journeyman_brezen




Ducati Scrambler: alter ego na dvou kolech

Dnešním dnem oficiálně vstupuje na český trh jedna z nejzásadnějších novinek boloňské značky. Večerní párty, jejíž název Ducati Scrambler Night už mnohé napovídá, přivítá dlouho očekávaný model, který se naprosto vymyká všemu, na co jsme byli v posledních letech u sportovně zaměřené Ducati zvyklí. Tahle motorka jako by byla z úplně jiného světa, pro úplně jiné lidi a úplně jiné zážitky.

Kapitoly článku

Že se tady jedná o něco hodně speciálního, to dala Ducati najevo už stylem, jakým byl nový Scrambler na  prezentován na podzimních výstavách. Pro jediný model (i když vlastně čtyři  rozdílné verze) postavila samostatný stánek, který měl se zbytkem její vyhrazené plochy společný jenom název vystavovatele. Má to svou logiku - pódium z palet a OSB desek, žluté konteinery a umělý trávník se dá těžko zakomponovat do luxusní expozice mezi prémiové modely jako je Panigale, Diavel nebo Multistrada. A podobně je to se samotným Scramblerem, který  se současnou filozofií italské fabriky také zrovna dvakrát neladí.
Něco takového ale muselo přijít. Návraty ke kořenům jsou pořád v kurzu, a Ducati byla ještě nedávno jednou z posledních mála značek, které ještě neměly v nabídce nějaký ten retro model. S uvedením Scramleru si dávala hodně na čas, ale trpělivost se fanouškům rozhodně vyplatila. Dočkali se téměř ikonického stroje, který nabízí široké možnosti k vyjádření vlastní individuality - to dokládají už čtyři základní verze, nemluvě o hromadě příslušenství.
Ducati Scrambler bývá často označován jako motorka pro hipstery, a v tomhle případě to nezní ani trochu hanlivě. Podobně jako se příslušníci moderní subkultury vyznačují oldschoolovým stylem oblékání, účesy nebo módními doplňky a zároveň holdují nejnovějším technologiím, tak i Scrambler spojuje dohromady dva světy. Pohled na něj evokuje vzpomínky na uvolněnou atmosféru sedmdesátých let, ale když přijde na řadu otázka použitých komponentů, najdeme tu kvalitní díly, které jsou příslibem spolehlivosti a skvělých jízdních vlastností. Ducati to vysvětluje tím, že ani neměla v plánu postavit retro model v pravém smyslu slova. Udělala Scrambler takový, jak si představuje že by vypadal, kdyby se od sedmdesátých let vyráběl nepřetržitě dodnes.
Svojí představu podle nás zhmotnila dokonale. Designu není co vytknout, ať už se na něj podíváte očima zastánce klasiky nebo příznivce moderních technologií. Všechno do sebe na první pohled zapadá s takovou samozřejmostí, jakoby motorka skutečně zrála několik desítek let. Dominantním prvkem je kapkovitá nádrž, která jako by z oka vypadla té z původního Scrambleru. Pro individualisty jsou hliníkové boční panely vyměnitelné.
Klasickým dojmem působí i jednoduchý příhradový rám, který ale nijak neruší ani převrácená přední vidlice, ani hliníková zadní kyvka s excentrickým ležatým centrálem. Další typický retro prvek - kulaté přední světlo se skleněnou parabolou, klasickou žárovkou a zabudovanou spínací skříňkou - návrháři přiblížili jednadvacátému století prstencem z LED, který mu vyloženě sluší. Zadní světlo  difúzní změkčující optikou už je dokonce poskládané výhradně z LED diod. A když se podíváte pod stylové sedlo, najdete tam - USB zásuvku na dobití mobilu!
Stejně šalamounsky to konstruktéři vyřešili i s technikou. Zatímco u ostatních modelů Ducati postupně přešla na kapalinové chlazení, na Scrambler patří jedině klasika. Olejem chlazených agregátů ve výrobě moc nezbylo, ale motor Desmodue z Monsteru 796 není vůbec špatná volba. Uvnitř zůstalo všechno prakticky beze změny, kromě polohy vaček. Ty jsou na hřídelích přesazeny pod úhlem 11° kvůli plynulejšímu průběhu výkonu. Řazení obstarává mechanicky ovládaná spojka v olejové lázni s antihopem a šestistupňová převodovka.
Podvozek a brzdy už si už ale na staré časy nehrají. Odpružení je poskládané výhradně z moderních komponentů značky Kayaba a totéž platí o brzdách Brembo - konkrétně předním radiálním monobloku M 4.32B, který se zakusuje do kotouče o průměru 330 mm. Teď už asi nikoho nepřekvapí ani dvoukanálové ABS od Bosche v základní výbavě. Na výběr jsou dva typy ráfků: desetipaprskové lité u verzí Icon a Full Trottle nebo drátová kola (Urban Enduro a Classic).
Rozdílů mezi jednotlivými verzemi je pochopitelně mnohem víc, a v podstatě jde o čtyři různé modely. Zatímco  Icon je nejvěrnější replikou původního Scrambleru, Urban Enduro působí dojmem motorky pro chuligány, co si kromě jízdy po městě rádi občas vyrazí zařádit do lesa, a Full Trottle našla inspiraci ve světě flat-tracku. Roli největšího retra pak zastává Scrambler Classic s espézetkou uchycenou na zadním plechovém blatníku.

A kolik za Scramblera zaplatíte? Levnější varianta Scrambler Icon (červená, žlutá) vyjde na 8.200 eur vč. DPH (cca. 228 tisíc Kč) a už trošku dražší Scrambler Full Throttle, Urban Enduro, Classic vás bude stát 9.490 eur vč. DPH (cca. 263 tisíc Kč).
Pokud byste chtěli vidět dnešní představení Scramblera v ČR, přijde na párty do Holešovic. Účast je nutné nahlásit na emailu Ducati. Více info v detailu akce.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (6x):
Motokatalog.cz



TOPlist