Souboj puberťáků: KTM 390 Duke vs BMW G 310 R

Okolo třístovkový kubatury se toho vyrojilo hodně. V podstatě je jedno, jestli má motorka objem 310 (317 ccm) nebo 390 (373 ccm). Větší číslo je vždycky fajn, zvlášť v takhle malém objemu, ale na silnici využijete i jiný věci. Nicméně, jako první vyzvedávam slabší BMW G 310 R. Jezdil jsem 310 před rokem a následně i KTM 390 Duke na prvním představení v Itálii, takže vím do čeho jdu. I tak mě ale dnes překvapí od Němců zdrženlivější přístup.

BMW G 310 R si hraje, stejně jako KTM, na geny ze silnějších bratrů, ale moc na tyhle řeči nedejte. Barevné podání bavorácké divize M sport je nicméně šik a v týhle třídě získává hodnotnější plusový body. Design lehce kopíruje našlapanou S 1000 R, ale nic víc. Už samotný posed je hodně pohodlný a teď rozhodně nesrovnávám s litrovým nářadím. Později se totiž ukáže, právě oproti Dukovi 390, že je BMW o dost pohodlnější a velkorysejší. Řídítka jsou tam, kde byste je hledali, sedlo je nízko a nohy jen lehce pokrčené.

Po Praze jsem potkal dvě 310 a kupodivu je neřídili žádní mladíci. Jednoho jsem tipoval na slušnejch 50 let. V tomhle věku už víš co chceš, a rozhodně slyšíš na slova, jako je pohodlí. K tomu BMW, jak už je dobrým zvykem, dodalo přehlednou přístrojovku. Ta nabídne všechny důležité údaje, jako jsou teplota motoru, čas, dvě denní počítadla kilometrů, stav paliva i samotný dojezd, zařazený převodový stupeň i kontrolku přeřazení. Na přímém slunci občas nevidíte údaje úplně perfektně, ale špatný to není. Líbí se mi tu taky větší ovladače na řídítkách, který mají jistý stisk a působí fortelně. Podrobnější popis pak najdete v loňském testu.

Příjemná poloha s rovnýma zádama je fajn po městě i okolí, jenže já pádím na focení a čeká mě 20 km po dálnici. Tady bych radši bral sportovnější polohu, kterou má právě KTM. Takže musím víc dolů zalehnout, ale ruce mi visí zaháknutý v řídítkách, který jsou vysoko, což není dobrý pro pohodlí, ani manipulaci. Ten kousek to ale přežiju a konečně vidím KTM 390 Duke.

Rakušáci nás při prvním seznámení v Itálii pěkně namlsali, připravili super silnice a testování na střeše továrny Fiat. Jenže stačí přehupsnout z BMW na KTM a znovu vám docvakne, jak u malýho Duka přemýšleli. Je orientovaný víc na ruce, sedlo je rovnější, tedy snadnější pro pohyb jezdce v zatáčkách a nohy jsou ještě malinko výš než u BMW. Není to ale nepohodlné, jen vnímáte ten obrovský rozdíl oproti BMW. G 310 R vás obejme sedlem a v zadní části se dokonce lehce opře vaše hýždě i stehno o polstrování sedla spolujezdce. To KTM nechává prostor. Duke má oddělená sedla a spolujezdcovo rovné prkno zde taky cítíte, ale vaše sedlo není vytvarované do strany jako na BMW a není nakloněno vpřed. 390 tak umožňuje řidiči poposedávat a to i přesto, že řídítka vás natahují víc dopředu a udávají přísněji vaši polohu.

V přehlednosti palubního přístroje to je u Duka horší, ale jen proto, že má víc barev a informací. Musíte se naučit vracet z menu zpět domů, nastavit si na přístrojovce co chcete zobrazit apod. Dávám tomu ale tři dny a jste doma. Listování je však hračka a tam, kde musíte mačkat čudlík na palubce BMW, který ještě nemá moc jistou odezvu na první namáčknutí, tam na KTM brouzdáte v meníčku z pohodlí levé rukojeti.

U KTM je stisk a reakce ovladačů jistější. Občas jsem se ale setkal s názorem, že ovladače by mohly být kvalitnější. Těžko tohle soudit, můžu si rejpnout, že by stisk mohl být ještě lepší a materiál exkluzivnější, ale je tu prostě požadavek někde uspořit, a tak to berte. Na druhou stranu jsou ovladače podsvícené. Tohle nemají motorky ani v litrový třídě.

