CFMoto 450SR vs. Kawasaki Ninja 400: Kdo je tady junior?

Vypadá to, že doby, kdy Číňané vytvářeli motocykly systémem Ctrl+C/Ctrl+V, jsou pryč. Novinka 450SR nekopíruje vůbec nic a jde zcela svým vlastním směrem. Pořád si udržuje výhodu charakteristickou pro zemi původu, a sice nižší cenu, i když tady už si taky začínáme zvykat, že to není o žádné dramatické sumy – za Ninju zaplatíte pouze o 10 % více, a to ještě v hezčí barevné verzi, černá vychází levněji. Dostanete osvědčený stroj s rodokmenem, ověnčený tituly z mistrovství světa malých supersportů. Jasná volba? Vůbec ne. Zejména když každý motocykl jde trochu jiným směrem.

První dojem

Céčkem začnu nejen proto, že je v abecedě dřív, ale taky proto, že k němu jdete na prohlídku automaticky jako k prvnímu. Protože 450SR je naprosto neoddiskutovatelně krásná motorka. Za mě jeden z nejhezčích supersportů současnosti, a to beru i ty velké litrové. Dlužno říci, že jako u ostatních strojů téhle značky, ani SR nemá design čínský, nýbrž evropský, za nímž stojí Španěl Carles Solsona Martí, který v každé své kreaci jasně ukazuje, že má talentu na rozdávání – mně osobně se jeho práce líbí daleko víc, než céefka od Kiska Designu. Eserko vypadá tak dospěle, tak vyladěně! A to nejen z dálky, ale i při zcela detailním průzkumu. Žádné estetické kopance, žádné úsměvné nesmysly, prostě kvalitně udělaný design, který si nezadá s žádnou evropskou nebo japonskou značkou. A co se celkového dojmu týče, mohlo by SR klidně konkurenci vyučovat, protože prostě vypadá – přední USD vidle, pěkná kyvka, radiální Brembo a k tomu ještě ten vzhled korunovaný aerodynamickými křidélky! Je úplně jedno, že při dosahovaných rychlostech bude jejich efekt celkem zanedbatelný, vypadají skvěle a i díky nim SR vypadá jako mnohem větší a silnější stroj. Pochválit musím také pěkné lakování, přičemž sám nevím, jestli se mi líbí víc tohle černo-stříbrno-červené, nebo alternativní černo-bílo-tyrkysové ve „válečných“ barvách typických pro CFMoto. Zkrátka od pohledu má 450SR hodně dobře našlápnuto do srdcí nejen náctiletých držitelů řidičáku A2.

Ninja vypadá už od roku 2018 pořád stejně, nicméně musím uznat, že jí to pořád sluší. Hlavně ten její dravý čumák vypadá dost sportovně přísně a ta jedovatá zelená barva, kombinovaná s černou a červenými proužky, ještě přidává na agresivitě. Nicméně zatímco u céefka si nejste jisti, jestli před sebou nemáte třeba osmistovku, na Kawě jasně vidíte, že to je malá motorka, jejíž design je jenom takovým stínem litrového modelu. Souvisí to i s rozměry, Ninja je od pohledu hodně kompaktní a vy víte naprosto jistě, že uvnitř žádný hektolitr určitě nebije, nicméně tím hlavním poznávacím znakem jsou detaily a podvozkové komponenty. Všechno je robustní, nic není odfláknuté, ale kochat se tady určitě nebudete – obyčejná přední vidle, jeklová kyvka, obyčejná dvoupístková brzda vpředu, no ještě že jsou tu aspoň ty vykousané kotouče… Zkrátka po optické stránce Japonka poměrně jednoznačně s Číňankou prohrává – koho by to ještě před pár lety napadlo?

