globalmoto_unor




2x Moto Guzzi V9: Bobber nebo Roamer?

Tyhle dvě novinky loňské sezóny si o srovnání přímo říkají. Už jejich první samostatné testy naznačily jak odlišné mohou být motorky postavené na stejném základu. Když jsme ale měli možnost prohazovat si je celé odpoledne mezi sebou takříkajíc v reálném čase, vyšly nám z toho ještě výraznější rozdíly. A možná se budete divit, se kterou z nich jsme zažili víc srandy.

Kapitoly článku

Objem 853 ccm není pro Moto Guzzi historicky žádnou neznámou (což je blíže vysvětleno v tomto článku), a továrna si vloni troufla poslat na scénu hned dva modely na identickém základu. Ten tvoří nový motor V9, na pohled podobný známé Vé-sedmičce, ale notně inovovaný. Kromě zvýšení zdvihového objemu je tu celá řada dalších technických změn, souvisejících hlavně s přísnější emisní normou. Motor však získal nejen na čistotě výfukových plynů, ale také na síle v nízkých otáčkách. Podrobnosti jsou detailně popsány ve zmíněném článku, ale dobrou zprávou je, že Moto Guzzi nezkazila styl žádným chladičem a zůstala u vzduchové klasiky. Design V9 - a především  modelu Roamer - by pořád mohl stát za vzor všem pokusům o retro a jedinou pihou na kráse jsou lité ráfky. Na drátech by to oběma Guzzinám slušelo ještě o něco víc.  

Klasičtěji střižený Roamer se vzhledově nachází někde mezi historickou Nevadou a stylovým modelem Bellagio, a tíhne více do kosmopolitního světa okořeněného ruchem ulice. Rozhodně však neztrácí body za usedlost a sváteční pojetí, spíše naopak. Snaží se být opravdovým univerzálem a díky vysokým řídítkům je o chlup pohodlnější než Bobber. Svůj lehce nonšalantní výraz podpořený chromovými plochami si však může v klidu dovolit, protože má své „druhé já“ s temnějším a vyhraněnějším charakterem. Ten se více blíží americkému pojetí klasicky očesaných motocyklů pro víkendové radovánky všeho druhu. V nabídce výrobce se tak opticky lehce blíží k velkému Audace.

Bobber je hned od pohledu motorka z úplně jiného světa. Hlavní podíl na tom nese široká přední guma obutá na menším ráfku, useknutý zadní blatník a rovná řídítka. Na jednu stranu vypadá trochu těžkopádně, ale posez s větší váhou na rukách je jistým příslibem sportovnějšího svezení. A jak se brzy přesvědčíme, na balónech se skutečně dají vykružovat oblouky s větší přesností a lepší zpětnou vazbou.

Ještě předtím se ale trochu seznámíme s pracovištěm jezdce. Rovné sedlo u obou modelů nevypadá zrovna jako by ho někdo plánoval s cestovními úmysly, a už vůbec ne s myšlenkami na spolujezdce. Při sólo vyjížďce na Slapy a zpátky to však není taková tragédie jak se zdá, protože na dlouhé ploše si každý alespoň najde svojí oblíbenou polohu. Cpát se moc dopředu přitom není kvůli válcům vytrčeným do stran úplně výhodné - při nárazu to výškově vychází přímo do nejbolestivějších míst pod koleny.

O to příjemnější je pohled na přístroje, které skvěle zapadají do jednoduché koncepce obou strojů. Kulatý budík v chromovaném pouzdře nabídne i přes svoje drobné rozměry dost informací - kromě otáčkoměru tady nechybí nic podstatného. Velká a dobře umístěná zrcátka se zase postarají o to, aby vám neuniklo ani nic z toho, co se děje vzadu. Polohy obou páček jsou pevně dané, bez možnosti nastavení vzdálenosti od řídítka, a na adresu té spojkové jde pochvala za lehký chod. Výtku lze mít shodně u obou modelů k novým ovladačům, jejichž „space“ vzhled tak úplně neladí k celku a ovládače blinkrů nejsou ergonomicky dobře nastavené. Za zdařilé se naopak dá považovat vyvedení USB zásuvky pod krkem řízení, kde je přeci jen více dostupná a snadno dosažitelná pro připojení případného telefonu s aplikací Moto Guzzi přímo na řídítkách nebo jednoduše pro dobití čehokoliv.

Podvozek obou modelů je stejný, a klasice není o nic méně věrný než design. Základ tvoří trubkový ocelový rám, který si můžete prohlédnout prakticky celý, aniž byste cokoli museli z motorky demontovat. Přední vidlice bez možnosti nastavení je osazena jednou kotoučovkou a čtyřpístkem Brembo, vzadu jsou dva tlumiče, u kterých lze podle potřeby nastavit předpětí, a dvoupístková brzda. Celý brzdový systém má pod palcem dvoukanálové ABS. Tolik stručná teorie, a teď už pojďme do praxe.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (9x):



TOPlist