Celkově co do vzhledu, kvality lakování, svárů a hodnoty se mi líbí víc KTM. BMW nedělá nic špatně. Působí levnějším dojmem, ale ona vlastně z nabídky modelů BMW Motorrad nejlevnější je, takže o co jde? KTM je důmyslnější, nespokojilo se s levným předním světlometem, mladým klukům vyšlo vstříc tabletem místo budíku, protože do toho stejně čučí pořád a vymazlilo lakování. BMW G 310 je na druhou stranu umírněnější, má příjemnější a silnější pogumování gripů na řídítkách, vaše ruce jsou v nekonfliktní poloze a sedlo je měkčí. I přesto, že nemá stavitelné páčky brzdy a spojky jako KTM, tak si nestěžujete a pro každou dlaň je tu místa dostatek. Ve finále pak právě ty detaily, které oceňuji na KTM a chybí mi zde u BMW, zas druhý řidič nemusí sdílet. Když se na motorky podívá okem někdo jiný, upřednostní BMW za její nekomplikovanost.

BMW pak takto vyklidněně působí i na silnici. Zařadíte jedničku, pustíte spojku a jedete. Po chvíli se dívám pod sebe, jestli jsem na něco nezapomněl, že je všechno tak v pořádku, až mě to překvapuje. Zaměření G 310 pak chápu jako ideální prostředek pro autoškoly (motoškoly), kde chcete, aby se začínající řidiči v klidu posadili a nic je nerušilo. To ale neznamená, že vás KTM něčím štve. Jen je pouze víc zaměřená na sport a vtáhnutí do aktivní jízdy proběhne okamžitě. Otázka pak je, jestli právě tohle chcete. Tam, kde BMW v klídku proplouvá městem a vy jen cvakáte v převodovce, tam na KTM neustále dráždíte plyn a vychutnáváte si ten rychlejší a agresivnější nástup výkonu.

Právě výkon a srovnání s BMW mi nejvíc leželo v hlavě. Při první ochutnávce Duka 390 v Itálii se v naší diskuzi strhla mela, že to tak dobrý určitě není a že jsem zaplacenej. No, dostal jsem na památku oranžovou tužku, takže je to celý cinknutý. Nicméně, přímé srovnání s bavorákem jednoznačně zní lépe opět pro Duka. Podmíněnost vyšším výkonem (25 vs 32 kW) si ale můžete odpustit. Ano, je tu znát a budete za něj rádi. Jenže celkový projev, kdy zkrátka z motoru KTM cítíte dravost a ochotu jít za plynem, je daleko působivější než čísla. Reakce elektronického plynu je rychlá a dravost zůstává po celém spektru otáček. Ve vrchu sice přijdou vibrace, stejně jako u BMW, ale to už musíte drtit plyn na dálnici půl hodiny v kuse, abyste si stěžovali. Může za to i tvrdší pogumování rukojetí, které netlumí tak dobře jako na BMW.

G 310 R se nikam nehrne, samo o sobě zvládá vše dobře a pokud bych nejel nikdy na KTM, tak bych uznal, stejně jako u samotného testu, že je vše v pořádku. Odezva plynu je klidná a lehce gumově zatahující motor může být pro druhou polovinu jezdců plusem. V místě, kde to neznám, tyhle motory oceňuji. Nezáludný projev a stále stejná lehce opožděná reakce je lepší, když sledujete dopravní značky a jedete v nepřehledném provozu po cestách, kde to neznáte. Pak ale přijde na řadu předjetí pomalejšího účastníka silničního provozu a už to tak jasné není. Z předního kola mám stále pocit opožděné reakce a ne tak dobrý pocit jako u KTM. Nejde o to, že zaměření na přední kolo je u Duka jasný argument, že se cítíte víc spojeni s předkem. Jde o to, že BMW jakoby se na chvíli zamyslelo a pak teprve provedlo manévr. Na to nemusíte mít ani zkušenost s Dukem, aby vám to docvaklo.

Rychlejší reakce je zkrátka dominantou Duka a to jak při povelu na změnu směru, tak v otázce motoru. Už když nastartujete a jen obcházíte motorky na stojánku. Chraplavější zvuk výfuku nebo okamžitá reakce ručičky (digitální) otáčkoměru na přidání plynu si u Duka říká o akčnější přístup. Rakušáci postavili malýho pacholka a dali si záležet, aby byl ve všech ohledech charakterní. Ta snaha, aby se podobal velkému bráchovi, je hodně znát. To se o BMW nedá říct. Když na 390 střídáte zatáčky, je perfektní. Cit jakej máte z předku, nemůže bejt lepší. Vysedávání do zatáček a samotný přechod z brzdění do náklonu je sportovnější než může nabídnout BMW.

