Jawa 350/354 Kývačka (1961)

Tak dnešek se teda opět povedl... Celej natěšenej, že odpoledne konečně zase poprvé vyjedu, jsem při vyndavání tankvaku (aka přenosné dílny) sejmul lahváče, co stál vedle. Flaška explodovala a zadělala celou kuchyň. Když jsem to konečně vypucoval, natáhnul kalhoty, kanady, mikinu, vyndal helmu a ledviňák, tak hledám bundu. Hm... po půl hodině je díky telefonátu s manželkou objevena v rozkládacím gauči pro hosty... Nojo, endlich... tak hurá ven a tradá směr Krušné hory.

Po prvních pěti kilometrech, kdy si motor předl jak namlsaný kocour, najednou začal tarokovat. Nepravidelné střílení do výfuku se po kilometru stalo pravidelnou kulometnou palbou, až se kolemjdoucí ohlíží, jestli už zase není nálet amerických bombardérů. Není tu ale moc možností kde zastavit, tak jedeme dál. Po dvou kilometrech, asi 100 metrů za cedulí označující konec Drážďan už motor ani nemá moc sílu a nechce se mu do otáček. Takže první rozumný chodník to jistí.

Klasický trojboj - karburátor, zapalování, předstih... vše v normě. Hm... co teď? Tak zkusíme vyměnit svíčky. Alealeale. Levá svíčka normálně jde vytáhnout ven z hlavy rukou. To už staví vedle borec odněkud z Ústecka na Transalpu a nabízí pomoc. Společnými silami sundaváme hlavu (dost blbě překáží cívka od VAPE, takže ještě jde skoro dolů nádrž). Nojo, závit v hlavě skoro není, zatracený náhradní motor, že já blbec si ho pořádně nezkontroloval, než jsem ho tam namontoval. V přenosné dílně kupodivu nemohu najít ani kousek kabelu (a to jsem přesvědčený, že ho tam musí být aspoň tak 10 metrů), takže jako totální provizorium zkouším omotat svíčku izolačkou. Kupodivu se to chytá a svíčka jakžtakž v hlavě drží, i když dotáhnout nejde. Vycházím z teorie, že když se ta páska speče, tak by tam mohl ten škvarek nějakou chvíli něco udržet. Loučím se s neznámým Transalpinistou, kterému tímto ještě jednou dík za psychickou podporu, zapůjčení malého klíče 10 a držení nádrže a zkouším jawidson nakopnout. Po chvilce hopsání na startpáce stroj naskakuje a tak vyrážím co nejkratší cestou domů.

Cestou mi to sice párkrát na křižovatce při čekání chcípne, ale vždycky na první pokus naskočí. Je slyšet akorát, jak to někde kolem svíčky prdlá, ale v zásadě se Jawka drží statečně. Projíždím v Kleinschachwitz kolem dvou týpků s krásným starým AWO, ale raději nezastavuji a jedu dál. Dojel jsem v pořádku, na stole mne čeká vzkaz, že zítra ráno v deset mám přinést k Ralfovi pivo a že se dáme do GO původního motoru. Konečně...