Na trh vstoupí hromada elektrických motorek. Kdo je ale bude kupovat?

Nedávno jsem psal třeba o elektrickém skútru, nebo chcete-li „eParkoureru“, BMW CE 02. Elektrické městské „posunovadlo“ pro mladé sklidilo v komentářích svou dávku nenávisti, vězte ale, že to byla jen špička ledovce elektrických novinek. V plánu je totiž velká spousta nových strojů na baterky, které se na nás řítí ze všech stran a států, ale mají taky různá zaměření – od úsporných městských skútrů, až po výkonné sportovní stroje, které mají podle jejich tvůrců sloužit coby ekvivalent klasických spalovacích motorek. Je toho taková spousta, až se člověk musí nutně ptát – kdo to všechno vlastně bude kupovat?
A co se vlastně chystá? Značná část strojů, které okupují světové agregátory motocyklových novinek, je poměrně „nevzrušující“. Je tu třeba tchajwanská společnost Gogoro, která se dala dokupy s japonskou lifestylovou společností Muji, aby přivedla na svět elektrický městský skútr, využívající ve velké míře recyklované plasty.

Vyloženě ze světa bizáru pak přijíždí turecký projekt Lámpago, což je kapotovaná otevřená tříkolka na baterky, opět myšlená pro městskou džungli. Něco mi říká, že kdyby se s tímhle někdo přihlásil do soutěže debilních nápadů, tak by ani nevyhrál, jak moc je to debilní…

Na druhou stranu jsou tu ale i lákavější přírůstky, u nichž lze predikovat dokonce solidní kvalitu a vlastnosti. Na pomezí mezi sférami městských a zábavných strojů stojí například elektrický projekt Erica Buella, nazvaný vtipně Fuell. Model Fllow (ano, se dvěma L), je už k mání v rámci předobjednávek.

Vyloženě lákavě vypadá i nový LiveWire S2 Del Mar – původně divize Harley-Davidsonu, která se osamostatnila jako svébytná značka, dokonce obchodovaná na newyorské burze, chystá stroj s výkonem velkého naháče, papírovým dojezdem 180 kilometrů a cenovkou, která by ani v Evropě neměla přesáhnout půl milionu korun.

Až na okruh pak směřuje vyloženě sportovně založený stroj italské značky Italian Volt Lacama 2.0. Naháč vyzdobený špičkovými komponenty od Öhlinsu a Bremba představí finální specifikace na veletrhu EICMA letos na podzim a mělo by se jednat o luxusní motorku, klenot mezi elektrickými stroji.

V pozadí nezůstávají ani klasické značky. Z australského patentového úřadu nedávno vzešly fotografie a informace o chystaných produkčních Kawasaki Ninja e-1 a Z e-1, a déle se ví také o chystaném elektrickém Royal Enfieldu, který sice ještě nebyl úplně představen, ale přijde, a to již brzy.
O elektrické motorky zkrátka nebude nouze, a to se týká městských „dojíždědel“ i plnohodnotných motorek, tak jak je známe a používáme. Teď ale k té zásadní otázce – je pro tolik strojů vůbec místo na trhu? V rámci hledání odpovědi specificky pro Český trh jsem zabřednul do statistiky Svazu dovozců automobilů (SDA), která sleduje registrace motorových vozidel různých kategorií. Zde se lze podívat, jak prodeje motocyklů masivně rostou už od začátku covidové pandemie v roce 2020, porovnat si podíly objemových tříd (v Česku se obecně hodně prodávají velké motorky), ale i zjistit, že za první pololetí letošního roku 2023 registrace elektrických motorek a skútrů jen slabounce přesáhly 2 % celkového objemu (dohromady 330 strojů). A to je hodně málo. Jen pro srovnání – v kategorii osobních aut, ve které se elektromobilům dostává velké reklamní masáže (ale zatím neexistují žádné dotace ani finanční pobídky), je podíl na registracích za první pololetí slabounce přes 3 %. Češi prostě k elektrickým vozidlům neinklinují, a je jedno kolik kol mají.
Podíváme-li se na to, které značky prodaly nejvíc elektrických motorek, vévodí tu se 155 registracemi Hecht, se 68 registracemi Super Soco a s 31 registracemi Horwin. Všechno jsou to primárně výrobci malých bateriových městských skútrů, jejichž cena jen málokdy přesáhne 100 tisíc korun.

Vlastně jedinou značkou, která u nás občas registruje nějakou velkou elektrickou motorku, je Zero Motorcycles

Není potřeba se dvakrát zamýšlet nad tím, proč jsou prodeje elektrických motorek mizivé. Velké elektrické motorky jsou strašlivě drahé, a pro současné motorkáře prostě nedávají smysl. Z těch „velkých“ se ve statistice objevuje vlastně jen Zero se 4 registrovanými stroji za pololetí. Zbývají tedy ty městské skútry, jenže jen málokdo dojde k tomu, že chce jezdit na elektřinu, když obdobný skútr na benzín je zpravidla levnější, daleko použitelnější, a při spotřebě okolo dvou litrů na sto kilometrů je rozdíl v provozních nákladech minimální. Valných úspěchů se nedočkaly ani sdílené elektrické skútry. Největší projekt BeRider, který spadal pod škodovácký DigiLab, skončil letos na konci května.
Zbytek Evropy je k elektrickým motorkám a skútrům shovívavější a prodeje zejména v západních zemích rostou, přesto jsou ale pořád zlomkem oproti tomu, kolik se prodá motorek a skútrů spalovacích. A samozřejmě jde opět primárně o skútry do města.
Podobně jako u aut tady platí, že elektrická vozidla na volném trhu jen těžko „přeargumentují“ ta spalovací. U plnotučných motorek je navíc nevýhoda elektromobility významně prohloubena hmotností akumulátorů. Abyste měli smysluplný dojezd, potřebujete velkou baterii. Jenže velká baterie znamená velkou hmotnost, a ta se u motorek maskuje o dost hůř než u osobních aut. A nikdo, kdo se jezdí na motorce svobodně projet, nechce každých 150 kilometrů řešit dobíjení, které zabere o mnoho víc času než dotankování spalovacího stroje. Podstatným faktorem je taky „konzervativnost“ celého trhu. Vždyť velké motorky jsou přece primárně zájmovou záležitostí a koníčkem, a spalovací motor se všemi jeho projevy je nedílnou součástí této záliby. Klidně se vsadím, že prakticky všichni, jak tenhle článek čtete, klidně jednohlasně potvrdíte, že „jestli někdy dvě kola na baterky“, tak jenom v roli městského popojíždědla.

Aby mohl trh elektrických motorek (a teď myslím opravdu motorek – ne skútrů) smysluplně růst, potřebuje stejné nadšence, jako jsou ti do spalovacích motorek. Jenže většinu nadšenců do klasických motorek nikdy nikdo nepředělá, a stejně jako u aut tady platí, že nadšenci do „elektriky“ jsou úplně jiná skupina. Ta se verbuje z mnohem mladších lidí, jejichž zájem nevychází ze zájmu o řízení a motorové stroje – vychází většinou ze zájmu o technologie. Lidé, co se v současnosti zajímají o mobily, počítače, ale třeba i o prvky chytré domácnosti, domácí energetiku a zelené technologie, by se mohli zajímat i o elektromobilitu, a to včetně té motocyklové. Tato skupina bude postupně mnohem početnější, a i když se zpravidla nebude jednat o klasické motorkáře, jsou to právě tihle lidé, kteří pro elektrické motorky vytvoří trh. Protože jakkoliv jsou už dneska elektrické motorky vážně zajímavé a zábavné, a každý motorkář by se na nich měl svézt, téměř žádný současný motorkář si je půjde koupit.
Právě proto dlouhodobě říkám, že je pitomost, aby motorkáři vnímali elektrické motorky jako „útok“ na sebe a svého koníčka. Na rozdíl od světa aut nám elektromobilitu v současnosti nikdo netlačí, a zatím to dokonce vypadá, že by spalovací motorky měly přežít i zákaz výroby nových spalovacích vozidel po roce 2035 (pokud tahle šílenost vážně projde). V současné chvíli to vypadá, že spalovací i elektrické motorky půjdou bok po boku jako separátní trhy, každý se svou skupinou zákazníků – přičemž ta jedna teprve vzniká. Každý si tedy bude moci svobodně vybrat, co a s jakým motorem si koupí, a řekněme si přece – copak není svobodný trh a možnost volby něco skvělého?

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek - (Odebírat články autora)