Jeden den s Ducati 1199 Panigale
Text: Petr Poduška | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 2.4.2013 | Zobrazeno: 28 478x
Že se loňská novinka z Boloně právem řadí mezi současnou superbikovou elitu, o tom není pochyb. Přesvědčila nás v létě na mosteckém dromu, kde se svým německým sparring partnerem sehrála vyrovnanou partii. Hodí se ale tak sportovně zaměřená motorka i pro každodenní život, nebo si vedle ní musíte do garáže postavit ještě skútra na ježdění pro koblihy?
Kapitoly článku
Přečtěte si srovnávací test Ducati 1199 Panigale S a BMW S1000RR
Ráno v garáži není o nic namáhavější, než s jakýmkoli jiným moderním superbikem. Spíš naopak – motorka váží s prázdnou nádrží pouhých 164 kilo, její úzké tělo si snadno najde místo skoro kdekoli, a relativně velký rejd vás nenechá couvat ven na pětkrát. Když na to přijde, není dokonce problém ani zaparkovat v italské kavárně přímo u stolku.
Bezklíčkové startování funguje spolehlivě, a hned po působivém zahajovacím ceremoniálu motorka tahá první skutečný trumf v podobě parádního zvuku. Tedy mě se líbil přinejmenším stejně jako klukům na volných jízdách v Mostě, ale v okolí bydliště to asi tak nevyznělo. Sousedi už si za těch pár let zvykli na ledacos, ale Panigale v jejich laických uších vzbudila zatím nejsilnější reakce. Naštěstí pracovní doba v redakci nezačíná v šest ráno, a odjezd od baráku probíhal v dobu, kdy už děti stejně mají být na cestě do školy. Mimochodem, právě v okolí vzdělávacích ústavů je výraznější akustika výhodou, protože Panigale blížící se k přechodu zaregistruje i duchem nepřítomný školák s očima zapíchnutýma do displeje smartphonu. Z pozice jezdce je dunivý rachot dvouválce navíc mnohem příjemnější, než uječený čtyřválec.
Během okruhového testu kolegové pečlivě zkoumali systém přepínání jízdních režimů, ale ke slovu se nikdy pořádně nedostal režim WET. Jeho chvíle slávy však nastává při každé jízdě městem, kde se točivý podčtvercový motor se zapnutým plným výkonem 195 koní hodně obtížně kočíruje. Motor prostě funguje stylem všechno nebo nic - pod tři tisíce otáček je ukuckaný a nad touto hranicí otáček zase letí za plynem až příliš ochotně. Jízda v nízkých rychlostech je mnohem plynulejší při zapnutém WET módu, kdy elektronika nejenom sníží výkon na „pohodových“ 120 koní, ale zmírní také reakci motoru na plyn a změkčí odpružení (pokud si pod položku WET nenaprogramujete vlastní nastavení podvozku). Při redukování rychlosti v kolonách si díky nemusíte pomáhat spojkovou páčkou (i když ta se ovládá velmi lehce) a každý přejezd kanálu vás hned nevyhodí ze sedla. Možnost nezávislého nastavení palivové mapy a elektronického podvozku oceníte hlavně mimo město, kde můžete na zadní kolo pustit plný výkon, ale současně ponechat odpružení v měkčím režimu, když zrovna není silnice úplně vyžehlená.
Informace o redaktorovi
Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)