Harley Davidson Dyna Fat Bob: tlusťoch, silák, pohodář

Když si nalistujeme kádrovou složku na jméno Tučný Robert, zjistíme k třídnímu původu tlouštíka mimo jiné to, že řada Dyna má v produkci H-D tak trochu zvláštní postavení – názorně totiž ukazuje, že harleje nejsou jen chromem se třpytící a na samou hranici vkusu křiklavě nazdobená monstra dychtící po pozornosti za každou cenu. Dyna naopak syrově a skoro až puristicky zhmotňuje styl strohých customů, které svou hrubost neskrývají pod žádná cingrlátka. Chromu pomálu, vpředu decentní blatníček a nenápadné světlo, vzadu dvojice tlumičů, vprostřed pak nepřehlédnutelná strojovna V-Twinu, to jsou poznávací znaky všech příslušníků Dyna family. Už loni testovaný perletově rudý uličník Dyna Street Bob bezvadným způsobem ukázal, do jaké chytlavé podoby lze spojit neskrývanou surovost jízdního projevu s decentní elegancí vnějšího obalu. To Fat Bob v matně krémovém příplatkovém provedení (základem je lesklá černá, k dispozici pak tři další prémiové verze) je už od pohledu větší řimbaba, což je patrné hlavně v přední části. Nenápadný blatník, který však v dešti funguje o něco líp, než byste čekali (protože většinu marastu zachytí přední válec motoru) a dvojice předních světel, která navzdory minimalistickému provedení Boba nevylučuje z nočního provozu, nechávají vyniknout opulentnímu balonu – pardon, přední širokánské 16palcové pneumatice, která vzhledem ke zbytku komponentů kolem přední vidlice vypadá, jako by tam omylem nasadili zadní gumu. Ale ne, takhle je to správně, na Tlustýho Boba fakt patří 130/90 šestnáctka dopředu; ostatně ani zadní šestnáctipalcová 180/70 není žádná galuska z fichtla. K těžkotonážnímu stylu obutí přispívají také ráfky kol, které pod brzdnými kotouči a řemenicí ukazují svou litou výplň. Bob si zkrátka lebedí v pěkných masivních bačkorách – žádného páprdu ale nečekejte! Kromě rozměrů pneumatik a zdvojeného světla se tlusťoch Bob od uličníka Boba liší taky zadním blatníkem, který je díky futuristickému zadnímu světlu kapku delší. Černý plastový kryt světla působí sice kýženě stroze, ale taky trochu lacině. Naštěstí se dojem zlepší po rozsvícení dvojice kulatých diodových světel, která jako by navazovala na souputnickou dvojici vpředu. Každopádně je pravděpodobné, že někomu může zadek Tlustýho Boba připadat příliš modernistický vzhledem ke zbytku motorky (náhodný kolega na benzínce glosoval, že zezadu vypadá světlo, blinkry a držák značky dohromady jako robotí ksicht). Dalším specifikem Tlusťocha jsou potom dragsterová řídítka. Tady se pochopitelně žádná moderna neděje, ovladače jsou klasicky harlejovské, včetně (ne)tradičních samovypínacích tlačítek blinkrů na každém heftu zvlášť, na což si ovšem průměrně gramotný jezdec zvykne asi tak při třetím odbočení… Široká, nízko položená a téměř rovná trubka řídítek ovšem ve spojení s nízkými předkopnutými stupačkami a nízkým sedlem (690 mm) vytvářejí posez a ovladatelnost typického bobberu, kdy na nízké dlouhé motorce sedíte jakoby vzadu a vysoko. S devatenáctilitrovou nádrží mezi koleny přitom máte všechno pěkně pod kontrolou a o všem dobrý přehled (nádrž mimochodem umožní v kombinaci s Tlusťochovým apetitem-necelých 6L/100 km-dojezd něco málo přes 300 km). Zdánlivě strohá spínačka s ciferníkem tachometru je vyspělejší, než se jeví a kromě několika nezbytných kontrolek obsahuje taky malý displej, kde si tlačítkem na řídítku můžete přepínat zobrazení počítadel kilometrů nebo hodnoty otáček a zařazené rychlosti, která občas celkem vhodně připomene, že i přes Bobovu masochistickou zálibu nechat se podtáčet skoro až do bezvědomí by bylo přece jen fajn si podřadit... Imobilizér jako plastová placka v kapse taky není žádná novinka, takže klíčkem jen odemknete spínačku, kterou otočíte do polohy pro start, a po přiblížení imobilizéru se motorka automaticky odblokuje. Už jsme nakousli, že na tučnější postavě Fat Boba se podepsal taky větší motor. Robert asi loni nezlobil, a tak dostal větší verzi neodmyslitelného véčkového dvouválce, konkrétně vzduchem chlazený Twin Cam 103 (míněno čtverečných palců, tj. 1690 ccm). Oproti šestadevadesátce, která buší třeba právě v krapet hubenějším Street Bobovi, se 105 ccm získaných větším vrtáním válců (98,4 vs. 95,3 mm) projevilo jak trochu vyšším výkonem 83 koní (5500 ot./min.), tak i určitým nárůstem točáku na 132 Nm (3250 ot.min.). Rovnou předesílám, že kdovíjaký rozdíl pozorovat nelze. Jakkoliv ale byla už Streetova 96ka hrubá, neučesaná a dunivá, je v tomhle ohledu Tlusťochova 103ka snad ještě krapet hrubší, pocuchanější a hrozivější, takže jenom sledovat start a volnoběh je okouzlující zážitek. Díky vstřikování chytne směs ve velkých válcích prakticky okamžitě, přesto pár prvních nevrlých převalení klikovky rozvlní Tlusťochovy faldy tak, že máte obavu, aby Bob nevyjel bez vás. Neurvalé probuzení motoru se však vzápětí urovná do pravidelně líného kovářského rytmu volnoběžných detonací a ševelení ve velkých hustě žebrovaných válců jsou přehlušeny staccatovým prděním hlučné dvojice výfuků, jejichž hlavně si svoje samopalnické označení Tommy Gun náležitě zasluhují. Projev motoru má zkrátka už na volnoběh velké charisma, a stačí jen trochu otočit plynovou rukojetí, aby zvýšená kadence výfuku prozradila, že Bob musel spořádat celý kotlík fazolí…Dá rozum, že Fat Bob není žádný střízlík, a z jeho základních parametrů, konkrétně 306 kg suché hmotnosti a 1620 mm rozvoru, bychom mohli hádat, že se manipulace s ním bude podobat spíš zápasu sumo, ale to ani náhodou – ovladatelnost na místě a v nízkých rychlostech je vážně o dost snazší, než se zdá, a to právě díky nízkému těžišti a širokým řídítkům, která působí jako páka a která i při nejnižších rychlostech dovolí zatáčet široké přední kolo naprosto přesně a při uvedené váze až nečekaně lehce. Jasně, že dlouhé proplétání kolonami zrovna není pro Boba to pravé ořechové, ale posilovně se kvůli němu upisovat nemusíte. Ovladatelnost Tlusťocha je sice díky kapku větší hmotnosti a širšímu menšímu kolu trochu těžší, než u zmíněného hubenějšího bráchy Streeta, pořád ale lze prohlásit, že standardně uzrostlý a osvalený chlápek se při pojíždění nijak přehnaně nespotí a vlastně si ani vůbec nevzpomene, že má pod sebou přes tři metráky železa. A koneckonců, s rostoucí rychlostí jako by se i kila ztrácela.
Rychlost, to ovšem není to hlavní, čím Fat Bob ohromí. Dvouválcová sedmnáctistovka sice papírově udává maximálku 195 km/h, vzhledem k roztaženému posezu a absenci jakéhokoliv krytí jezdce je však únosných maximálně asi 160 km/h, přičemž od zhruba 140 km/h motor stějně vibruje tak, že to na žádné trvalejší turistění tímhle tempem není. Twin Camy mají naštěstí tu velkorysou vlastnost, že vibrace jsou přímo úměrné otáčkám, a tedy čím míň točíte, tím je motor klidnější. Při pohledu na otáčkoměr tak zjistíte, že Tlouštík plynule a bez cukání řemene táhne už od nějakých 1500 otáček, kdy vám nechá působivě zakusit ohromující zátah, který pak zcela plynule bez propadu narůstá až někam ke 3500 otáčkám. Platí rovněž, že se zvyšujícími se otáčkami se zkracuje Bobova reakční doba na přidání plynu, která logicky nedosahuje zrovna kosmických hodnot – tomuhle cvalíkovi je je prostě potřeba dopřát kapku času, než se trochu probudí k životu a než ze sebe hrubě dostane své maximum. Opačně to platí rovněž, takže ve vyšších otáčkách lze celkem solidně využít brzdnou sílu motoru, zaklapnutí plynu v nízkých točkách naopak nezpůsobí žádné bloknutí zadního kola, jen pár neurvalých ran do výfuku a hromobití v motoru. Tady už bychom jen opakovali dojmy z loňského testu Street Boba; každopádně se mi Tlusťochova 103ka oproti Streetově 96ce zdála jako ještě o chloupek syrovější, tedy ve spodku tupější, ale nahoře živější; ale možná mi jen Tlouštíkovo objetí pomátlo mysl… To Bob však díky šestikvaltové převodovce nemá rozhodně ani o kolečko víc – každý kvalt je tak akorát o něco delší než předchozí, takže čím vyšší rychlost, tím víc času dostane dvouválec na to, aby své setrvačníky roztočil. Hrubý a hlavně kolem neutrálu typicky nepřesný chod Tlusťochovy řadičky kontrastuje s naprosto jemnou a měkoučkou páčkou přesné spojky. Krátká jednička a dvojka slouží pro rychlé rozjezdy a snadné pojíždění, trojka a čtyřka se chytnou ve městě i v pomalejších pasážích za ním, pětka je nejužitečnější pro běžnou pohodovou plavbu 80-110 km/h a ačkoliv v se v tomhle rozmezí uplatní i šestka, nejlépe ji využijete v nejvyšších rychlostech někde na dálnici. Uvedený interval kolem stovky však valivému stylu Fat Boba odpovídá nejlépe – je to už celkem slušná rychlost, ale při jeho zdánlivě bezmezné síle máte pořád ještě ten příjemný loudavé pohodlné jízdy. Když zmiňujeme pohodlí, nelze zapomenout na spolujezdce. Zatímco totiž řidič má díky uvolněné rozměrné ergonomii a prostornému měkčímu sedlu s nízkou opěrkou o neunavující jízdní pozici postaráno, na spolujezdce zbyla ta mnohem kratší a tvrdší část sedla, takže na nějakou romantiku ve třech prostě s Tučným Bobem zapomeňte. Pohodlí už na pohled sálá i z robustních komponentů podvozku. Přední 49mm vidlice a zadní duo regulovatelných tlumičů jsou nastaveny možná až moc tvrdě, což vám dojde hlavně v nižších rychlostech na rozbitých či dlážděných ulicích. Při rychlejší jízdě však obě kola sedí jako přibitá, pevný rám drží stopu na milimetr přesně a tlumiče se statečně perou s těžkým strojem i na méně kvalitních silnicích. Sádelníka prostě jen tak něco nerozhodí, což poznáte i v ostrých zatáčkách, do nichž se Tlustej Bob v širokém obutí skládá sice kapku s rozvahou a s malým přesvědčováním ze strany řidiče, ale zcela plynule a čitelně. O limitech náklonu vás proto nepřesvědčí perfektně přilnavé gumy Dunlop D427s retro-dezénem, ale teprve broušení nízkých stupaček, respektive vaší obuvi na nich. Za podvozek získávají harleje tradičně spoustu kladných ohlasů, u brzd to bývá horší, ale zrovna Tlusťoch může být v klídku – dvojice předních kotoučů se čtyřpístky i zadní dvoupístek odvádějí zcela adekvátní práci. Nejsou nečitelně kousavé, mají spíš pozvolnější a plynulejší nástup, ale když brzdové páky přestanete zženštile lechtat a trochu víc za ně vezmete, zafungují přesně tak, jak byste čekali. Za zženštilou vyměklost, která k hrubému chlapáctví Fat Boba nepasuje, možná můžete pokládat přítomnost ABS ve standardu. Reakce systému naštěstí není nijak horlivě přehnaná a je jasné, že se třímetrákovým pořízkem vám ABS občas může zachránit krk nebo aspoň trenky.
Fat Bob z řady Dyna zkrátka dělá své rodince čest. Do vínku dostal její typickou strohou, ale nepřeplácanou eleganci, které nabídne ještě o pár kilo větší porci. Je přístupný customizaci a úpravám (kdo nemá v garáži H-D, může aspoň zkusit zábavný custom-editor na webu) a v jeho útrobách buší charismatický motor se správnou dávkou nespoutané a svěží syrovosti. Fat Bob je, asi jako všechny ostatní harleje, prostě takový svérázný a upřímný samorost, kterého si buď pro jeho opravdovost oblíbíte, nebo jím s nedůvěrou opovrhnete. V obou případech pak bude hodnocení téhle motorky podloženo nejen objektivními parametry a danými fakty, ale taky citovou zaujatostí posuzovatele. Tuhle motorku si totiž podle ceny, spotřeby nebo maximálky rozhodně nevyberete – ta vás musí přesvědčit jen svým osobním kouzlem. Právě tím ale Dyna Fat Bob vlastně dokazuje, že i jeho zásluhou ještě současná jednostopá produkce neklesla tak hluboko, aby šlo jen o to být nejprodávanější nebo nejuniverzálnější, nejlevnější nebo snad nejobyčejnější z obyčejných…