Yamaha XTZ 750 Super Tenere

Tento motocykl jsem zakoupil v roce 2003 víceméně náhodou. Byl jsem pevně rozhodnut pro Hondu Afrika Twin a při shánění vhodné ojetiny jsem narazil na Super Tenere (mě do té doby v podstatě neznámý stroj) v bezvadném stavu s pouhými 18 tisíci kilometry a za cenu o které se "Africe" ani nezdá. Výrobce i internet jsou na informace o tomto stroji poněkud skoupí, podařilo se mi tak vypátrat snad jen to, že se tento ve své době přímý konkurent Afriky Twin vyráběl v rozmezí let 1989 - 1996 a to téměř beze změn.

Yamaha XTZ 750 Super Tenere

Kapitoly článku

Na první pohled působí motocykl poněkud chladně, rozhodně nedosahuje charismatu "Afriky", což je poněkud zvláštní u stroje, jenž je ověnčen mnoha vavříny z Rallye Paris-Dakar a možná je to také příčinou jeho komerčního neúspěchu. Srdce se vám nerozbuší ani po nastartování motoru, kterým je řadový pětiventilový dvouválec (70 koní, 69Nm) původem ze silničního YZF a narozdíl od krásného bublání vidlicového dvouválce Hondy se projevuje "emotivně sterilním" zvukem, který ve vyšších otáčkách přechází do až nezdravě znějícího ryku. Změna však nastane ihned po rozjezdu, kdy také okamžitě zmizí pocit nemotornosti, který jezdec získá při manipulaci se stojícím strojem. Motor totiž překvapí neobyčejnou pružností a bez protestů zrychluje na kterýkoli převodový stupeň od téměř volnoběžných otáček. Nad 5.000 ot./min. potom projeví svůj silniční původ a předvede velmi agilní zrychlení, se kterým do zhruba 120kmh zdatně sekunduje i papírově výkonnějším sportovním šestistovkám.

Využít parametry motoru k příležitostnému sportovnímu vyžití na klikatých okreskách dovoluje také dostatečně jistý a tuhý podvozek, který při použití kvalitního obutí umožňuje i velmi svižnou jízdu, ve které nebrání ani dostatečně vysoko umístěné stupačky. Teprve vyloženě razantní zacházení přinese lehkou nervozitu a zejména při akceleraci ve výjezdech tak podvozek jemně připomene primární zaměření motocyklu a také dobu jeho vzniku. K silničním hrátkám je lépe nastoupit jen s nutnou zásobou paliva, nádrž pobere 26 litrů paliva, které se negativně projeví na umístění již tak vysokého těžiště a do zatáček je stroj nutno více "přemlouvat". Díky dlouhým zdvihům pérování a kvalitnímu tlumení však jezdec nemusí krotit sportovní choutky ani na nekvalitním povrchu, o který není na našich silnicích nouze a stroj se zde chová zcela suverénně. Stejně tak i na polních nebo lesních cestách a problémem není ani překonání typicky českého železničního přejezdu v rychlosti 100kmh, kdy pouze lehké zhoupnutí naznačí, že nejdete po rovném asfaltu. Brzdy sice díky předním kotoučům o velikosti pouhých 245mm nebudí příliš důvěry, stroj však dokáží bezpečně zastavit i při opakovaném brždění. Jejich účinek lze poměrně efektivně zvýšit výběrem vhodných brzdových destiček a také instalací opletených hadic, které byly na modely z roku 95 a 96 montovány sériově. Kdo by uvažoval o nasazení "Super Tenerka" v těžším terénu, měl by vědět, že boční plasty jsou křehké a hlavně velmi drahé, nákup padacích rámů je tedy pro off-road nadšence dobrou investicí. Jízda v náročném terénu, ke které svádí kvalitní odpružení s dlouhými zdvihy (235mm vepředu a 215mm vzadu) i pružný motor, vyžaduje fyzicky dostatečně disponovaného jezdce a alespoň trochu zkušeností. Díky pohotovostní hmotnosti okolo 225kg a vysoko a vepředu umístěnému těžišti má motocykl při skocích tendenci padat na přední kolo. Je tedy potřeba držet plyn až do posledního okamžiku před skokem a přesunout těžiště v sedle co nejvíce dozadu. Super Tenere se za to odvděčí majestátním pocitem této masy plachtící vzduchem i bezpečným dopadem, při kterém ani na větších skocích a hmotnosti jezdce přes 100kg nejde pérování na dorazy. Nevhodně umístěné těžiště také komplikuje otáčení motorky kolem nohy, těžké přední kolo se tvrdošíjně sune vpřed a předjet se zadním kolem nechá až po intervenci přední brzdou, což vyžaduje trochu cviku.

Super Tenere je ale především cestovatel - dobrodruh. Každého, kdo se na svých toulkách nechce zastavit na místě, kde končí asfaltový koberec potěší komfortní a uvolněnou pozicí. Široké sedlo je sice pohodlné, ale při jeho výšce 865mm nad zemí může způsobit potíže jezdcům menším než 180cm. S pohodlím je na tom hůře případný spolujezdec, ten se sice může přidržet madel pod sedlem, bude však mít nepohodlně skrčené nohy. Kapotáž poskytuje slušnou ochranu proti proudícímu větru, s vyšším plexi není problém nasadit na dálnici stálou cestovní rychlost okolo 150kmh. Při takovém tempu obtěžuje pouze hluk motoru, který v tomto režimu dosahuje již více než 6.500 ot./min. a jezdec by jistě uvítal jeden převodový stupeň navíc, se kterým by si motor jistě poradil. Na pětku se Super Tenere rozjede až za hranici 180kmh, v této rychlosti je však stroj už značně neklidný. Spořivé cestovatele určitě nepotěší spotřeba. Ta se pohybuje v rozmezí 6,5 - 8,5 litru/100km, při rychlých dálničních přesunech s naloženou motorkou se může vyšplhat až k závratným deseti litrům. Dosáhnout v praxi továrnou udávané spotřeby 5,6 litru/100km tak lze jen při vyloženě ekonomickém stylu jízdy, který však díky působivé dynamice vyžaduje značnou dávku sebeovládání. Dostatečně dimenzovaná nádrž na 26 litrů paliva tak nezaručuje nijak oslnivý akční rádius, který je dále devalvován absencí palivoměru nebo kontrolky rezervy. Pokud tedy jezdec nechce čekat, až v nejméně vhodném okamžiku dojde benzín a následně několik desítek sekund trápit startér i akumulátor při plnění palivového systému, musí tankovat s dostatečným předstihem. Se svým Super Tenere jsem najel zhruba 7.000km, nemohu tedy objektivně hodnotit jeho spolehlivost. Po celou dobu se však nevyskytla žádná závada, spotřeba oleje nebyla měřitelná a motor startuje i studený spontánně na první otočení klikového hřídele. Podle zkušeností, které zveřejnili jeho zahraniční majitelé na internetu je XTZ 750 velmi spolehlivá a bez jakýchkoli potíží a zásahů zdolá 100.000km. Servisní intervaly pro výměny oleje jsou výrobcem stanoveny na 6.000km a motor s převodovkou a filtrem ho pojmou 4,6 litru, při používání kvalitního maziva tak jeho výměna důkladně provětrá peněženku. Komplikace také přinesou některé servisní úkony. Pro kontrolu vzduchových filtrů, které má XTZ dva, je nutno sundat všechny boční plasty, nádrž i sedlo a dokonce částečně i chladič. To díky složitému uchycení kapotáží zabere i s následnou kompletací dobrou hodinku, při provozu v prašném prostředí je tak o večerní program často postaráno. Pro úplný výčet nedostatků tohoto motocyklu musím uvést i fakt, že všechny barevné kombinace, ve kterých jsem Super Ténerko spatřil jsou vyloženě šílené. Sečteno a podtrženo, Yamaha XTZ 750 Super Tenere je spolehlivým, zábavným a nadčasovým všeumělem, jehož kvality zůstaly nedoceněny. To s sebou však nese klad v podobě velmi příznivých cen ojetých motocyklů . Pokud mu odpustíte zmiňovaná negativa i nedostatek charakteru, odvděčí se spolehlivým provozem a hromadou zábavy, lhostejno zda při cestování, vyjížďkách do terénu nebo při víkendovém řádění v zatáčkách. A po návštěvě lakovny bude dokonce i hezky vypadat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.35
Známkováno: 20x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist