Harley-Davidson FXSB Softail Breakout

Letošní testovací sezónu s H-D jsme začali novinkou, která u příznivců motocyklů z Milwaukee vzbudila pořádný rozruch. Řeč je samozřejmě o novém modelu Softail Breakout. Motocykl čistého stylu s důrazem na prvky samotné podstaty bytí každého motocyklového příznivce. Kola, motor a rám - to zde hraje prim. Vše ostatní je v tomto podání jen malicherný detail, nutnost dotvářející celek. Jednoduše řečeno přímočarý motocykl, který vybízí za každých okolností k úniku z reality všedních dnů.

Harley-Davidson FXSB Softail Breakout

Kapitoly článku

Breakout sází především na strohou stavbu a hodně obnažený vzhled. Základem jde samozřejmě o čistokrevný softail, ale celkovým poskládáním je dosaženo výsledku, který jen tak nepřehlédnete. Designéři vsadili na dlouhý a nízko položený motocykl v kombinaci s velkými koly. Celkově svalnatého vzhledu dosáhli zkrácením blatníků a masivní přední vidlicí, která svírá velké 21“ kolo. To vzadu více než úspěšně doplňuje obří 240/40-R18. Zadní část motocyklu je opravdu nepřehlédnutelná. Ve stylu posledních let tu krom povinné SPZ nenajdete ani typické zadní světlo – vše je integrováno do zadních blikačů. Zadní „balón“ tak opravdu vyniká. Ve srovnání s konkurencí se nejedná v tomto ohledu o zas tak nic výjimečného, ale v podání H-D jde o prvně sériově montované kolo v tomto rozměru a modelové řadě.
Celkově nízkou stavbu efektně dotváří minimalistický dobře čitelný budík s kontrolkami, uchycený do držáku širších řidítek. Budík kromě dalších kontrolek skrytých na pozadí nabízí navíc integrovaný miniaturní displej. Ten ovládáte přes tlačítko na levé rukojeti. Kromě celkového počtu km a tripmasteru tak má jezdec v případě potřeby k dispozici i celou řadu přidaných funkcí. Důležité však je, že to v konečném důsledku nijak nenarušuje jednoduché pojetí celku a záleží jen na vás, zda jej využijete, či nikoliv.
Usazení jezdce je situováno ze široka vpřed s klasickými sklopnými stupačkami, což je přesně to, co sedí drsnému a svalnatému stylu tohoto H-D. Díky absenci klasické kapličky na nádrži vyniknou více její čisté linie doplněné jen o nezbytný kožený proužek a menší chromovaný kryt zakrývající potřebnou kabeláž. Co je třeba pochválit je kvalitní lak a pěkné sklem vykládané logo, které ji zdobí a vytváří tak jasnou příslušnost k značce. Tradiční spínací skříňka s možností uzamčení našla potom své místo vcelku logicky na levé straně u motoru. Za sympatický krok od konstruktérů lze považovat vedení kabeláže od ovladačů uvnitř řidítek, čímž je zajištěn jejich strohý a ničím nerušený výraz v černé barvě.
Nezbytným doplňkem v sériovém podání tvořící celek je samozřejmě také přední kulaté světlo. To je zde však skutečně z hlediska designu více doplňkem, nežli funkčním prvkem. V kontextu se zbytkem motocyklu je patřičný majestát mohutné přední vidlice i tak bez problémů zachován. Samostatnou kapitolou jsou kola Gasser hledající inspiraci v dragstarovém stylu let minulých. Každé kolo má 10 půlkulatých paprsků, kde má každý druhý obroušený černý lak, stejně jako jeho rám. Usazení jezdce je pohodlné díky poctivému polstrování sedla. Paradoxně se však najde situace, kdy je to trochu problém. Po delší jízdě v dešti se sedlo totiž krom jiného i díky krátkým blatníkům ocitá spolu s jezdcem v opravdu hutné záplavě vody a saje jako houba.
Následné vysušení potom trvá opravdu dlouho. Pokud je řeč o jízdě v dešti, kterou jsem si tedy v tomto testu opravdu užil, je třeba samozřejmě počítat s tím, že obnažená mohutná kola a osekané blatníky se s jízdním komfortem příliš neslučují. V konečném důsledku má tak jezdec pochopitelně bahno a vodu příslovečně až za krkem a to je vše v evropské verzi navíc kryto jinak rušivou SPZ. V porovnání s mohutným celkem vypadá trochu zanedbatelně i dvojice chromovaných koncovek na pravé straně, které jsou zde přeci jen pro větší zvýraznění a bezpečnost posádky doplněné kryty v černé barvě. Motocykl je v nabídce v testované černé a příplatkové modré a červené metalíze.
Motor Twin Cam 103B™ je pevně uchycený v rámu. Stejně však jako u jiných modelů řady je naladěn do mírumilovnějšího stylu, takže případné obavy z přílišného množství vibrací jsou spíše liché. Zde je samozřejmě nezbytnou součástí základní filosofie a designu tohoto motocyklu a je tedy náležitě obnažen všem zvědavým očím. Ničím nerušený vzhled dotváří navíc čisté linie rámu, kde je zadní odpružení montováno horizontálně a je tradičně schováno.
V chromovaném vyvedení krytů v kombinaci s temným základem, rámem a lakem tak motor opravdu vyniká a výborně zapadá do mozaiky krásně vyvedených kol. Prostě čistá nádhera. Při prvním usednutí si jezdec výrazně uvědomí usazení za širšími řidítky a pocitově vnímá obrovské zadní kolo. Všechny jízdní vlastnosti se točí alespoň podle mého názoru právě kolem tohoto aspektu. Těžko se to popisuje, ale je to právě ta vlastnost, která mě na tomto motocyklu opravdu baví. To znamená, že nerovnosti na silnici jsou dost znát a v zatáčkách si stále uvědomujete mohutný zadní balón. V přímém směru drží stopu a necukne.
Zde se nabízí srovnání s konkurencí v podobě modelu Suzuki Intruder. Oproti tomuto modelu je jezdec usazen ještě o trochu níže a pocity z velké zádě jsou díky tomu myslím ještě o chlup intenzivnější. Naopak Intruder je ještě o něco delší, ale to může být také jen o příslovečný blatník. Motor je to potom díky celkové koncepci pocitově divočejší ve prospěch H-D, ale Intruder naopak bourá vše objemem a maximálními hodnotami kapalinou chlazeného agregátu. Rovněž použité odpružení je rozdílné. H-D dohání objektivně technicky sofistikovanější podvozek modelu Intruder příznivější hmotností a to i v přímém s rovnání s modelem CVO, který má objemově srovnatelný, ale samozřejmě také jiný motor. Ve výsledku tedy záleží především na vašem vkusu a koneckonců i financích.
Co mě příjemně překvapilo byla jízda na nezpevněném povrchu a v dešti. I přes velké zadní kolo se motocykl choval čitelně a neměl tendenci plavat v hlubokých kolejích plných vody a rovněž přejezd travnatých pasáží do garáže nebyl zas takový problém, jak bych čekal. Odezva a čitelnost podvozku je vůči jezdci jasná, ale i tak si myslím, že není motocykl určen pro začínající jezdce. Chce to cit a pokoru vůči hmotnosti motocyklu v zatáčkách a naopak razanci a pevnou ruku při průjezdech různých nerovností na méně kvalitní vozovce. Jako ideál se tak jeví samozřejmě rovnější úseky a jízda na kvalitních vozovkách.
Pokud se podíváme do vlastní stáje nabízí se určité srovnání i s modelem V-Rod Muscle, který hraje na podobnou notu. Motorově je to samozřejmě úplně o něčem jiném, ale pocity ze samotné jízdy jsou v některých aspektech podobné. Breakout je podle mého názoru díky použitému motoru v této koncepci živelnější a budí respekt. Navíc má větší přední kolo v mohutné vidlici, což umocňuje celkově „maximalistický“ pocit z jízdy. Je to více nahoru a dolu a od nižších otáček má znatelnější nástup. Muscle je naopak v tomto kontextu více sportovněji zaměřený k čemuž mu napomáhá komfortnější a lépe naladěný podvozek a náležitě dimenzované brzdy Brembo.
Právě brzdy jsou asi ta hlavní součást, kterou může Breakout svému sportovněji zaměřenému soukmenovci závidět. ABS sice funguje na motocyklu jak má a spíná až v opravdovém extrému případně při divočejším hopsnutí při brždění na nerovnostech, ale druhý a větší přední kotouč by mu podle mého názoru opravdu slušel. Při extrémnějším brždění musíte často dopomáhat intenzivně zadní brzdou, což je potom sice v normě, ale je znát, že zadní dvoupístek se má co ohánět. Vzhledem k tomu , že motocykl k prudkým rozjezdům a následnému brždění přímo vybízí, lépe dimenzované brzdy by si jistě zasloužil a slušely by mu. Mé tvrzení jsem si letmo potvrdil i při zběžné kontrole brzdových destiček na testovaném modelu, kde při najetí 1660 km od výroby jich už do značné míry ubylo.
Co se týče usazení, neměl jsem při svých 182 cm sebemenší problém a myslím, že by motocykl pobral jezdce do 190 cm naprosto bez potíží. Na delší vzdálenosti je pohodlí motocyklu přímo úměrné jeho zaměření. Pohodlné sedlo neunaví, ale pokud budete opravdu pospíchat, počítejte s častějším odpočinkem, o dešti ani nemluvě. Klasické stupačky vás nezarmoutí, nicméně počítejte s častou výměnou hlásičů náklonu. Z hlediska rychlosti se jako pocitově snesitelný strop zdá rychlost do 160 km/h, což je i tak s rezervou nad limit zákona. Pochvalu zaslouží tradičně bezchybná šestistupňová převodovka a celkově zvedající se tendence kvalitně odvedené řemeslné práce. Průměrná spotřeba v testu se ustálila na 6,2 l/100 km.
Zaměřením nekompromisní svalovec, který zcela jistě v podání řady Softail chyběl. Pokud toužíte po živelné a přímočaré klasice v divokém stylu a jste individualista, potom jste dorazili na správné místo. Pocitově i vzhledově s tímto motocyklem zcela jistě vystoupíte z řady a budete nadšeni. Na druhou stranu na delší vyjížďku s drahou polovičkou bych v této kategorii přemýšlel spíše nad modelem Heritage. Základní cena modelu FXSB Breakout začíná na 16 990 EUR bez DPH.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

Klady a zápory

+ výjimečná sériová tovární úprava a osekaný styl
+ nepřehlédnutelné obutí
+ celkový design a lak


- brzdy by mohly být kousavější a lépe dimenzovány
- minimalistické pojetí s důrazem na vzhled pocítíte v dešti až za krkem
- kam zmizel pro H-D tak typický kachní klakson?


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 10x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist