Jawa 350/354 Kývačka (1961)

Počasí se vybouřilo, tlak, který na minulé projížďce hrozil infarktem, klesl a zhruba po týdnu si říkám, že tentokrát bych tu Komáří vížku mohl opět zkusit. No řekněte, s tou novou spojkou se přece nemůže nic moc stát, ne? Do práce tentokrát večer nemusím, je nádherný den, tak proč nevyrazit? A aby se neřeklo, že jsem srab, zkusíme to stejnou cestou.

Spojka spojkuje parádně, kvalty padají jeden za druhým jak po másle, svíčky tentokrát v závitech hlavy drží, takže za chvíli opouštím v Pirně B172 a najíždím na dálnici ve stejných místech jako před týdnem. Jó, teď to jede, hahá, pěkně to okouříme, uvidíme, co to dá do kopce. 110? Paráda! Tak trochu zvolníme, ať to nepřeženeme a devadesátkou pomalu stoupáme směrem k hranici. K mostu, kde jsem před týdnem jawil, zbývá už jenom asi kilometr, když v tom to začalo. Z devadesátky klesám na sedmdesát a motor pěkně vyje. No to snad není možný!!! Zastavuji opět pod mostem, na stejném místě jako před pár dny, zapaluji si čvaňháka a nechávám motor vychladnout. Po zhruba dvaceti minutách se veleopatrně rozjíždím, plyn jenom tak lechtám a ono to jede kolem 50km/h, pak už jde motor akorát do otáček a rychlost se v nejlepším případě udržuje stejná, v horším klesá. Po chvíli dostřílím k výjezdu na Bad Gottleubu, jawit už nebudu, to nemá smysl, náhradní spojku tady nemám, takže zkusím návrat po místních silničkách dolů k Labi a tam se uvidí, v nejhorším dojedu vlakem, musím se ale nějak dostat zpátky do civilizace.

Kupodivu, i když to tady moc neznám, v první vesnici se mi podařilo odbočit správně. Teorie, že když najdu potok, tak ten do kopce nepoteče, se potvrzuje. Spouštím se údolíčkem po nějaké místní silničce a během dalších dvaceti kilometrů mám z pekla štěstí - silnice pouze klesá, místy se Jawa dokonce rozjíždí někam k 80km/h, to už ale rychle vyřazuji, nebudu spojku přece takhle trápit. Se srdcem až v kalhotách a křečí v levé ruce na páčce od spojky vyjíždím na prokletou B172 v Pirně. Tady je to už sice víceméně jenom nějakých 15km po rovince, to ale už spojce moc nevoní, drží se ale statečně. Poslední 3km však už neutáhne víc jak 25km/h. Dojíždím propocený domů, nervy nadranc, Jawu odkládám pod plachtu a nechci jí aspoň týden vidět.