Rodinná památka...koupil děda...pak tatínek...a dnes já...
Recenze
Pro mě tato motorka má obrovskou historickou hodnotu. Tatínek mě na tom učil jezdit od 6-ti let, to už jsem udržel rovnováhu na kole. Jezdil jsem dokolečka po hřišti a tatínek běžel vedle mě a dělal záchranu. Jediná negativní vzpomínka byla dokola spálená noha o výfuk při pádech. Jízdní vlastnosti byly takové jako u všech motocyklů v té době. Člověk s tím musel jezdit s velkým citem...třeba řazení nemělo žádný automat a rychlosti se v podstatě hledaly. Zajímavá je v tom, že je to jednoválec dvoupíst. Dnes když jezdíme s dcerou na výlety, každý metr cesty si hrozně užívám. Ona tato motorka tak nějak zvláštně vrčí i krásně voní...
Závidím. Manet, který jsme měli doma měl velmi podobný osud. Děda ho vyhrál v tombole a jezdil na něm denně 30 km do práce, pak ho zdědil táta a jezdil na něm v létě denně. Mě na něm taky učil jezdit od šesti let a měl jsem jediný špatný zážitek, když jsem si skřípnul prst do spojkové páčky. Pak jsem nějaký týden nechtěl Maneta vidět. Měl krásnou modrou metalízu, vůbec netuším, kam se poděl. Už mě to děda, ani táta neřeknou, jsou oba po smrti.
Krásná práce. Pěkně zrenovováno. V současné době si ho renovuji taky a protože vím, co to obnáší, ještě jednou klobouk dolů před každým, kdo tohle dokáže začít a hlavně dokončit.
Já mám taky vzpomínku na Maneta, protože jsem na něm taky začínal, spolu s bráchou, jezdit.
Máš ho moc pěkně udělaného, z toho jak to vypadalo-ten šrot, tak to je něco neskutečného.
Tak si užij ježdění, když jsi tak zapracoval
útulná dílnička :)
Manet... krása, jen se divím, že ti to prošlo na veterány s úpravama ;) škoda, že když se dochovala faktura atd., že se nedochoval i TP ;) jinak ten válec sis dělal sám (odreznout, černá barva)?