Po chvíli se tak zdá, že G 310 R nemá v otázce sportovnosti co nabídnout, jenže to bychom nesměli vyzkoušet ještě zatáčky o větším poloměru. V táhlých vinglech nehraje změna směru takovou roli. Pokud už se tedy s bavorákem dostanete do tempa, překvapí vás jeho klid. Vedení předního kola, potom co jste ho přemluvili, aby změnilo směr, drží zvolenou stopu a měkčí naladění podvozku není kupodivu proti. Jakoby si rázem Géčko vzpomnělo, že má stejný samolepky jako S 1000 R a drží se asfaltu jak přibitý. Přisuzovat to hmotnosti, kterou výrobce uvádí 159 kg s plně natankovanou nádrží, to úplně nelze. Duke a jeho 149 kg s prázdnou nádrží je v tomto směru vyrovnaným soupeřem. BMW je však s rozvorem 1374 mm přibližně o dva centimetry delší, proto ta lepší stabilita a klid.

Lehce houpavý styl a občasně zavlnění tu vůbec nevadí. Paradoxně to teď dělá motorku vstřícnější k jezdci. Poddajnost, s jakou na vás vyrukuje BMW v náklonu v rychlostech okolo 90 km/h, je fantastická. KTM je jasně lepší v menších a středních poloměrech a to zejména, když chcete tlačit do stupaček a požadujete okamžitou změnu směru. Pokud však visíte v závěsu za BMW v táhlé zatáčce, vidíte, že tam kde se vám chvějou řídítka nebo pociťujete drncání z podvozku vlivem lehce tvrdšího tlumení, tam G 310 R pohupuje boky, a přesto neztrácí grip.

Po praktické stránce vychází díky pohodlnější jízdní poloze BMW líp. Sedlo je velkorysejší, spolujezdec se taky lépe rozvalí. Rovná pozice za řídítky je ale na obtíž, když chcete často jezdit po dálnici. Teda ne, že by KTM byla zrovna výhra, ale zalehnutí tu jde lépe. Nejenom díky nižším řídítkům, ale helmu schováte líp za velký přístrojový panel. Na KTM máte víc zalomený nohy a po hodinovém courání po městě, si je docela rád protáhnu. Zrcátka, respektive obraz v nich, se třese na obou strojích, ale víc jsem viděl v těch na KTM. Pro pomalé popojíždění je celkově BMW lepší, ale KTM, díky svému bleskurychlému ovládání a snadné manipulaci, mu značně sekunduje.

BMW zaujme v městském prostředí svým nižším sedlem a pohodlím. Sedlo 785 mm nad zemí je vzdálenost přijatelná pro všechny typy řidičů. Navíc lze nový motocykl pořídit i se sedlem 770 nebo 800 mm. Duke a jeho 835 mm je ve vodách supersportovních motorek a jezdci menšího vzrůstu můžou mít problém. Pro KTM pak po praktické stránce zas hovoří o více jak dva litry větší palivová nádrž. I spotřeba je však nepatrně větší, kdy jsme naměřili 4,8 litru vůči 4 litrům na BMW. To lze přisoudit i častějšímu pohrávání si s plynem. Na KTM se těžko držíte přizemi.

Rozdíly jsou někdy nepatrné, jindy velké. U KTM se dalo čekat, že bude dominovat v agresivnějším stylu jízdy. Její slogan Ready to Race naplňuje bezezbytku a příbuznost k silnějším modelům ze své stáje je mi sympatická. BMW se naopak vytasilo klidnou odezvou a neutralitou. Snaha vás ukotvit příjemně v sedle a udržet vás tam na dlouhé hodiny je moc fajn. Nicméně zkušený řidič hledající sportovní styl by vsadil na oranžovou. Pro úplného začátečníka a klidnějšího jezdce bych vybral BMW. To však neznamená, že nemůžete na 310 drtit plyn a naopak na Dukovi popojíždět procpaným městem. Obě se snaží, abyste na nich vydrželi desítky kilometrů, ať už v pomalých nebo vysokých rychlostech a každá na to jde trochu jinak.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jan Altner - (Odebírat články autora)

Který model byste si vybrali vy?

1. BMW G 310 R
   Hlasováno: 47x
2. KTM 390 Duke
   Hlasováno: 181x

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE