Honda CBF 250

Honda CBF250 se k nám začala dovážet ve druhé polovině roku 2004, i když v zahraničí (např. Portugalsko, Brazílie) byla pod jiným názvem (CBX250 Twister) známa už od roku 2000. Je to naháč se vším všudy, ovšem pokud jí budeme srovnávat s její silnější „sestřičkou” CB1300, pak budeme brzy hotovi. Pro správné srovnání si raději vyberme CBF500 nebo nejnovější Hondí nahou dvácu (rozuměj CBF125). Je pravda, že dvěpade je o trošku menší než půllitr (rozvor 1370 mm, délka 2035 mm), ale těch 13,5 cm méně na délku není zas tolik. Když jsem ji poprvé uviděl ve výloze, vzhledově jsem tipoval na půllitr. To u CBF125 už na fotkách podle motoru poznáte, že jde o stroj určený začátečníkům. Ale než se pustíme do uživatelského srovnání, podívejme se na CBF250 po stránce designu a použitých technologií.Co mě na CBF250 nejvíce napoprvé zaujalo, byly její ladné moderní křivky. Krásně zvednutý zadeček a výfuk, nádrž s prolisy na kolena - perfektně navazující v jedné linii na sedlo i podsedlovku. Možná namítnete - a co ten buben vzadu? Ale toho si na první pohled vůbec nevšimnete, protože zde designéři a technici v Hondě přemýšleli. Velice pěkně zamaskovali úchyt reakce brzdy tak, že je uchycen v kyvce. Přední kotouč je veliký tak akorát a upoutá váš pohled. Musím se přiznat, že podle mne této Hondě nejvíc sluší stříbrné provedení a plasty do roku 2006 (od 2007 byly trochu pozměněny, stejně jako barva motoru a ráfků).
Jednoválcový vzduchem a olejem chlazený čtyřventilový DOHC motor se zdvihovým objemem 249 ccm je uchycen v příhradovém rámu a pěkně vyplňuje prostor pod nádrží. Zadní kyvka je hliníková a centrální tlumič Monoshock jen podtrhuje sportovní ráz motocyklu, stejně jako litá pětipaprsková kola. Na budících si také v Hondě dali záležet a tak jsou nejen pěkné, ale spolu s digitálním ukazatelem času, palivoměru a počítadla kilometrů i plně funkční. Čirý kulatý světlomet je klasika jak má být. A co tedy lze vytknout? Víčko nádrže je velice staromódní (vždyť ho v Hondě montovali už na VT250F v roce 1983) a také nepraktické (kam s ním, když čepujete benál?). Je to na pováženou, když letecký uzávěr nádrže má dnes lecjaká „čína”.
Zvuk motoru je poněkud „sekačkovitý”, ale to už se dostávám k technickým parametrům a vlastní jízdě. Tak tedy hurá do sedla! Jeho výška od země je 78 cm a umožňuje tak dobrý dosah nohama na zem i menším bikerům. Faktem ovšem zůstává, že tohle není motorka pro dvoumetrové kolohnáty. Se svými 180 cm se na ni srovnám krásně a vše je tak, jak má být, ale běda vysokým! Při prvním usednutí do sedla jsem měl dojem, že už sem na ní někdy seděl, tak mi připadlo přirozené a povědomé… Takže zasunout a otočit klíčkem; ručičky elektronického tachometru poskočí a protočí se na svoje dorazy; a už můžeme startovat - za chladného počasí se sytičem (nezapomínejme, že je to motor plněný karburátorem), který je pěkně na řídítkách levé ruky. Nesmíme také zapomenout dát palivový kohout do polohy ON, jinak budeme startérem točit a točit…. Studený motor chytá na dvojí protočení startéru a zahřátý pak jen na cvrnknutí. Teď za jedna a jede se. Motor má na dvěpade velice pěkný tah (krouťák je 22 Nm) a řadit tedy musíme jak o závod. Poslední šestý stupeň ale až tak v osmdesáti. Těch 21 koníků je znát a motorka plynule zrychluje do 120 km/h, pak už je to horší a maximálka, která končí někde ve 140 km/h je v dosahu jen za příznivých podmínek (ovšem ta papírová 122km/h je tu hned) a při dobrém vytáčení všech kvaltů. I ve dvou má však máša dost síly a dokonce lépe sedí v zatáčkách. Samozřejmě se nemůžete na rovince poměřovat se šestistovkami, ale jinak v zatáčkách i kopcích zůstanete platnými protihráči silnějších strojů. Ovšem za předpokladu, že motor budete vytáčet k 8-9 tisícům (červené pole začíná na desítce) a nezapomenete včas podřazovat. Jenom ten zvuk prozradí, že nesedíte na litru... Slyšel jsem jí i s laďákem, ale stále to není ono. Pokud ovšem zapomenete na zvuk, tak uvidíte, že se pěkně svezete a v zatáčkách vám zadní 130 guma na 17 palcových ráfcích dovolí pěkný náklon (možná i kolínko).
Pro koho tedy tahle motorka je? Už vidím, jak motorkáři na litru ohrnují nos, ale ti tuhle recenzi tipuju ani nezačnou číst... Se svojí spotřebou, která ani při nejdravější jízdě v průměru nepřekročí 4 litry a při pohodově jízdě (tj. při dodržování předpisů) se vejdete do 3 litrů, je hlavně pro ty, kteří nemají vhodný věk, odvahu do začátku či peníze na vyhazování. Údržba je totiž taky daleko levnější; ono jeden válec je jeden válec a chladič je tady jen olejový. Takže suma sumárum nehrozí, že byste po roce ježdění neměli na provoz, ale naopak z ušetřených peněz si pořídíte kvalitní výbavu, na kterou se často při koupi motocyklu zapomíná. Je tedy Honda CBF250 vhodná jen pro dojíždění do práce, do školy a na chalupu? Omyl, je to motorka, na které se začátečníci i mírně pokročilí naučí dobře jezdit a zcela určitě se i pobaví. Tady nemáte pod zadkem rozzuřenýho býka, který vás bude chtít shodit v každý zatáčce, ale dvacet koní, které se umí v moderním vysokootáčkovém motoru pěkně rozřehtat a rozproudit vám krev v žilách. A není to ani tak, že po jedné sezóně budete přemýšlet o silnější, vždyť kolik sezón potřebujeme na to, abychom se mohli vůbec označit za motorkáře?