Za (více či méně skloněnými) řídítky

Po nasednutí na palubu u obou strojů se rozdíly začínají zvětšovat. Protože Kawička je fakt malá. Na mých 174 cm je tak akorát, konečně motorka, na které se cítím být pánem, ale o půl hlavy vyšší a půl břicha hřmotnější Martin už měl problémy se na ni vůbec nějak poskládat. Jak sám říká v testu, připadá si, jako by tu motorku ukradl nějakému gymnazistovi, a přesně tak na ní i vypadá. Navzdory úplně stejnému rozvoru, světlé výšce i papírově hodně podobné výšce sedla (Kawa jej má o pouhý centimetr níže) není za řídítky Ninji zdaleka tolik prostoru, nicméně pokud jej vaše tělo moc nepotřebuje, budete si užívat skvěle univerzální ergonomii. Tohle je motorka, na které budete jezdit každý den přes ucpané město do školy nebo do práce, odpoledne na výlety a párkrát do roka si dáte i nějakou tu Sosnovou, a všude bude správně. Užší a zahnutější řídítka jsou výš než na céefku, Ninja je hubeňoučká a máte z ní dojem takové velmi lehké holky (bez dvojsmyslů, prosím!), rozhodně bych tipl větší rozdíl než 11 kg proti 450SR. Stupačky jsou dost vysoko a vzadu, aby to bylo sportovní, vlastně škoda akorát hodně měkkého a výrazně dopředu se svažujícího sedla, které vrhá vaše královské klenoty do nerovného boje s tvrdou plechovou nádrží.

CFMoto má taky měkké sedlo, ale ne tolik a hlavně je o dost prostornější. A fakt je jenom o cenťák výš? Tím, jak na 450SR, byste řekli, že to bude aspoň o pět. Tohle je totiž dospělý superbike. Cítíte, že má svou hmotnost, těch 179 kg poznáte i při manipulaci na místě, kde s Kawou skoro házíte, zatímco u céefka musíte opatrnějí, ale hlavně se tu sedí jako na nějaké Panigale – zadek nahoře, ruce dole na poměrně doširoka roztažených clip-on řídítkách uchycených až pod moc pěknými brýlemi, a nohy na stupačkách, které jsou překvapivě daleko od sedla, takže nebudou skučet ani dlouháni, ale pořád dost vysoko na to, abyste s nimi škrtali v zákrutách. O dost víc prostoru a o dost sportovnější sezení, které je fajn, když se jede svižně po okreskách a krájíte jeden rychlejší vingl za druhým, ovšem ve městě jej samozřejmě budete proklínat, protože vaše ruce schytají úplně všechno. Eserko nejen jako supersport vypadá, ono takové i je se všemi důsledky. Ale to příplatkové vyšší kouřové plexi kryje o dost lépe než u Kawy.

Když už jsme za řídítky, na co se po celou dobu jízdy budete koukat? Kawa je zařízená čistě účelně, máte z ní dojem takové té kvality, která na sebe nepotřebuje upozorňovat nějakými výstřelky. Má jednoduché ovladače, malé plexi, u kterého, když chcete, aby odvádělo vzduch, musíte zalehnout opravdu až na skvěle sportovně tvarovanou nádrž, a přístrojovou desku kombinující analogový otáčkoměr se dvěma LCD displeji s inverzním zobrazením a s panelem kontrolek. Tohle řešení mívala starší Z1000SX a po stránce přehlednosti a skladby zobrazovaných údajů mu není co vyčíst, maximálně tak horší kontrast za tmavého dne (na slunku číslice krásně vylezou). Dozvíte se spotřeby, teploty, zařazený kvalt, prostě všechno potřebné, akorát že to prostě už v roce 2023 působí trochu letitě. Ale účel plní na jedničku, což je charakteristika, která se týká většiny prvků na Ninje 400, kupříkladu i zrcátek, abychom nechodili daleko – takhle dobrý zpětný pohled do nevibrujících, na dlouhých stopkách uchycených „špíglů“ jsem dlouho nezažil. Souvisí to s tou praktickou stránkou malé Kawičky, do níž musíme zahrnout třeba i jednoduše přístupné štelování zadního tlumiče C-klíčem nebo u téhle značky neopomenutelné úchyty na síťku pod sedlem.

CFMoto na nějakou praktičnost zvysoka kálí, zrcátka má typicky supersportovní a do našeho testu navíc přijelo vybavené příplatkovou krovkou místo sedla spolujezdce, již zmíněným sportovním tmavým vyšším plexi, nastavitelnými zalamovacími páčkami a jejich kryty. Prostě závoďák od pohledu, jenom škoda, že regulační šrouby páček v rejdu jdou až do plexi… Jinak vám CFMoto servíruje opravdu moc pěkný kokpit s luxusními přepínači, krásnými brýlemi, pruhem přes nádrž v karbonovém dekoru a hlavně parádní barevný TFT displej s konektivitou, který přístrojovku Kawy převyšuje o minimálně jednu generaci.

Když se teorie neshodne s praxí

Oba stroje mají jako motor řadový dvouválec, ale tím jejich podobnost končí. Kawasaki má objem 399 cm³ a úplně klasický japonský koncept pro motory tohoto typu, tedy s přesazením ojničních čepů o 180°, což by mělo přinášet sice slabší spodní a střední pásmo, ale lineárnější průběh a veselý vršek. Ve čtyřstovce, která je nástupkyní dvěstěpadesátky a třístovky, se už Kawě podařilo dostat téměř na výkonový limit třídy A2, když disponuje 45 koníky při 10 000 otáčkách, točivý moment činí 37 Nm při 8000 otáčkách. Pěkné parametry. Jenomže CFMoto je na tom ještě lépe, tady se můžete těšit na 47 koní při stejných 10 000 otáčkách a na 39 Nm o fous níž, při 7750 točkách. Taky je tady o Pionýra větší objem, konkrétně 449,5 cm³, a především céefko má používá přesazení ojničních čepů o 270°, čili je to falešné pravoúhlé véčko, o němž je známé, že nemá moc v oblibě úplně nízké obáčky a nahoře je poněkud tupější, ale ten prostředek, ten má mohutný. Takže to pro Kawu fakt nevypadá moc dobře ani v téhle oblasti. Ta dostane naplácáno…

Jenomže nedostala a bylo to asi největší překvapení tohoto srovnání. Kdybyste jeli sólo na jedné nebo druhé motorce, budete s každým z motorů velmi spokojení. CFMoto boduje po nastartování a vlastně i pořád během jízdy svým zvukem, ten je fakt naprosto luxusní a vůbec bych tu motorku neprznil nějakou uřvanou trubkou. Tohle že je „jenom“ čtyřistapadesátka? Zní jak minimálně sedmikilo. Rychlosti jsou poměrně dlouhé a z projevu motoru to véčko cítíte právě takovou zdánlivou leností, jak si tak bručí. Hotová Ducati. Průběh výkonu je nezáludný, možná bych čekal s tou klikou trochu silnější střed, ale na čtyřipade to jede bezesporu moc pěkně. Co chtít víc?

Třeba Kawu, protože ta svým projevem posílá celý můj úvodní teoretický elaborát do nejbližšího křoví a vystrkuje svůj ostře řezaný čumák před čínskou konkurentku. Menší objem, horší parametry, koncepce motoru stavěná spíš na vršek, a přitom když dáte v nízkých nebo středních otáčkách plyn, zadní kolo se rafne do asfaltu a maličká Ninja vystřelí jak píchnutá včelou. Reakce vstřikování je jemná, ale okamžitá, a chuť, s jakou se tenhle dvouválec vrhá do otáček, připomíná hladového kojence čerstvě přisátého k matčině prsu. Céefko je proti Kawě takové hluché, hlavně v tom středním pásmu, které mělo být jeho jednoznačnou doménou. Zvukem sice nikoho neoslníte, ale jinak je Kawa po motorické stránce jednoznačným vítězem, k čemuž napomáhá i velmi zlehka jdoucí přesná spojka a bezchybné řazení.

Záleží na povrchu?

Vlastně stejná situace jako u motorů je i u podvozků. I tady platí, že bez vzájemného srovnání budete naprosto spokojení na obou strojích, ale až okamžité přesedání z jedné motorky nechá na povrch vyplavat drobnosti, kterých byste si jinak třeba nevšimli. Co asi nepřekvapí, že céefku rozhodně více vyhovuje sportovní jízda po okreskách, nejlépe tak střední až velmi rychlé zatáčky a ještě pokud možno s dobrým povrchem. Tam si to fakt užíváte a cítíte se jako na malém superbiku, je to velmi emotivní zážitek daný méně kompromisní jízdní pozicí a celkovou stavbou stroje. A když se povrch odchýlí od ideálu, tak to už tolik super není, protože prostě ta jízdní pozice. Jenomže to není jenom o ní, ale také o jisté nevyváženosti odpružení/tlumení, kdy je předek spíše měkčí a zadek naopak tužší a na horším asfaltu, zejména třeba když v náklonu vezmete nějaké hrboly, podvozek nechodí úplně synchronně.

To Ninje jako by bylo úplně jedno, po čem jedete. Z jejího podvozku, resp. naladění tlumičů, jsem si sednul už při jarním testu ve Španělsku, a v domácím prostředí se to ještě potvrdilo. Ať jsou to kočičí hlavy ve městě, nebo rozbitá okreska, odpružení s výborně zvolenou progresivitou výmoly i hrboly absorbuje, jak kdyby je prostě vpilo. Tolik komfortu od sportovní motorky nečekáte. Ale na dobrém povrchu to asi bude měkké… Jenomže chyba lávky, když se dostanete do pěkných zatáček a začnete na Ninju tlačit, dostanete její podvozek do té tužší oblasti, celá motorka se zpevní a o nějakém houpání nemůže být řeč – cítíte jenom milimetrově přesné řízení a ochotu udělat cokoli, co si pro ni vymyslíte. Fakt dobré.

A brzdy? Tam by Ninja měla hrát jednoznačně druhé housle, obyčejný dvoupístek na relativně malém kotouči by měl být dobrý tak pro skútr a ne pro supersport, zatímco 450SR má ten svůj velký kotouč a monoblokové Brembo, což je výbava, kterou při dané ceně prostě nepobíráte. A realita? Céefko brzdí fakt skvěle, jenomže Kawa nejenže výrazně nezaostává, ona nezaostává vůbec a spíše mi přijde, že brzdí možná ještě o fous lépe! Nemělo by to být vůbec možné, ale v Nissinu asi museli podplatit někoho, kdo řídí fyzikální zákony.

Dvě cesty ke stejnému cíli

Tenhle test ukázal dvě věci: zaprvé, že byste neměli dát na papírové údaje a teoretické předpoklady, a zadruhé, že i Číňané už jsou schopní udělat velmi dobrou sportovní kapotovanou motorku, která si to směle může rozdat s japonskými etalony. Kawasaki těží ze svých dlouhých let zkušeností, a co se týče motoru a podvozku, je prostě vypiplaná k dokonalosti. CFMoto tak dobré není, jenomže neztrácí zase tak moc a Kawu chytá do kravaty, pokud jde o atraktivitu vzhledu a emoční náboj. Ninja je ve všem čistokrevný junior, 450SR má mnohem blíž k dospělým strojům. Ve finále jsou tak obě motorky vlastně dost srovnatelné, akorát že každá sází v boji o zákazníka na jinou strategii a bude záležet čistě na jeho prioritách.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Erik Bošnák - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Který model byste si vybrali vy?

1. CFMOTO 450SR
   Hlasováno: 59x
2. Kawasaki Ninja 400
   Hlasováno: 118x

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE