Ducati Scrambler Icon - do města i na pláž

Letošnímu začátku sezóny sice k motorkářskému ideálu ještě pořád chybí pěkných pár stupňů na teploměru, ale nabídkku vyzkoušet jednu z nejzásadnějších novinek jsme prostě nemohli nechat jen tak ležet. A první krátké setkání s Ducati Scrambler za to rozhodně stálo! Takhle zábavná a zároveň jednoduchá motorka už tady dlouho nebyla.

Ducati Scrambler Icon - do města i na pláž

Kapitoly článku

Nebudeme vás teď dlouho unavovat výčtem technických parametrů ani tím, jaké důvody přivedly Ducati na myšlenku vrácení modelu Scrambler do výrobního programu. Pokud se o tenhle - čím dál populárnější  - styl zajímáte, nejspíš vám neunikl předchozí článek, ve kterém jsme se na netradiční novinku z Bologni podívali dost zblízka.
Scrambler je zkrátka po přibližně půl století zpátky na scéně, a skoro by si zasloužil, aby ho vyráběli pod samostatnou značkou. Ducati se totiž v mezičase vyprofilovala ve výrobce sportovních strojů, a tohle je bez debaty krok úplně jiným směrem. Není žádné tajemství, že Ducati chtěla světu dát jednoduchou motorku, dostupnou pro každého - a tím není myšlena jenom "lidová" cenovka, která začíná na 8 200 Eurech (cca 225tis. Kč) za základní model Icon. Šlo také o snadné ovládání, které vychází z nízko umístěného sedla (79 cm, respektive 77 cm u snížené verze) širokých off-roadových řídítek nebo váhy 170 kilo bez náplní.
Papírově i opticky je Scrambler celkem drobek, což ocení především holky, ale ani pod jezdcem s mojí výškou (186 cm) myslím nevypadá úplně jako fichtl. Posez v úzkém sedle, kdy nádrž zabírá jen minimum prostoru mezi koleny, připomíná spíš horské kolo. Sedí se dost vepředu, stupačky jsou naopak poměrně dost posunuté dozadu a nahoru jako u sportovní motorky.
Tvar řídítek se možná nebude líbit každému (vyřešila by to širší spodní část nebo přidání hrazdy), ale do ruky padnou hned, a dávají pocit dokonalé vlády nad řízením. Ovladače už snad nemohly být jednodušší - kromě nezbytných čudlíků startéru, blinkrů a dálkových světel jsou tu navíc už jen dvě šipky pro listování v menu na kulatém digitálním budíku. Ani tam nečekají žádné komplikované operace - přepínání mezi dvěma denními počítadly kilometrů nebo ukazatelem teploty vzduchu, případně procedura vypnutí ABS se dají pochopit celkem snadno. Chvíli trvá zvyknout si na umístění displeje mimo osu motorky, a ani čtení obráceného otáčkoměru není úplně přirozené, ale povedený design budíku tyhle drobné nedostatky bohatě vynahradí. Z běžně používaných kontrolek a informací tu chybí snad jen ukazatel zařazené rychlosti. Kulatá zrcátka by možná do celkového designu motorky zapadla lépe, ale k jejich funkci nelze mít sebemenší výhrady.
Vzduchem chlazený dvouválec, převzatý z Monsteru 796, poslušně naskakuje i v pěti aprílových stupních Celsia, a ještě před řazením jedničky potěší příjemně obhroublým projevem krátké výfukové koncovky. Není to žádný dravec, který by zvedal přední kolo při rychlejším přidání plynu, a tím se už zas dostáváme k tomu, že Scrambler má být motorka pro každého. Tenhle pětasedmdesátikoňový motor s nezáludným charakterem bych s klidem doporučil i začátečníkovi, i když dost srandy s ním zrovna tak může zažít zkušenější biker. Záleží jenom na tom, kolik plynu mu dáte. Do dvou tisíc otáček je trochu ucukaný, ale od tří do čtyř reaguje krásně plynule a čitelně - a to ke špičce výkonu pořád chybí další čtyři a k omezovači dokonce šest. V nejvyšším pásmu otáček se už ale žádná divočina nečeká - tedy kromě citelných vibrací. Kvalty jsou poskládané spíš nakrátko, takže je třeba častěji a hlavně důsledně řadit - párkrát se mi povedlo trefit falešný neutrál. Lankem ovládaná mokrá spojka jde trošku ztuha, ale ke zmáčknutí pořád stačí dva prsty. Přední kotoučovku v pohodě ukočírujete i samotným ukazováčkem, a přestože jeden disk vypadá na ráfku trochu osamoceně, svojí práci zvládá s rezervou.
Na jízdních vlastnostech podvozku se dost výrazně podepsala neobvyklá kombinace kol, kde přední osmnáctipalcovou gumu doplňuje zadní stoosmdesátka. Takže takový mix sportu a endura. Větší předek o něco líp filtruje nerovnosti, což je vzhledem k obyčejné a dost tvrdé vidlici (bez možnosti nastavení) jednoznačně plus. No, a o zadní balón se dá na výjezdu pěkně opřít plynem. Nevíme zatím, co to bude dělat na vyhřátém asfaltu, ale po studené silnici umí Pirelka ukázkově - a přitom bezpečně - zadriftovat. Celou tu srandu si krásně korigujete zeširoka rozpaženými řídítky, a předek zamíří vždycky přesně tam, kam se podíváte. 
A tím se vlastně dostáváme k celé podstatě téhle motorky. Když chcete na ježdění do práce něco stylovějšího a zábavnějšího než skútra, na tuhle hodnou Ducati můžete naskočit klidně i s čerstvým řidičákem v kapse. Nebude vás to ani stát majlant, parády naděláte habaděj a jestli patříte mezi individualisty, můžete si díky široké nabídce doplňků postavit Scramblera, jaký bude ve městě jen jeden. Tahle motorka umí nejenom proměnit každodenní rutinu v hodně zábavy, ale rozsvíti celý váš život. Díky Ducati máme zas o důvod víc, proč se těšit až konečně začne pořádné léto.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - Výška redaktora: 186 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.11
Známkováno: 9x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist