčky než jsou předepsané na 800ot./min. a z každého výfuku vyndanou jednu přepážku, ten zvuk se mi moc líbí :), protože to hodně připomíná čistokrevného choppra. Je něco málo před sedmou, mávnu ještě na rodiče, kteří jedou taky brzy dneska - k sestře na moravu a beru za plyn. 1,2,3,4 pohodlně sázim kvalty až na ten poslední, kde to lehtám kolem 2500tis. otáček, aby se zahřál motor a projíždím rodnou vesnicí. Čeká mě do cíle nějakých 100km cca. Po prvních 10km stavím ještě u benzínky, kde beru plnou a nastavuju navigaci na požadovaný cíl. Na stránkách Jawaklubu ty souřadnice nejsou a blbě se to hledá, protože cíl není vesnice, ale nějaké rekreační středisko, kdesi v lese. No snad dorazim na správný místo hned napoprvé, jelikož chci stihnout vyjížďku, jež se koná od 10ti hodin. Na dlouhém výjezdu z Příbrami směrem na Skalku, ulice Evropská najednou zahlídnu něco velkýho uprostřed silnice. Převrácená dodávka a berlingo v příkopu. Moc hezky to nevypadá, ale chlupatý to tam řídej už, takže ani nezastavuju a jedu z Příbrami na Sedlčany cestou to celkem nudnou, protože jí už dobře znám a žádné zatáčky se tu nekonají, jen občasný výhled na kopce, ale nic z čeho by se tajil dech :). Přijíždim do vesnice Drásov, následně Obory a za nimi vystřídá sluníčko hustá začíná mlha tak, že to vypadá jako když jedete v obří prádelně. Stavím na zastávce a zapínám všechno co jde. Mlha je nepříjemná a chladí. Cesta do Sedlčan kam sjíždím z dlooooouhého a nuuuuudného kopce, mě moc nebaví už jenom kvůli té mlze, ale alespoň příležitost se na motorce protáhnout a srovnat zádo. Za nimi už ale mlha ustupuje a sluníčkový paprsky si nekompromisně proráží cestu a hřejou…už mi je zase teplo :). Terén začíná zatáčkovitět a i výhledy se lepší. Míjim Kosovu Horu a sypu se na Votice odkud je to zase samá zatáčka a dýchá tu na mne příjemné prostředí českého venkova - pole, louky, pasoucí se krávy - krása, začíná mě to hodně bavit. Přejíždím Jankov, Louňovice pod Blaníkem a to už je hodně znát, že jsem uplně jinde - blížím se k vysočině. Přijde mi to tu takové čistší. Samý kopec, žádný bordel, připadám si jak v Rakousku. Asi tu žijou samí pořádní lidé probíhá mi hlavou :). I celkově ten kraj působí přátelštěji než tam u nás. Projíždím obcí Načeradec a pomalu ale jistě už budu u cíle, zbývá něco málo kolem 10ti km podle paní Navigónové (Navigon program pro navigaci :)), která mi to hlásí. Terén značně změnil tvar…kopečky, úzké silnice v perfektním stavu a samá utažená zatáčka, projíždím z vesnice do vesnice svižným tempem - né že bych chtěl přijet o něco dřív, ale ty zatáčky mi nedají a tak si je užívám co to jde :). Na jednom z těch kopečků potkám překrásnou bleděmodrou Jawku 350/360 s mužem v sedle hledícím do dáli přes údolí na vrcholky kopců. Všechno jak z reklamy z 50tých let. Muž, Jawa, oblečení, scenérie…prostě všechno :). Kam jsem to dojel - říkám si. Optám se zdvořile, jestli má nějakej problém se strojem a on odpovídá, že se jen kochá….nebudu tedy vyrušovat a mastim dál na místo srazu, už zbývá jen asi 3km. Přijíždím na místo, kde je nějaký statek na kopci a paní NAvigónová hlásá že jsme na místě. Taktně jí děkuji a rozhlížím se kolem. No dámo to ste se vycajchnovala! Povídám paní v navigaci. Je mi jasné, že jsem jinde. Kolem mě projíždí paní na babetě s šátkem na hlavě, jedoucí ze statku, která asi na sraz motorkářů nepřijela. Nadávám jak pes na organizaci Jawaklubu a lezu na net, abych zkusil štěstí tam. Důkazem, že by ta organizace chtěla vyladit je i to, že tam nacházím dokonce i celou diskusi o nemožnosti najít místo srazu, na jejímž konci je příspěvek se souřadnicema. Supr, mačkám to do navi - zdá se, že sem si zajel jen asi 10km. Nelením udělám pár fotek, protože je tu krásně a skáču nedočkavý na motorku, abych dnes již po druhé dorazil na místo srazu :). Po chvilce přijíždím do nějaké vesnice s názvem Zhoř, jen asi 1 -2km vzdálené od cíle. Projíždím vískou až na lesní (kdysi) asfaltovou cestu. Zatím žádná motorka. Jedu tedy po rozbité asfaltce dál až na křižovatku typu T kde se cesta dělí. Hmm…vyberu směr doprava, jak požaduje paní Navigónová a jedu. Dojedu do jiné vesnice s názvem Palčice, kde končí silnice a nikde nic nevidím. No je to spíš osada s chatkama. Je tu sice krásně, ale není to zrovna to, co dnes hledám…otáčím a za stálého meldování paní z navigace, která si tvrdojíšně trvá na tom ať to otočím na nejbližším možném místě, jedu opět zpět po rozbité asfaltce až ke křižovatce T kde tedy využívám poslední možnost a jedu dál lesem po třetí silnici. A hurá, po 1 km potkávám konečně motorky a už vidím i vjezd na sraz - jupíííí jsem tu. Sundavám helmu a koukám jak puk. Všude mraky lidí jezdících sem tam. Nechtěl bych to tedy počítat :). Stoupám si rovnou za borce co přijel přede mnou na panelce a který zrovna platí vstup. Týpek s logem Jawy na červeném triku na mne bafne: 250,-. Říkám mu, že tu nebudu spát, ale chci se jen podívat dovnitř něco nafotit, dát si kafe, pokecat, pak dát projížďku a dom. Ne odpovídá, buď dáš 250, nebo nikam nejdeš! Moje prvotní radost trochu omrzla. Odmítám dát tolik peněz za chvilku koukání a focení a otáčím strojovnu, kterou parkuju u silnice, přímo před vchodem. I když bych dovnitř hrozně rád, ale tohle fakt ne. Stejný názor má i skupinka lidí stojící taky před vstupem, před kterým paní rozdává motorkářům panáky :). Stojim tu jak tronda a čumim, no co se dá dělat (stežuju si sám sobě) a sleduju neorganizovaný menší chaos. Jednu chvíli je to tu tak ucpaný, že paní co chce projet autem a byla zřejmě jenom někde v lese na houbách se chudák chytá zoufale za hlavu. Motorkáři tu jezdí celkem neorganizovaně. Prostě kde je místo :). Z organizátorů nikdo nezasahuje. Všechno se v dobré nakonec obrací a nikomu se nic nestalo a paní opouští asi po deseti minutách prostor…až se divim….Prohlížim si starou ČZ 150C na které přijel nějaký děda s vnoučkem zřejmě, stylově obječenej - má moje velké sympatije…takhle bych chtěl jednou jezdit na svým péráku, až ho dodělám :)Najednou rána asi 200m odemně. Nějakej motorkář spad. Než položim helmu, abych nasadil sprint ku pomoci neznámému chudákovi asi 10 lidí tam už běží. Nic se zřejmě nestalo hroznýho, protože se v klidu vracej. Je kolem desátý a lidi co se tlačili dovnitř se zase tlačí ven vč. těch co tam už byli ze včera. Seřazují se na vyjížďku. Mezitím tam ovšem proudí nově přijíždějící. Tomu se říká koloběh života, toho se měl dožít Darvin - směju se vzpomenuv si na Šimka a Grossmana. Lidi se řadí na ucpané silnici před vchodem. Všichni nastartovaný stroje vč. majitelů dvoutaktů, což dodává místnímu prostředí zajímavý namodralý film . Kluk vedle mě s nějakým 4t japoncem stojící za silně kouřící ČZ 175/477, jejíž majitel poctivě určo maže M2T olejem cca v poměru 1:1, se kucká tak, že až červená a prosí majitele ČZ o vypnutí dýmovnice. Hrdý majitel něco prohlašuje, čemu přes hluk nerozumím, ale motocykl nechcípá a nechá ho běžet ještě min. 20min. než začnou stroje popojíždět. Nevím teď jestli už začala vyjížďka, nebo co vlastně, ale některé stroje se pomalu šinou pryč, jiné stojí….tak jak to je? Sedám na Choppra, startuju a ještě chvilku čekám, než konečně taky vyrážím. Po cestě potkávám asi 5 jawařů opravujících své stroje u cesty. Vyjel jsem pozdě, najednou jsem na silnici sám - ztratil jsem je. Nechápu to, ale snažím se jet směrem, kterým tuším vyjížďku. Nikde nikdo nestojí, neukazuje, všichni pryč. Na křižovatce se mě další bezradný borec ptá kudy jako jeli já jen kroutím hlavou a říkám, že nevím, ale že z netu si vzpomínám, že to mělo být směrem na Pacov tušim. Kýve hlavou, ať ho následuji. Držím se poctivě zuby nehty za ním, i když má jasně silnější strojovnu a zřejmě tento fakt opomněl. Prolítáváme vesnice 70tkou a za 10 min. je máme. Dlouhý had strojů se táhne vesničkama a já jakožto poslední se šinu za nimi. Cesta je krásná musím pochválit za supr výběr (ačkoli nevím jestli se v tomhle kraji dá vybrat blbě - je tu moc pěkně všude). Horší je tempo, kterémuž nestačí fichtlaři a ještě skupinka asi 15cti motorek, kterou předjíždím. Jak se tak blížím k hlavní koloně, zjišťuji, že jsem roztahaní po celé vysočině. Přesto vše je tu krásná cesta a výhledy…lidi mávají koukajíc na stroje jedoucí kolem jejich zahrad a domků. Moc pěkné, užívám si to, určitě se sem chci vrátit a projet si trochu tenhle kraj. Projížďka vede přes obec Pacov zpátky do kempu. Za chvilku jsme tam. Trošku krátké - tedy časově. Dovnitř já tedy nesmím jakožto neplatič :(. Spousta aut a motorek stojí vedle silnice lemující kemp. Zajíždím tedy mezi ně a koukám, že kousek odemne je lesní cesta a ta vede přímo do kempu, žádná zábrana. Buď to někdo strhnul, nebo tu páni organizátoři zapoměli zašít díru :). Dávám koně na stojan a beru foťák.
V poklidu nikým nezastaven volně procházím po cestě, kde by projel trajler do srdce místa srazu - do kempu Jizbice. S trochu černým svědomím fotím motorky a celý kemp. Je tu strašne přelidníno na můj vkus. Nechci tu bejt večer tedy. Atmosféra je docela pěkná, ale nic výraznýho se neděje, je čas oběda, tak všici asi drží siestu. Taky bych něco snědl a vypil - od rána 1 kafe, ale nedávám si nic, neboť mě fakt nebaví v motohadrech stát frontu - dlouhou jak tejden před vejplatou, abych si dal klobásu z lidlu na 100x přepáleným tuku. Po projití celýho kempu a vyfocení zajímavostí se vracím stejnou cestou jako předtím - kudy mimochodem prochází víc lidí než oficiálním vstupem :), zpátky k motorce. Mám toho tu dost a taky mě tíží hlad a žízeň. Sedám na motorku, dávám helmu a jedu směrem k domovu cestou stejnou, kterou jsem přijel, někam na slušný jídlo. Po pár km míjim rozhlednu Blaník, kam se jednou určitě podívám, ale ne fakt teď, neboť je to pěšky půl km do kopce :) a přijíždím do obce Ratměřice, která byla vyhlášena jako vesnice r. 2010. Je tu fakt hezky a tak stavím u místní hospůdky, sedám venku na zahrádce a objednávám si kachničku, knedlíček a zélíčko…ňam, ňam…házím tam jedno studený - nealko pivko a libuju si jak je na tom světě krásně - čtouc místní noviny, které se v téhle vísce vydávají. Po obědě, už ale jedu rovnou dom. V jedný utažený zatáčce ještě přeženu náklon a zadní kolo mi uskočí asi o půlmetru díky stojánku, kterým škrtnu o asfalt. Naštěstí to srovnám a valím dál. Dojíždím do Sedlčan, kde kupuju redbull na posilněnou místo kafe a znovu vyrážím krásným dnem vstříc domovu. Nic zajímavýho a po nudný cestě Sedlčany - Příbram jen krájím kilometry do PB, kde nakoupím něco k snědku na domu. Zbývá 10km, který opravdu nic zajímavýho nepřinášej :) a po jejich zdolání jsem doma.
Parkuju koně pod přístřeškem terasy a unaven sedám na židli po nějakých 260km, hledíc s povděkem na věrného koně, který mne ještě za 7000km nezklamal. Přemýšlím jaký to vlastně bylo. Celkově mám z toho srazu spíš pocit zklamání. Organizace se mi nelíbila - to hlavně. Viz text popsaný výše. Vč. paní z Jawaklubu zřejmě, která nabízela přijíždějícím motorkářům panáka hned u vstupu, když ještě měli dojet na místo zaparkování v kempu. Nechci to dramatizovat, ale chodili tam mamči s kočárkama a i menší děcka a mezi nima chlapy na burácejících motorkách, představa, že někdo s panákem za opaskem nabourá nějakej kočárek se mi nelíbí - sem holt taky táta :).

Když to shrnu vytkl bych organizaci toliko:
1. neorganizace provozu od hlavní silnice do kempu - nebo aspoň těch posledních pár metrů :)
2. ukazatele o místě srazu..osobně sem docela bloudil
3. neudání GPS souřadnic na WEBU Jawaklubu - nic by to nestálo a spoustě lidem vč. mne by to ušetřilo trable :)
4. nemožnost navštívit kemp třeba na hodinu za přijatelný poplatek. Pouze za poplatek na celý víkend 250kč - asi by to nebylo snadný uhlídat, ale určo by to šlo
5. špatná organizace při vyjíždce na startu - nějakej megafon a týpek s trochou rozumu by to celý vyřešili :)
6. příliš vysoká rychlost při vyjížďce - pionýr je taky JAWA!
7. nízká propagace zn. Jawa, úcta k vyznávané značce. Celý mi to přišlo i z videjí na netu spíš jako obyčejnskej motorkářskej sraz a ne sraz určitý značky. Zajímalo by mne, kolik lidí z váženého Jawaklubu přijelo na Jawách! Na fotkách z vyjížděk Jawaklubu jich moc nevidím :)

Nebejt krásnýho počasí a překrásný krajiny, tak to stálo za prd a hodnotil bych to spíš jako propadák - tenhle výlet. Víc dojem na mě udělala fakt ta cesta. Tím ale nepopírám, že Jawáč je večer, nebo při soutěžích supr srazem ale. Ve vnitř jsem se moc nezdržel, tak nemůžu hodnotit z tohohle pohledu.