Dakarská historie cestovních endur

Text: Marek Janoušek | Foto: Archiv autora | Zveřejněno: 2.2.2018 | Zobrazeno: 43 648x

Velká endura, potupně nazývaná také cendura, jsou dnes prodejními trháky. Sedlají je jak cestovatelé, kteří brázdí světem, tak víkendoví jezdci, co pouze doufají, že se na svou cestu kolem světa ještě vydají. K tomu abychom pochopili, proč a jak vznikla třída velkých cestovních endur, přesuneme se zpátky v čase. V roce 1973 se vydal cestovatel Ted Simon sponzorován redakcí „The Sunday Times“ na cestu kolem světa na motocyklu Triumph Tiger, kterého nazval Jupiter. Pavel Suchý projel Jawou 350 kolem světa a parta Slováků dojela na pionýrech až do Kapského města. Tudíž můžeme s klidnou myslí říct, že cestovat se dá na čemkoliv. Samozřejmě platí staré známé pravidlo, že nejlepší motocykl na cestování je ten, který vlastním, nikoliv ten ve výkladní skříni, který si nemůžu dovolit. I přesto mi mnozí dají za pravdu, že největší požitek vám poskytne cestovatelský motocykl, který je na to uzpůsoben. V roce 1979 se konal první závod z Paříže do Dakaru, který změnil požadavky strojů na dosud nejextrémnější rallye. Motocykly, které přežijí všechno, budou spolehlivé a rychlé, na jejich základech vznikla celá nová třída strojů schopných jak dlouhého putování silnicemi, tak i obrovskou prostupnost terénem. Pojďme se tedy společně podívat na motocykly, jež zvítězily na rallye Paříž Dakar za skoro dvacet let v rozmezí 1979 – 1998. Fascinující je na těchhle strojích jejich konstrukční rozmanitost a také to, že poskytly základ všem dnešním cestovním endurům. Proto se podíváme na jejich sériové verze. I přes zásadní změny v pravidlech závodu přes Dakarskou poušť, se třída cestovatelských endur v produkci rozrostla a s neutichajícím vývojem jsou představovány modely všech předních výrobců.

Kapitoly článku

Yamaha XT 500 – adaptace motokrosového motocyklu

Vítejte zpátky v roce 1979. Rallye, jenž má 10 000 km se začátkem v Paříži, přerušena pouze přesunem přes středozemní moře, vede pouští severní Afriky a končí v Dakaru, hlavním městě Senegalu. Zásahové vrtulníky a GPS lokalizátory jsou těžkým futurismem a tak jsou jezdci odkázáni pouze na sebe samé.

V těchto podmínkách zvítězil v letech 1979 a 1980 francouzský jezdec Cyril Neveu na japonském motocyklu Yamaha XT 500. Byl to vzduchem chlazený jednoválcový terénní motocykl. Jeho sériová verze je k dispozici v roce 1976 s výkonem 32 koní a hmotností 140 kg. V podstatě se jedná o civilní verzi Yamahy TT500 z roku 1975, kterou bychom mohli považovat za první velkoobjemové sportovní enduro (resp. motokros). Úprava pro Dakar samozřejmě zahrnovala větší nádrž, ochranu motoru a skříňku na nářadí. Jednoválcový jednoduchý motor byl zejména šetrný, spolehlivý a lehce opravitelný. Dvoutaktní soupeři museli vozit víc paliva, a tak hmotnost zákonitě stoupala. Také tenhle fakt převážil vítězství právě na stranu XT 500. Jeho následovníky jsou Yamaha XT 550, XT 600 a XT 660.

BMW R 80 G/S – stvořen pro Dakar

Když už mluvíme o Dakaru tak samozřejmě nemůžeme opomenout legendu jménem GS. První označení G/S znamená zaměření motocyklu Gelände und Strassen. Představení motocyklové veřejnosti v roce 1980 probíhá ve městě Avignon na jihu Francie. Sériová verze poskytuje dojezd přes 350 km, dva horizontální válce po stranách, rozvod ventilů OHV a výkon 50 koňských sil při pohotovostní hmotnosti 186 kg. Když Ted Simon svou cestu kolem světa opakoval v roce 2001, zrovna jel na známém dakarském nádobíčku v podobě BMW R 80 G/S.

Závodní verze pro Dakar připravená firmou HPN poskytuje 55 koňských sil přenášených přes kardan a větší zdvihy odpružení. Monolever si zde místo nenašel. Obrovská nádrž se táhne až nad válce a pojme 38 litrů paliva. Zdvih přední vidlice je 270 mm, zadní o 10 cm méně. Jezdec jménem Hubert Auriol zvítězil na R 80 G/S v roce 1981 a GS se stala obrovským favoritem pro příští závody.

Honda XR 550 – poslední vzduchem chlazený jednoválec

Přesně tak, jak byla GS favoritem na vítězství v Dakaru, tak velkým zklamáním bylo vítězství Cyrila Neveu v roce 1982 pro fanoušky BMW. Krásnou labutí píseň pro vzduchem chlazené jednoválce zajel již dvounásobný vítěz. Je to krásný příklad, jak je míň někdy víc.

Sériová verze je spíš známá jako XL 500 R, poskytuje výkon 32 koní s hmotností 136 kg. Lehký motocykl s jednoduchou konstrukcí porazil věhlasný kolos BMW. Jeho nástupce v sériové produkci je XL 600 a tenhle motocykl považujeme za základ pro NX650 Dominantor. V roce 1983 byla představena Honda XL 600 Paris Dakar. Lehký jednoválec s náplněmi nepřevyšoval půl druhého metráku a výkon 45 koní poskytoval při 6500 ot./min. Nádrž byla objemem pouhých 12 litrů na míle vzdálená svému dakarskému protějšku. Dakarská limitovaná edice v podobě XL 600 LM a RL představuje komerční odpověď pro zákazníky žíznící po dakarském speciálu. Sériový motocykl má nádrž s objemem 28 litrů a dojezd přes 450km. Její závodní verze XL 628 je také posledním vývojovým stádiem okřídleného vzduchem chlazeného jednoválce závodícího na Rallye Dakar. Představen v roce 1985, končící svou cestu písečnými dunami rallye v roce 1987, přičemž dva roky závodí i s novými dvouválci.

BMW R 100 G/S – Pokračování bestselleru

V roce 1983 zvítězil na dakarské rallye opět Hubert Auriol. BMW R 100 G/S byl stejným motocyklem jako R 80 G/S, akorát byl zvětšen objem motoru z původních 800 na 1000 kubíků. Jako sériová verze je k dispozici pouze R 80 G/S, v roce 1984 přichází limitovaná edice R 80 G/S nesoucí Paris Dakar na své 32 litrové nádrži. R 100 G/S vyhrálo Dakar také v letech 1984 a 1985, za jeho řídítky byl Belgičan Gaston Raiher, který se stal prvním nefrancouzským vítězem motocyklů na dakarské rallye. S jeho malým vzrůstem působila obrovská GS ještě větší, a ačkoliv nedosáhnul na zem, motocykl si dokázal zvednout a nakopnout. Gaston Raiher byl motokrosovým závodníkem, který sedlal také motocykly ČZ.

R 80 G/S je motocykl, který z části vyvinula italská firma Laverda pro BMW, původně pro motocross. Na prototypu od Laverdy se poprvé objevuje letmo zavěšené zadní kolo uchycené třemi šrouby. Tenhle patent BMW převzalo a přeneslo do sériové podoby, ale u dakarského závodního speciálu jej nenajdeme.

BMW přineslo svým G/S zcela nové pojetí motocyklu, který je dnes považován za první velké cestovní enduro. Až do teď byly na trhu velkoobjemová endura v podobě osvětlených motokrosových jednoválců s malou nádrží. BMW vsadilo na koncept spojení velké nádrže, pohodlného posedu a offroad schopností. Jedinou úlohou prokázat jeho dokonalost bylo vyhrát Dakar. Až do poloviny osmdesátých let je to nejúspěšnější motocykl téhle extrémní zkoušky.

Honda NXR 750V a 800V – Honda Africa Twin bourá hranice

Paříž Dakar 1986 je známá jako nejtěžší rallye poznamenaná smrtí organizátora Thierry Sabina a čtyř dalších lidí při nehodě vrtulníku. Honda příchodem své dobře známé Afriky Twin končí éru G/S vítězství na tomhle šíleném Dakaru a až do konce osmdesátých let se objevuje na první příčce. V roce 1986 a 1987 vyhrává po odmlce dobře známý Cyril Neveu na motocyklu s objemem 750 centimetrů kubických a titul byl opět zpátky ve Francii. Svým posledním vítězstvím se stal pětinásobným mistrem Dakaru, za pouhých osm let.

V roce 1988 stanul na nejvyšší stupeň vítězů Ital Edi Orioli a o rok později, v roce 1989 se titul vrací zase zpátky do Francie s jezdcem Gillesem Lalayem. Oba sedlali inovovanou NXR 800V.

Předchůdcem Afriky je Honda XLV 750 R, která byla v produkci 1983-86. Motorka má vzduchem chlazený šestiventilový vidlicový dvouválec. Tenhle motor s kapalinovým chlazením je osazen do prvního motocyklu modelové řady Afrika Twin, Honda XRV 650. Motocykl byl vyráběn pouze dva roky (1988-89). Zde se poprvé na enduru objevují dva kulaté světlomety umístěné vedle sebe, tak dobře známé ze sportovních motocyklů. Následujícím prodejním hitem je XRV 750 Afrika Twin, jenž zůstává v produkci neuvěřitelných 14 let (1990-2003).

Cagiva Elephant 900 – slavná léta Italů

Edi Orioli vyhrál pouštní rallye celkem čtyřikrát, z toho dvakrát v letech 1990 a 1994 sedlal Cagivu Elephant 900. Italský slon měl motor z továrny Ducati, která patřila pod Cagivu. Ze zákulisních informací nebylo jasné, jestli Elefant bude produkován pod značkou Cagiva nebo Ducati. Jak skončila korporátní jednání je nám dnes již dobře známé.

Na dakarské rallye zvítězily letadlové motory BMW, jednoduché jednoválce a kapalinou chlazená éra zde slavila s Hondou již čtyřikrát po sobě vítězství. Co tady ještě nebylo? Přeci italský supersportovní šílený 90° V-twin s desmodromickým rozvodem, který potřebuje seřídit každých 5 tisíc kilometrů. Aby si našel cestu na Dakar, musel si desmodromický rozvod projít útrapnými zkouškami spolehlivosti v dílně Ducati od roku 1956. Stejně tak jako u supersportů Ducati té doby, tak i u tohohle slona není výkon nijak oslnivý, ale v spojení s nízkou hmotností dodává motorce vynikající dynamiku.

V roce 1990 se objevuje Cagiva Elephant (nebo Elefant) 900ie Lucky Explorer v barvách dokonale připomínajících závodní speciál. Elefant byl sportovním motocyklem s typickým sportovním projevem a nejlépe se cítil ve vysokých otáčkách, naproti téhle šílenosti působí Afrika Twin jako klidný beránek. Slon je v produkci 8 let, přičemž se s motorem Ducati vyráběly verze 750 a 350.

Yamaha YZE 750T a YZE 850T – Počátek éry Ténéré

V roce 1991 se objevuje na prvním místě dakarské rallye po jedenácti letech opět znak tří ladiček. Jezdcem je Stéphane Peterhansel, jeho třetí start na Dakaru znamená první vítězství pro Yamahu YZE 750T a počátek obrovské éry. Motocykl, který známe spíš pod civilní verzí Yamaha XTZ 750 Super Ténéré, zvítězil celkově na Rallye Dakar sedmkrát a nebýt mezi těmito vítězstvími Cagiva Elephant v roce 1994, byla by to dokonalá série. Stéphane Peterhansel zvítězil v letech 1991/92/93/95/97/98 čímž je dosud nejúspěšnějším motocyklovým závodníkem Rallye Paříž – Dakar.

V roce 1996 zvítězil Ital Edi Orioli také na Yamaze YZE 850T, verze 750 je na stupni vítězů pouze v roce 1991. Yamaha se zdá být svým řadovým kapalinou chlazeným dvouválcem konvenční technikou, avšak vítězí v Dakaru poprvé. Pro Yamahu již typických pět ventilů na válec, je zaručenou metodou na ždímání výkonu. 69 koňských sil, stejných jako má Elefant, najdete v 7500 otáčkách, což je o 500 méně, než splašené stádo u Slona. Také 68 Nm je o 10 Nm míň, ale přichází o více než 1000 otáček za minutu dřív. Z čistě matematického hlediska je tenhle souboj neuvěřitelně napínavý.

Yamaha XTZ 750 Super Ténéré je v produkci mezi roky 1989-1996 a její majitelé jsou nezřídka kultovně založení. Název Ténéré je název pouště centrální Sahary, rozprostírající se od severovýchodní Nigérie po západní Čad a pochází z dob vzniku Rallye Paříž-Dakar. V 1977 se Thierry Sabine ztratil v poušti Ténéré na rallye Abidjan-Nice. Tehdy ho napadlo poprvé, že poušť může být skvělým místem pro skutečnou rallye. Rok poté, v prosinci 1978 začíná svou první pouštní rallye 182 vozidel v hlavním městě Francie.

Epilog

Pouštní rallye je úzce spjata s vývojem těžkých endur, jejich prodejní úspěch byl z velké části založen na úspěchu v poušti. Těžko škatulkovat motocykly podle objemu, kdy je malý a kdy velký. Kupříkladu 600 kubických centimetrů bylo v době vzniku rallye přes poušť docela slušná šílenost, o pár let později byly šestistovky lehkýma endurkama oproti obrovským mastodontům řádících na dunách. S klidným svědomím můžeme tvrdit, že posledním velkým endurem jež zvítězilo v dakarské rallye je samozřejmě KTM 950 Rakouského výrobce, který vede vítěznou šňůru od roku 2001 (KTM LC4) až dodnes. Rallye z Paříže do Dakaru se vyspecifikovala nakonec trochu jiným směrem a velká dakarská endura se přetransformovala na cestovní stroje. Avšak s dávkou nadsázky můžeme říct, že každé cestovní enduro má trochu toho svého dakarského DNA stále v sobě a je možné to na něj vytáhnout vždy, když se to hodí. Společnou historii Dakaru a velkých endur nám rádi připomínají výrobci dodnes, vyžaduje to však neuvěřitelnou dávku abstrakce představa závodit na Dakaru s novou KTM 1290 Super Adventure nebo BMW R 1200 GS LC. Asi stejně tak šílená vize jako absolvovat cestu kolem světa na KTM 450 Rally Replica.