Yamaha XV 950R ABS

Yamaha nám udělala představením této novinky v loňském roce opravdovou radost. Nejen že cílí na jednoduchost a základní podstatu jízdy na motocyklu, ale přináší pocity, které opravdu baví. Chvályhodné je, že se vývojáři zastavili a ohlédli do minulosti. Ne však natolik, aby výsledný motocykl byl pouhou retro záležitostí, či kopií. Bezezbytku využili aktuálních možností značky a naservírovali mix, který řadu příznivců rozhodně nenechá klidnými. XV950R je pohodový motocykl, který se výrazně nikam nežene ani nepřináší ve výsledku posun dané kategorie, ale přitom má charizma, které při každém pohledu zaujme a inspiruje.

Yamaha XV 950R ABS

Kapitoly článku

Po delší době u Yamahy jednoznačně motocykl, který má podle mého názoru velkou šanci stát se bestsellerem a ikonou dané kategorie. Sexy vzhled klasického motocyklu, poctivá práce a navíc možnost a potenciál pro nesčetné úpravy třeba i přímo v garáži s příslovečnou pilkou na železo a flexou. Ano doba je již poněkud hektická - jiná, ale tento motocykl se stejně jako několik dalších konkurentů na trhu snaží očividně zvolnit a razit klasické pojetí „Sport Heritage“. Vodorovné a jednoduché linie obnažují celek a v plné kráse vás nechají nahlédnout přímo do kuchyně.
Klasický kolébkový rám a kapkovitá nádrž jsou určující pro celý vzhled, stejně tak jako bublající dvouválec, který vrní pod nohama. Celek určují potom typická loukoťová kola, vykouslé kotouče a stylová koncovka 2-1. Oproti rámu je motor z pohledu jezdce lehce posunutý vlevo, aby se vše vešlo a mohutný vzduchový filtr příliš nepřekážel. Třešničkou na dortu je potom klasické kulaté světlo vpředu, kvalitní lakování a bezchybné zpracování všech kovových prvků. Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o čistokrevné retro, není tomu tak. Moderní prvky a technika jsou zde v citlivém souznění s historickou inspirací v klasických motocyklech. Dobrým příkladem může být na první pohled dobře viditelná minimalistická zadní led svítilna nebo moderní digitální budík umístěný na řidítkách. Ty méně viditelné věci jsou ukryty v motoru, elektrickém managementu a třeba i v přepracovaném airboxu. Z hlediska ovládání veškerých nastavení na budíku je potom velice praktický ovladač na pravém řidítku.
K dispozici jsou dvě verze, my jsme testovali tu lépe vybavenou s označením XV950R. Ta má ve standardu ABS, jiné zadní odpružení s tlumiči „piggyback“ s nastavitelným předpětím, sedlo se vzhledem jelenice a výraznější lakování s pruhem. Celý motocykl je spíše čistě individualistická záležitost, ale v případě potřeby lze samozřejmě v základu na kratší vzdálenost přibrat i spolujezdce, který si ale  velké pohodlí neužije.
Usazení jezdce je hodně nízko, ale pokud nemáte zrovna 2 metry, rozhodně nebudete trpět ani na delší tratě. Bráno tedy pohledem jezdce o výšce 182 cm. Úzká stavba a nízko položené sedlo motocyklu předurčují velice dobrou ovladatelnost a bezproblémovou kontrolu i pro jezdce menšího vzrůstu. I přes použití řady kovových doplňků včetně nádrže a blatníků se hmotnost se všemi provozními kapalinami ustálila na vcelku přijatelných 251 kg.
Přes levý kryt na klíč se dostanete ke klasické sadě nářadí a dále potom přes šroub přímo pod sedlo. To ukrývá krom řídící jednotky a kompletního náhledu k baterii i prostor pro menší lékárničku.
Zvuk je díky emisním normám lehce tlumený, ale i přes to si motocykl slušně pobrukuje a občas i trochu ustřelí při razantnějším ubrání plynu. Navíc v rámci příplatkové výbavy a doplňků ho lze přímo od výrobce vyměnit za lepší Akrapovič. Škála doplňků a příslušenství je veliká, a kompletní nabídka přichází na trh postupně. Některé kousky jejich majitelé dokázali upravit k nepoznání, jak můžete vidět v další kapitole článku.
Nezbývá než otočit klíčkem a vyrazit. Na rozdíl od přímé konkurence, je zde použita stále klasická spínací skříňka, která je však trochu neprakticky umístěna v pravé části před nádrží. Jezdec, to tak má trochu na delší ruku, ale jde spíše o zvyk. Motor vzduchem chlazený V-twin 60° o objemu 942 ccm je původem z většího cruiseru XVS 950A. Krom palivové mapy a dalších úprav bylo zapracováno především na sání a úpravě vzduchového filtru. Je pravdou, že motor odspodu neuvěřitelně a kontinuálně táhne. I když je zde papírový maximální výkon jen kolem 38,3 kW při 5500 ot/min, na typ tohoto stroje překvapivě stačí bez sebemenších problémů.
Co je třeba vyzdvihnout, je celkové chování pětistupňové převodovky a bezproblémová lehká odezva spojky. Páčka spojky jde neuvěřitelně hladce a neunaví, což zřejmě potěší především ženy. Jako vhodný, nejen vzhledově, se jeví použitý řemen na místo klasického řetězu. Po startu vnímá jezdec motor bezprostředně pod sebou a v kombinaci s nízkým usazením je tak jednoznačná a přímočará vazba bezezbytku naplněna. Motor se pěkně od nízkých otáček musí snažit, nicméně pohodové tempo a styl mu svědčí a pokud přitlačíte na pilu, není problém si užít i nějakou kroucenou okresku.
Vzhledem k objemu a zátahu od spodu je i přes nižší výkon přitom dostatek síly na jakékoliv předjetí. V tomto ohledu jsou tedy rozhodně liché úvahy o tom, že byste byli brzdou provozu. Ve výsledku je to ideální mix přívětivého charakteru, ale stále dobře nastaveného, aby vše fungovalo v případě potřeby dostatečně rychle a bezpečně. Za tohle dávám extra body; je znát, že se celkovému chování v továrně opravdu věnovali.
Podvozek je nastaven spíše na cestovanější vlnu a řadu výmolů pobere vcelku bez problémů, ale na nekvalitních silnicích půjdete nadoraz a vy to pocítíte na zadnici. Na oplátku vás při sportovnějším pojetí podrží a nepředvede nechtěná překvapení. Ani ne tak kvůli max. rychlostem kolem tachometrových 170 km/h, jako spíš kvůli nepřízni počasí a častějšímu ježdění bych asi osobně sáhl v rámci příplatkové výbavy po plexi, protože pokud by tento motocykl stál v garáži, příliš by nezahálel.
Stejně jako řada dalších majitelů, bych odsunul do věčných lovišť sedlo spolujezdce i se stupačkami a přidal nějakou minimalistickou brašnu pro každodenní ježdění. Pro mne osobně se totiž překvapivě osvědčil tento motocykl i jako vhodný kandidát pro kratší dojíždění do města a husté dopravy. Vlídný charakter a úzká stavba v kombinaci s dobrou spotřebou do 5,7 l /100km ho rázem totiž pasují i do role motocyklu pro každý den.
Menší výtku bych asi měl k nástupu přední brzdy, který by mohl být přeci jen na dnešní poměry razantnější. Přední dvoupístek se do kotouče 298 mm zakusuje, co mu síly stačí a při razantnějším zátahu případně zakročí ABS, ale pro dokonalý pocit sucha a bezpečí se zde naučíte využívat i zadní záchrannou brzdu.
Yamaha s tímto modelem podle mne překročila po letech svůj stín, a jednoznačně nám dokazuje, že návrat směrem k širšímu publiku a zákazníkům myslí opravdu vážně. S testovaným modelem XV950R se hlásí k historickému odkazu takových motocyklů, jako byla legendární řada SR 400/500 nebo třeba později představený Bulldog. Z hlediska konkurence je zde jasný protikandidát v podobě amerického H-D a jeho modelu 883 Iron. Pokud po motocyklu této kategorie toužíte, minimálně v rámci srovnání byste tedy měli oba vyzkoušet – vřele doporučuji. Nic totiž nenahradí osobní zkušenost před samotnou koupí.
XV950R se nabízí v testované uniformní zelené, případně matné šedé za 259 990 Kč. Levnější varianta XV950 stojí 229 990 Kč.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

Klady a zápory

+ charakter a odladění celku
+ hladký chod spojky a převodovky
+ motor přesahuje očekávání


- hůř umístěná spínací skříňka
- přední brzda by mohla mít rychlejší nástup


Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.23
Známkováno: 13x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist