BMW F800GS Adventure - Cestou, necestou

Malého Advíka dostávám pod ruce na pěkné enduro trati nedaleko Liberce. Přesedám na něj přímo z dakarky KTM 450 Rally Davida Pabišky, který nám umožnil nakouknout pod pokličku nářadíčka drsných dálkových soutěží. Nebudu lhát a dobrovolně přiznávám, že těch pár chvil v jejím sedle byla sakramentsky silná káva a zážitek na celý život.
Ale teď zpátky k německému dobrodruhovi. Ještě než ho proženu po vyježděných cestičkách mezi stromy, okukuji jeho výbavu a zajímají mě hlavně prvky pro použití v terénu. Nic naplat, osmistovkový advík působí fortelným dojmem a chuť poprat se s terénem z něj jen čiší. K tomu bezesporu přispívají terénní pryže, které jsou obuty na kolech s krásným drátěným výpletem, zubaté stupačky, bástry nebo velice praktické padací rámy. Celkově bavorák vypadá jednoduše, účelové a vlastně se dá říct, že na něm není nic zbytečného nebo snad nepřiměřeně načančaného. Postrádám jenom fortelnější chránič motoru, protože prostor za předním kolem je chráněn prachbídně.

Zvědavost je veliká, a tak nechávám zachrochtat řadový dvouválec a jdu na věc. Hned v prvních metrech vnímám fajn posed a vyzdvihnout musím hlavně široká řidítka v rozumné výšce, které dohromady s pěkně vybranou nádrží vycházejí vstříc jízdě ve stupačkách. Vývojáře bych poprosil snad jen o lehké zeštíhlení v oblasti stupaček, protože mi nohy připadají pocitově více od sebe a myslím si, že by taková pozice přispěla k ještě citlivějšímu řízení a ovládání ve stoje.
Na trati se nejdříve potloukám s aktivovanou kontrolou trakce a ábéeskem. Jde o to se trošku rozkoukat a sžít s terénem v sedle tohoto osmistovkového dobrodruha. Ať je to jak chce, nezbývá mi než konstatovat, že tihle digitální pomocníci nejsou pro takové chvilky vůbec od věci a věřím, že jezdci sem tam pomůžou také při dlouhých expedicích. Bude to nejspíš v závěru náročného dne, kdy se už ozve únava a zbývá ještě nějaký ten kilometr v neznámém a náročném terénu. Kontrola trakce neponechává nic náhodě a vždycky vystaví nekompromisní stopku jakémukoliv driftu nebo akceleračnímu smyku. To samé platí o ábéesku, které se připomíná kopanci do pedálu zadní brzdy a páčky přední brzdy.

Pro větší porci zábavy a trošku toho bahnivého dobrodružství je dobré dát „digi pomocníkům“ pohov a spolehnout se pouze na svůj cit. Jízda je hned plná temperamentu a offroadového veselí. V tu chvíli, jakoby němčour shodil naškrobený oblek a změnil se v atleta v teplákovce. Na cestičkách si počíná hodně sebejistě a překvapuje svojí obratností a jednoduchou ovladatelností. Po úzkých enduro stezkách se prohání jedna radost a za jeho rejdy si to fest užívám. Teď se mu musím v duchu omluvit, protože jsem ho při prvním nasednutí podcenil a nechal se ovlivnit vyšší váhou. Právě ta při rozjetí mizí a pocitově je daleko nižší než na místě. 

Líbí se mi také rozložení váhy a to zejména ve chvíli, kdy odlepuji obě kola od země a lehce se proplachtím vzduchem. Dopad má podvozek pevně pod kontrolou, Advíka hezky drží v přímém směru a mě nedává nic sežrat. Zároveň ale zvedá ukazováček a upozorňuje, že na větší polety není stavěn a takovéhle lumpárny si mám nechat pro jinou. Každopádně při ostřejším tempu po rozbitých polňačkách a lesních cestách funguje elektronický podvozek ASA naprosto perfektně a jezdci dodává pocit jistoty a bezpečí. Teď by mě ale docela zajímalo, jak si vede s obyčejným pérováním, o kterém bych před koupí dost vážně uvažoval. Je zde ale potřeba dodat, že podvozek není tak nabušen elektronikou, jako u velkého GS Adventure a v tomto případě se tlačítkem ovládá„pouze“ nastavení útlumu na zadním tlumiči. K manuálnímu seřizování předpětí zadní pružiny slouží klasické, snadno přístupné kolečko.
Líbí se mi také jeho dobrácký motor a krásně lineární průběh výkonu. Člověk se v terénu nemusí bát ostřejší práce s plynovou rukojetí a nechtěného vrknutí, které by ho nekompromisně katapultovalo ze sedla. Čitelného výkonu je až za humna a za mě není potřeba ani o jednoho plnokrevníka navíc.

Na závěr musím sám na sebe něco naprášit. Každý nejspíš dobře znáte ten pocit, kdy vám noha šlápne do prázdna a ejhle…v mžiku je jasný, že je něco špatně a že pomalu a jistě jdete k zemi. Přesně tohle zažívám s „malým“ Advíkem a válím se jak dlouhej tak širokej. Naštěstí má člověk někdy víc štěstí než rozumu jako já teď. Když je báwo zpátky na kolech, nestačím se divit, že je všechno v lati. Proto mi nezbývá, než vyzpěvovat ódu padacím rámům na celé kolo. Oni fakt fungují a doporučuji všem, kteří to s terénem myslí vážně.
Není to tak dávno, co jsem se svezl na velkém R 1200 GS Adventure. Tenhle křižník neskutečně válí při dlouhém vejletování a leccos zmákne také v terénu, o tom žádná. Po zkušenosti s F 800 GS Adventure mám ale jasno a bez váhání bych skočil právě do tohoto menšího dobrodruha. Vyhovuje mi jeho všestrannost a chuť se poprat s terénem. Člověk se tolik nemusí bát a nemusí myslet na případné škody v závratných částkách. Tím pádem se v terénu více uvolní a dokáže projet všechny možný pekelnosti. Je to však otázka priorit a je důležité si ujasnit, za jakým účelem si tu či onu mašinu kupuji. Chci drtit stovky asfaltových kilometrů a cestování si čas od času zpestřit nějakou tou šotolinovou a nebo jednoduše bez terénu nedokážu žít a zároveň rád poznávám nejrůznější končiny světa?