yamaha_mt09




První jízda BMW R nineT Racer: Parádo trp

BMW Motorrad Test Camp dává šanci sednout do sedel fungl nových modelů, které se ještě ani nedostaly na prodejny a v některých případech ani k novinářům. My jsme v rámci kempu ochutnali nové R 1200 GS Rally a R nineT Racer, a nutno dodat, že to byla panečku jízda. Ano, jde o mašiny, které jsou rozdílné jako den a noc a společné mají asi jenom logo na nádrži. Pojďme se v tomto článku podívat na zoubek BMW R nineT Racer.

Kapitoly článku

BMW R nineT Racer je jedním z posledních přírůstků pětičlenné kategorie Heritage a fikaně útočí na srdce motorkářů, kteří podlehli moderní klasice a vzhled mašiny je pro ně jednou z největších priorit. Co na tom, že pozice na motorce není zrovna dvakrát pohodlná a celodenní výlet na jeden zátah může vydržet snad jen masochista. Ať je to jak chce, tenhle bavorák má rozhodně co nabídnout a podle ohlasů na kempu má zaděláno na hodně slušné prodeje. Po první ochutnávce jsem si ale jist, že motorkáře rozdělí na dva tábory. Jedni ho budou milovat a ti druzí nenávidět.

Nemá cenu si nic nalhávat, Racer je naprosto nepraktickým strojem, který nebude nikoho ve svém sedle hýčkat a rozmazlovat, takže o sebemenším pohodlí za hefty nemůže být řeč. Jde o stylový kousek, který člověka totálně pohltí a to co ubere na komfortu, to přidá na emocích, které za jeho řidítky žajite. Znáte rčení „parádo trp“? Tak to na R Nine T Racer skvěle sedí. Díky svým vlastnostem si ho nejspíš do garáže pořídí někdo, kdo má ještě jednu mašinu, na které dokáže pohodlně urazit pár stovek kilometrů a když z ní sleze, bude svěží a plný elánu, což je pochopitelně opakem Racera. Tou motorkou klidně může být právě Rally „géeso“, kterému se podíváme na kobylku hned po tomto kafáči. Dost možná si ho ale pořídí někdo, kdo by si jinak silniční motorku nekoupil a bude jezdit jenom kolem komína. Projížďku si zpestří třeba degustací kávy v oblíbených kavárnách, které by ale od sebe neměly být vzdáleny víc než sto kilometrů. Proč také ne, vždyť jízda na mašinách je o radosti a potěšení a právě tohle vnímání máme každý jinak. A hlavně, nejdůležitější je vlastní pocit a narážky remcálků nám můžou být…však víte kde.

Přicházím na parkoviště a hledám svojí "silničářskou" skupinu. Už z dálky vidím řadu vyloženě cestovních bavoráků, mezi kterými pochopitelně nechybí S 1000 XR, R 1200 GS nebo R 1200 RT. Vedle nich postává můj vyvolený Racer a už jenom ten pohled stojí za pousmání. Když se zdravím s kolegy a průvodcem Michaelem, není šance si nevšimnout jejich pošklebků. Michael se mě ptá, jestli to s Racerem myslím vážně a vím o tom, že dopolední runda bude zhruba dvě stovky kilometrů dlouhá a povalíme po horských silnicích, kde se chviličku nejede rovně. Odpovídám že jo a že jsem připraven se s tím porvat. Pak už slyším něco v tom smyslu, že je to moje volba a ať po první stovce nebrečím.

Palec brnkne o startér a Racer mě vehementně vítá parádním chrochtáním starého dobrého vzducháče, který se po přidání plynu vesele rozhoupá ze strany na stranu. Tohle opravdu můžu a na první kilometry se těším čím dál víc. První okamžiky jsou zvláštní a po předchozím dni ve stupačkách „géesa“ je vše vzhůru nohama. V řádném předklonu s váhou na rukách chvíli hledám stupačky, které jsou umístěné dost vzadu. Ajaj, už vím, co mi chtěl Michael naznačit, protože poloha je nemilosrdně „racingová“ a s cestovní pohodlnou pozicí nemá pochopitelně ani špetku společného.

Podvozek je tvrdý, stejně jako rovné sedlo. Musím přiznat, že se s pozicí chvíli rovnám a během průjezdu města je mi jasný, jak bude den probíhat. Už v této chvíli mi ale cukají koutky a užívám si parádního zvuku a občasného prásknutí do výfuku. Navzdory tomu je motor příjemně kultivovaný a ukazuje se jako neucukaný flegmatik, kterého jen tak nic nerozhodí. Výkon nastupuje docela lineárně a je milé, že funguje od nízkých otáček. Ve městě Mojácar se přesně tohle hodí, protože místní policía je zde nesmlouvavá a například překročení rychlosti nebo přejetí plné čáry si cení na pár stovek eur. Ano, motorka se neobejde bez vibrací, ovšem mě přidají v mezích a tak nějak k této motorce patřící.

Za městem se dá konečně trošku tahat a zjistit, jestli název Racer není pouze stylovou záležitostí. Ve chvíli kdy se do hor přibližujeme po poněkud horší silnici, je cítit, že tvrdší podvozek není tím pravým ořechovým a dává toho dost sežrat. Trošku se zasním a říkám si, proč Racer nedostal zlatou vidlici a radiální třmeny jako R nineT? To by mu totiž hodně slušelo a posunulo ho o kus dál. Kromě toho by tato kombinace ve spojení s názvem Racer dávala mnohem větší smysl.

Po chvilce jsme na krásných horských silnicích s nádherným povrchem. Holt je vidět, že je tu stále teplo a na asfaltu se nepodepisují mráz a sníh, jako u nás. Racer si s nimi rozumí o kus lépe a dokazuje, že umí frčet ve vyšším tempu a být v zatáčkách hodně přesný. Jasně, je potřeba pracovat tělem a nesedět jako pecka, jenže to je právě to krásné. Bavorák se lépe cítí v táhlých rychlých zatáčkách, než v ostrých pomalých, což je daní za úzká a zalomená řidítka. I tak se dá mluvit o velice dobrých jízdních vlastnostech. Posílat R nineT z jedné zatáčky do druhé a pořádně ho na výjezdech nakrmit je naprosto návykovou záležitostí. A zakroucené horské silnice Andalusie? To je kapitolou samou o sobě. Holt, tohle se vzájemně výborně doplňuje a je otázkou, jak bude Racer fungovat na o poznání horších silnicích v naší kotlině. Už i proto je dobře, že Racer dostal v sérii tlumič řízení.

Motor dokáže člověka sežrat svým nádherným zvukovým projevem, který je ale ostřejší než jeho samotný charakter. To však není vůbec na škodu a alespoň já si s nepřekoňovaným boxerem výborně vystačím. Fakt není okamžiku, že bych potřeboval nějaké kobylky k dobru. Nejlepší je střední pásmo otáček a pokud je chuť trošku svištět, chce to nechat ručičku otáčkoměru kmitat kolem sedmi tisíc. Výjezdy ze zatáček pod plným knedlem opravdu neomrzí, stejně jako podřazovačka před vingly, kdy je každý meziplyn odměněn lehkým prohoupnutím ze strany na stranu a prásknutím do výfuků. Nevím proč, ale ve společnosti Racera se mi vybavují scénky z kresleného seriálu Joe Bar, u kterého jsem se vždycky skvěle bavil.

Motorka nemá žádné palivové mapy, kontrolu trakce a tak jezdci do řízení sem tam zafušuje pouze ABS, které ale jde deaktivovat. Nastavené turistické tempo přední obyčejná brzda v klidu stíhá a je fajn, že stavitelná páčka je v ovládatelná jedním prstem. To ale neplatí o spojce, na kterou jeden prst nestačí. Nemá cenu tvrdit, že po první padesátce kilometrů nezačínám cítit zápěstí a zrovna tak záda, ale tak nějak mi to nevadí, protože radost z jízdy je daleko větší a všechny mínusy dokáže nadšení gumovat. Gumuje také nefungující plexi, které odvádí proudící vzduch přímo do prsou. Opět se potvrzuje pořekadlo, „parádo trp“. To se ale dalo čekat ještě před jízdou.

Co mi ale vadí a dalo by se nejspíš vyřešit jinak, je umístění budíků. Jsou totiž předsazeny příliš blízko k jezdci a o zorném poli nemají ánung. Když je potřeba něco přečíst, musím hlavu pořádně sklonit. Neodpustím si zdrbnout také jejich uložení na nehezkém plastu, který má na triku jejich vibrace v nízkých otáčkách. Je škoda, že kromě základních údajů, které doplňuje například okamžitá a průměrná spotřeba, neukazují stav nádrže. Je zde kontrolka rezervy a ta když se rozsvítí, začnou se  načítat najeté kilometry od jeho sepnutí. Vzhledem ke spotřebě pod šest litrů by sedmnáctilitrová nádrž měla vystačit zhruba na tři sta kilometrů, což bude nejspíš víc, než vydržíte vy.

Ve Španělsku jsem se svezl pár desítek kilometrů po dálnici a uznávám, že to není místo, které bych vyhledával. Jízda do 130 km/h je celkem v pořádku a při šestce si motor točí cca 4500 ot./min. Na stovku pak stačí o tisíc otáček méně.

Po první ochutnávce se s R nineT Racer docela nerad loučím. I když je to stroj ryze nepraktický a nepohodlný, musím přiznat, že mě pohltil. Prostě emoce a zážitky v jeho sedle přebijí ty horší stránky věci, pokud se tak ale dají nazvat. Je mi ovšem jasný, že právě tohle nebude každému vonět, a právě proto ho bude jeden milovat a druhý nenávidět. Je ale potřeba si uvědomit, že každý od motorky očekává něco jiného a tím pádem je na něm, co mu naservíruje největší potěšení. Podobné je to se vzhledem, a ten se designérum povedl, tedy alespoň z mého pohledu. Když pak jsou litá kola vyměněna za kola s drátěným výpletem, jen těžko se dá tomuto kousku odolat. Bohužel, to se odráží i na základní ceně 385 000 Kč, která rozhodně není nejnižší.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

Klady a zápory

+ motor
+ vzhled
+ minimum elektroniky
+ zvuk a emoce


- horší čitelnost budíků
- cestovní pozice, nic pro dlouhé vzdálenosti
- cena
- obyčejná vidlice


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):
Motokatalog.cz



TOPlist