Premier – továrna na cestách

Svůj první motocykl představili koncem roku 1908 na výstavě Stanley Show. Měl motor White & Poppe 249 ccm, rozvod SV a přední vidlicí Chater Lea. První motocykl vlastní konstrukce s vidlicovým dvouválcem 548 ccm vyrobili v roce 1909, a s jednoválcem 499 ccm v roce 1910. V roce 1912 začala společnost Premier Cycle Company vyrábět cyclecary, malé a levné automobily, které často používaly jednoválcové nebo dvouválcové motocyklové motory. Ještě těsně před první světovou válkou vyvinuli revoluční dvoudobý dvouválec Pony. Půllitr z roku 1911 měl oproti jiným z té doby jednu zvláštnost - výfukový ventil. Tento odpružený ventil (přesněji šoupátko) byl umístěn na spodku válce a ideou bylo, že se zlepší chlazení motoru za předpokladu dodatečného úniku horkých výfukových plynů. Spojka byla v náboji zadního kola.

Premier rok 1912

V roce 1910 zřídila továrna Premier Cycle Company pobočku v německém Norimberku. V ní jako dílenský mistr pracoval odborník na motocykly, a později zakladatel motocyklové továrny Ardie, Arno Dietrich. Pobočka v letech 1910 až 1913 vyráběla stroje s motorem SV 346 ccm a dvoudobým motorem 270 ccm. Motocykly byly nápadně podobné svým anglickým předchůdcům, protože většina dílů byla odebírána z mateřské anglické továrny. Poté, co výroba v Norimberku skončila, byla továrna přemístěna do Egeru (dnes Cheb), kde výroba pokračovala. O převedení do Chebu rozhodl majitel Justus Christian Braun, který se tak snažil vyhnout domácí hospodářské krizi.

Premier rok 1913

Mateřská firma v Británii ukončila výrobu motocyklů již v roce 1915, kdy přešla na armádní výrobu. Po první světové válce se společnost rozhodla zastavit motocyklovou výrobu a soustředila se na výrobu osobních tříkolek. To ale znamenalo obchodní neúspěch, a firma skončila na začátku dvacátých let. Potom byla převzata automobilovou společností Singer.

Premier rok 1912

Jediným výrobcem značky Premier se tak stala továrna v československém Chebu. Tam se nejdříve vyráběla jízdní kola a dětské kočárky. Výroba jízdních kol dosahovala až 25 000 kusů ročně. Motocykly se vyráběly od roku 1922. V té době měl podnik základní kapitál 5 milionů Kč, 600 zaměstnanců a byl moderně vybaven. Měl vlastní elektrárnu, dokonalé výrobní zařízení, lisy, soustruhy, frézovací stroje, speciální pece pro letování, brousicí stroje na válce i klikové hřídele, niklovnu, smaltovací pece, a tak byly vytvořeny předpoklady pro dokonalý výrobek. Prvním strojem vyráběným v Čechách byl jednoválec SV 346 ccm, který byl přesnou kopií svého anglického bratra. Po něm následoval dvoudobý Liliput s objemem 269 ccm, ten se vyráběl až do roku 1933. Liliput měl dvoudobý motor (vrtání i zdvih 70 mm) o výkonu 4 koně, mohl být vybaven pánským nebo dámským rámem, podle volby mohl mít dvoustupňovou nebo třístupňovou převodovku Sturmey-Archer, a z počátku řešený pohon řemenem později vystřídal řetěz. Při hmotnosti 70 kg dosahoval rychlosti 65 km/h při spotřebě cca 3,5 l/100 km. Podle vybavení se dal pořídit za 7 900 až 8 245 Kčs.

Premier Liliput

Od roku 1925 přišly na trh třistapadesátky buď s britskými motory JAP 346 ccm (70 x 90 mm) o výkonu 7 koní, nebo s vlastními motory 348 ccm (71 x 88 mm) o výkonu 8 koní. Obě varianty měly třístupňovou převodovku Sturmey-Archer, karburátory Bings, mazání Best Lloyd, vážili 100 kg a dosahovaly rychlost 100 km/h. Pro vojenské účely, anebo pro jízdu s přívěsným vozíkem, byly určeny dvouválce 747 ccm (76 x 82 mm) s rozvodem SV o výkonu 14 koní. Přední vidlice byla odpružena listovou pružinou. Neobvyklou konstrukcí byly dvě brzdy v zadním kole, jedna bubnová a druhá pásová. Stroj měl dvojitý trubkový rám. Tento motocykl vážil 140 kg a dosahoval rychlosti 100 km/h při spotřebě nad 5 l/100 km při jízdě sólo. Při jízdě se sidecarem byla spotřeba ještě vyšší. Tento stroj byl dodáván za 15 400 Kč.

Premier se sajdkárem, rok 1914

Také sidecary byly výrobkem chebské továrny, dokonce ve čtyřech variantách. Cestovní verze měla čtvercový trubkový rám, byl velmi pevný a přitom lehký. K motocyklu byl připojen ve třech bodech pomocí kulových čepů a vážil 75 kg. Byl určen pro motocykly o výkonu 6 až 14 koní. Stál 3 950 Kčs bez chrániče proti větru a bez rezervního kola, později za 3 850 Kčs. Druhá verze byla shodná až na to, že měla stupátko pro usnadnění nastupování. Polosportovní sidecar měl trojúhelníkový rám, k motocyklu byl připojen ve čtyřech bodech, vážil 58 kg a byl určen pro motocykly o výkonu 5 až 12 koní. Měl nízké odpérované sedadlo a měkce čalouněné opěradlo. Přívěsné vozíky byly vyráběné také v nákladní verzi pro obchodníky nebo řemeslníky. V provedení pro motocykly s motorem 500 ccm měly velmi pevný trojúhelníkový rám, na kterém byla upevněna dřevěná skříň o rozměrech 125 x 50 cm o výšce 75 cm, dovolené zatížení vozíku bylo 100 kg. Pro motocykly s motorem 744 ccm byl použit čtyřúhelníkový rám s dřevěnou bednou poněkud větších rozměrů a to 130 x 55 cm a o výšce 85 cm. Dovolené zatížení vozíku bylo 200 kg. Kupodivu byly obě verze k dostání za stejnou cenu 3 980 Kčs.

Sajdkár v akci

Ale zpátky k motocyklům. Po prvním Liliputu přišly další modely. V roce 1924 to byla třistapadesátka a půllitr, oba s rozvodem SV. Třiapůlka měla jednoválcový motor 349 ccm (71 x 88 mm) o výkonu 7 koní se snímatelnou hlavou systému Ricardo, zapalování magnetem Noris poháněným ozubenými koly. Třístupňová převodovka Sturmey-Archer měla startovací páku a lamelovou spojku. Přední vidlice byla systému Druid, zadní kolo bylo neodpérované, trubkový rám tvořily ocelové za studena tažené bezešvé trubky spájené natvrdo. Stupačky mohly být na přání buď cestovní, nebo sportovní, stejně tak i řídítka a stroj vážil 110 kg. Maximální rychlost byla 85-90 km/h, cena bez daně z obratu byla 10 500 Kčs, za příplatek mohlo být dodáno světlo nebo tandem.

Premiér 350 SV

Půllitr měl také jednoválec, ale 499 ccm (85 x 88 mm) s rozvodem SV o výkonu 12 koní a se snímatelnou hlavou, ventily velkého průměru byly navzájem vyměnitelné, píst byl vyrobený ze šedé litiny, klikový hřídel byl uložen na válečkových ložiskách. Převodovka byla shodná s menším typem. Rám, stejného provedení jako u třistapadesátky, byl zesílen pro možnost připojení přívěsného vozíku. Váha stroje disahovala 130 kg, maximální rychlost 90-95 km/h. Motocykl se prodával za 12 750 Kč bez daně z obratu, ostatní bylo shodné s menším typem.

V roce 1926 přišel nový půllitrový model s jednoválcovým motorem 499 ccm (85 x 88 mm) s rozvodem OHV o výkonu 15 koní. Vyvrcholením výrobního programu byl luxusní supersportovní motocykl s jednoválcovým motorem se šikmo skloněným válcem, tzv. sloper, které byly v té době velmi moderní. Jeho konstruktérem byl ing. Otto Laušman. Model označený jako SSL (Super SportLuxus) byl ze všech modelů nejrychlejší, ale také nejdražší. Motor měl vrtání 75,5 mm a zdvih 110 mm, objem 494 ccm, výkon měl hodnotu 22 koní při 4 500 ot/min. Motocykl vážil 140 kg a dosahoval rychlosti 125 km/h.

Premier 500 SL

Továrna si byla vědoma toho, že nejlepší reklamou jsou úspěchy v soutěžích a závodech, a tak se jich brzy začala zúčastňovat. Bez dlouhých zkoušek byli jezdci Böhm a Fritsch vysláni na start první jízdy spolehlivosti - 1.mezinárodní zkušební jízda motocyklů, sidecarů a cyclecarů (na trati Praha-Jihlava-Brno-Hradec Králové-Česká Lípa-Teplice-Praha - celkem 650 km) ve dnech 24. a 25. 5. 1924. Jízda to nebyla nijak lehká, proti jezdcům se postavilo počasí a po oba dni soutěže je doprovázel liják, nemluvě o stavu tehdejších silnic. Cíl prvního dne soutěže byl v Hradci Králové a jezdec Fritsch měl smůlu. Asi 100 metrů před cílem měl na kluzkém povrchu pád, při kterém se zranil a druhý den už na start nenastoupil. Jeho kolega Böhm soutěž dokončil, když měl na kontě 856 bodů z původních 1000 bodů, které měl každý jezdec přiděleno na startu. Za svůj výkon dostal stříbrnou medaili.

Potom následoval závod na kilometrové trati Škvrňany-Křimice (8. 6. 1924), ve kterém jezdec V . Dobiáš obsadil ve své třídě druhé místo za Miroslavem Sochorem na anglickém motocyklu Levis.

Na I. mezinárodním závodě motocyklů na ploché dráze v Mariánských Lázních (18. 6. 1924) obsadili v jízdě na 10 km jezdci na Premierech dokonce první tři místa v pořadí. 1. Bachseitz, 2. Böhm a třetí Lenhardt.

Jenom pro zajímavost: podle statistické ročenky přibylo za rok 1925 v Praze 1 068 motorových vozidel, z toho 503 motocyklů (cizích 463, domácích 40 - ITAR 19; Radvan 4; Orion 3; Premier, Skaut a Torpedo po 2).

Ale zpátky ke sportovním úspěchům. Výsledky I. čs. Tourist Trophy 1926 na okruhu Karlova Studánka-Vrbno-Vidly (okruh 22,4 km, výškový rozdíl 464 m) obsadil jezdec Premieru Bedřich Saska třetí místo ve třídě 350 ccm, když zvítězil Alois Kraus na anglickém Royal Enfieldu. Kraus se potom stal i jezdcem Premieru. Jezdci Böhm a Maťha prokázali svoji jezdeckou kvalitu i výkonnost Premiera na V. mezinárodním závodu do vrchu v Karlových Varech 1926. Dojeli, každý ve své třídě, na druhém místě. Úspěšně si vedli i při známém závodě na „Letmý kilometr“ ve Slaném. Zde ve své třídě jezdec Maťha zvítězil na Premieru 350 ccm rychlostí 123,288 km/h a ve třídě do 1000 ccm byl třetí, když kilometr ujel za 25,9 sekundy průměrnou rychlostí 138,9 km/h. V roce 1926 zvítězil na Premieru ve 350 ccm Bohumil Maťcha v závodě do vrchu Ecce Homo. O rok později už ale nemohl vítězství obhájit, protože se při tréninku zabil, když se srazil s protijedoucím automobilem.

V roce 1927 v závodě Ecce Homo ve Šernberku vyhrál právě Alois Kraus třídu do 500 ccm časem  5:58,7 min., a ten mu stačil i na absolutní vítězství v kategorii motocyklů. 1.7.1927 se konala  Velká cena Československa na kbelském okruhu u Prahy, a ve třídě 350 ccm skončil Václav Liška na Premieru na druhém místě za vítězným  Angličanem George Rowleym na AJS. 28.července 1928 uspořádal Motoklub Vysokoškolského sportu na stadiónu na Letné další plochou dráhu. Tady Alois Kraus vyhrál třídu přes 750 ccm před pozdějším vítězem první Zlaté přilby v Pardubicích Zdeňkem Pohlem na Indianu Daytona.

V roce 1929 bylo v provozu nejvíce motocyklů Premier – 1 135 kusů, dále 449 motocyklů Laurin a Klement (ačkoliv jejich výroba skončila před 20 lety!) a 374 Orionů, jak psala statistická ročenka.

Závod do vrchu Brno-Soběšice se jel v roce 1929 naposled, a v motocyklech zvítězil na Premieru jedoucí Václav Liška v čase 2:22,1. Ve stejném roce vyhrál Alois Kraus třídu 750 ccm ve slavném závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště.

Československá Tourist Trophy se v roce 1929 jela na zbraslavském okruhu (podstatnou část okruhu dlouhého 9,705 km, s výškovým rozdílem 186,3 m, tvořila trať závodu Zbraslav-Jíloviště. Ze zbraslavského náměstí se odbočovalo vlevo, trať vedla po okresní silnici přes Žabovřesky a Lipany a vracela se pak na hlavní silnici. Ve třídě 350 ccm skončil Václav Liška na Premieru čtvrtý, když před ním dojeli vítěz G. Bartels na DKW, na druhém místě skončil Míťa Vychodil na Sunbeamu a třetí byl Hugo Tichý na Terrotu. V závodě do vrchu Ecce Homo 1930 obsadili jezdci na Premierech Kraus a Liška třetí a čtvrté místo, přitom Václav Liška vyhrál třídu nad 500 ccm v čase 6:12,5 min.

Na 2. ročníku Zlaté přílby Československa – Pardubice, v roce 1930, vyhrál Václav Liška třídu nad 500 ccm a Alois Kraus vyhrál první rozjížďku třídy nad 500 ccm. V roce 1931 vytvořil Kraus na motocyklu Premier čs. rekord rychlostí 162,529 km/h. Ve stejném roce úspěšně dokončilo družstvo Premierů Velkou motocyklovou soutěž ve složení E. Kaubeck, R. Schmidt, A. Kraus.

Největšího uznání se značce Premier dostalo, když byl jeho jezdec L. Polák nominován do družstva ČSR B pro Stříbrnou vázu při Mezinárodní šestidenní soutěž 1932 v Meranu, Jeho spolujezdci byli Josef Paštika - BSA a Jaroslav František Koch – Praga. Tým skončil na 11. místě, sám Polák ale soutěž nedokončil. V tomto roce vyhrál Kraus závod v Ostravě. Tady je nutno poznamenat, že závodní motocykly Premier jejich chebský výrobce pro vyšší kubatury vybavoval závodními vidlicovými motory JAP s rozvodem OHV a objemy 750 a 1000 ccm nebo motory Rudge Python. Během celé sportovní činnosti motocykly Premier získaly 29 zlatých, 10 stříbrných a 4 bronzové medaile, 55 prvních, 21 druhých a 5 třetích cen.

To už se ale nad značkou Premier začaly stahovat černé mraky. Vlivem světové hospodářské krize, a hlavně vlivem konkurence nových domácích značek Jawa a ČZ, které byly podstatně levnější, přišla odbytová krize, a v roce 1933 byla výroba motocyklů Premier ukončena.

Ještě v roce 1936 vyhrál v závodě do strmého vrchu v Jaroměři-Josefově (trať 54 m – stoupání 33°4´- 68 %) třídu 500 ccm jezdec O. Srb. A to tři roky po ukončení výroby.

Premier rok 1912, 1914, 1915

Zástupci a prodejci firmy byli J. Janatka, Praha-Smíchov, Štefánikova 30 (bývalý výrobce motocyklů Itar) a Hauner & Žídek Brno-Cejl 62.

Premier Sachs

Koncem třicátých let se v chebské továrně ještě stavěla jízdní kola s pomocnými motory Sachs 76 ccm a motokola s motory Sachs 98 ccm. Ta měla výkon 2,2 koně při 3 300 ot/min a dosahovala rychlosti 50 km/h při spotřebě 2 l/100 km. A tím definitivně skončila motocyklová výroba v chebské továrně.

Premier Sachs

Informace o redaktorovi

Jaroslav Červený - (Odebírat články autora)
Bohumír Špaček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE